ECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.1712.2011.1
sp. zn. 28 Cdo 1712/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobkyně: H. J. , zastoupená JUDr. Alešem Pejchalem, advokátem v Čelákovicích, Stankovského 144, proti žalovaným: 1) Česká republika – Ministerstvo vnitra , se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, 2) Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení 1.460.725,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 114/2006, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2008, č. j. 14 Co 380/2008-197, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Městského soudu v Praze výše označeným byl ve výroku I. potvrzen výrok IV. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. 12. 2008, č. j. 19 C 114/2006-179, kterým bylo zastaveno řízení o zaplacení úroku z prodlení ve výši 6,5 % z částky 2.784.185,- Kč od 1. 1. 2002 do 22. 2. 2002 a z částky 1.323.460,- Kč od 23. 2. 2002 do zaplacení. Ve výroku II. usnesení odvolacího soudu bylo rozhodnuto o zrušení výroků I., II. a III. rozsudku soudu prvního stupně a věc mu byla v tomto rozsahu vrácena k dalšímu řízení.
Žalobkyně se ve věci domáhala vůči žalovaným zaplacení částky 2.784.185,- Kč s 6,5 % úrokem z prodlení od 1. 1. 2002 do zaplacení. V podání ze dne 23. 10. 2006, které bylo označeno jako částečné zpětvzetí žaloby, bylo uvedeno, že žalobkyně bere žalobu zpět co do částky 1.323.460,- Kč s příslušenstvím a nadále požaduje zaplacení částky 1.460.725,- Kč s příslušenstvím. Soud prvního stupně rozhodl dne 27. 10. 2006 o zastavení řízení v částce 1.323.460,- Kč, avšak nerozhodl o uplatňovaném příslušenství. Žalobkyně dne 14. 11. 2008 (v průběhu jednání o odvolání) vzala žalobu ohledně části příslušenství – úroků z prodlení ve výši 6,5 % z částky 1.460.725,- Kč od 1. 1. 2002 do 22. 2. 2002 zpět.
Soud prvního stupně rozhodl o příslušenství žalované částky v návaznosti na pokyn odvolacího soudu ze dne 21. 7. 2008 tak, jak je uvedeno shora (odvolacím soudem potvrzený výrok I. rozsudku soudu prvního stupně). Odvolací soud v tomto rozsahu rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, když dospěl k závěru o správnosti postupu soudu nižší instance podle ustanovení §96 odst. 1, 2 o. s. ř.
Žalobkyně podala proti výroku I. usnesení odvolacího soudu dovolání. Uvedla v něm, že odvolací soud se dostatečně nevypořádal se skutečností, že ve výroku IV. rozsudku soudu prvního stupně je rozhodováno o příslušenství pohledávky, a tudíž se i na tento výrok soudu prvního stupně vztahuje ustanovení §166 odst. 1, 2 o. s. ř. ohledně formy rozhodnutí. Odvolací soud měl i v případě výroku IV. rozsudku soudu prvního stupně rozhodnout o jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Na závěr dovolání navrhla zrušení napadeného usnesení a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaní se k podanému dovolání nevyjádřili.
Nejvyšší soud zjistil, že žalobkyně, zastoupená advokátem, podala dovolání v zákonné lhůtě (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.). Žalobkyně dovozovala přípustnost dovolání z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a dovolací důvody, které by dovolací soud přezkoumal v případě přípustnosti dovolání, byly uplatněny podle §241a odst. 2 písm. a), b) o. s. ř.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §96 odst. 1 o. s. ř. může vzít žalobce za řízení svůj návrh na jeho zahájení zpět, a to zčásti nebo zcela. Podle odst. 2 tamtéž v případě, kdy je návrh vzat zpět, soud řízení zastaví v rozsahu zpětvzetí návrhu.
Podle ustanovení §167 odst. 1, věty druhé o. s. ř. rozhoduje soud mj. o zastavení nebo přerušení řízení a o vzetí návrhu zpět usnesením.
Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro zpětvzetí žaloby podle §96 o.s.ř., není podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001 přípustné (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2002, sp. zn. 29 Odo 459/2002). Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř. Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a/ jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Všem třem případům přípustnosti dovolání v tomto ustanovení vypočteným je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé. Usnesení (pozn. v projednávané věci jde o rozsudek, viz níže) o zastavení řízení je sice usnesením, jímž se řízení končí, usnesením „ve věci samé“ však není (shodně srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 53/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), takže dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné není. Pro úplnost lze dodat, že podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. nemůže být dovolání v této věci přípustné i proto, že dovoláním napadené unesení nemá povahu měnícího rozhodnutí odvolacího soudu. Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. pak nezakládají přípustnost dovolání proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.
Zpětvzetí žaloby je jednostranným procesním úkonem účastníka, který je projevem jeho svobodné vůle. Následné rozhodnutí soudu o zpětvzetí žaloby není rozhodnutím ve věci samé, kvůli kterému by bylo snad mělo být nařizováno jednání. Přestože se v projednávané věci zpětvzetí týká příslušenství nároku a bylo o něm rozhodováno rozsudkem, stalo se tak v důsledku rozhodnutí i o dalších nárocích žalobkyně (příslušenství). Pokud by tomu tak nebylo, soud by rozhodoval o částečném zpětvzetí žaloby žalobkyní samostatným usnesením, a to bez jednání.
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 5, §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání žalobkyně odmítl.
Oproti žalobkyni byli žalovaní v řízení úspěšní a podle §243b odst. 5 a návazných ustanovení o. s. ř. vzniká stranám, které dosáhly v dovolacím řízení úspěch, právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaným však v rámci dovolacího řízení žádné náklady nevznikly a proto bylo o nákladech tohoto řízení rozhodnuto tak, jak ve výroku II. rozsudku uvedeno.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. dubna 2012
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.
předseda senátu