ECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.2385.2011.1
sp. zn. 28 Cdo 2385/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobkyně PHL - G.E.N. s. r. o., IČ 28162684, se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1062/58, zastoupené JUDr. Michalem Žižlavským, advokátem se sídlem v Praze 1, Široká 36/5, proti žalované 1. PRAGUE DISCOVER s.r.o. , IČ 27214206, se sídlem v Praze 10, Strašnicích, Vrátkovská 2058/9, zastoupené JUDr. Janou Ventovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Tichá 3, a 2. JUDr. J. V. , bytem v P., o zaplacení částky 274.739,70 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 19 C 217/2008, o dovolání první žalované proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. ledna 2011, č. j. 26 Co 5/2011-271, takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2011, č. j. 26 Co 5/2011-271, a usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 3. 11. 2010, č. j. 19 C 217/2008-239, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Kladně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Kladně usnesením ze dne 3. 11. 2010, č. j. 19 C 217/2008-239, rozhodl kladně o přistoupení JUDr. J. V., bytem v P., do řízení jako dalšího účastníka řízení na straně žalované. Žalobkyně se původně domáhala žalované částky po 1. žalované s odůvodněním, že 1. žalovaná užívá prostory v nemovitosti, jíž je žalobkyně spoluvlastnicí, aniž by jí za užívání těchto prostor hradila nájemné či poplatky za služby spojené s užíváním nemovitosti, pročež v tomto řízení požaduje zaplacení nájemného, a to včetně příslušenství a smluvní pokuty. První žalovaná se tomuto bránila námitkou, že žalobkyně postrádá aktivní věcnou legitimaci k podání žaloby, jelikož není spoluvlastníkem předmětné nemovitosti a neuzavřela s ní nájemní smlouvu. Žalobkyně posléze vyslovila názor, že za řízení vyšly najevo skutečnosti mající vliv na tento spor, jež odůvodňují, aby do řízení přistoupil další účastník na straně žalované. Okresní soud se zabýval dopadem přistoupení ve výroku uvedené osoby na průběh řízení a shledal, že v daném případě nic nebrání tomu, aby dle ustanovení §92 odst. 1 o. s. ř. přistoupení JUDr. J. V. do řízení připustil.
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 31. 1. 2011, č. j. 26 Co 5/2011-271, potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Zdůraznil, že ze spisu se podává, že účelem návrhu na přistoupení dalšího účastníka bylo odstranění nedostatku plurality na straně žalované, neboť vychází z tvrzení, že platby za užívání předmětných nebytových prostor místo žalobkyně možná od první žalované pobírala JUDr. V., opatrnost tedy vedla žalobkyni k tomu, aby se žalovaného plnění domáhala i po ní. Skutková propojenost žalobních tvrzení ukazuje, že přistoupení není v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení, nejde ani o případ, kdy by bylo již v této fázi řízení zřejmé, že původní žalovaná neměla v době zahájení řízení věcnou legitimaci, či o případ, kdy by přistoupením byla založena neodstranitelná překážka řízení. Z dosavadního procesního postupu žalobkyně nelze přitom dle názoru odvolacího soudu dovozovat její úmysl obejít institut záměny účastníků dle §92 odst. 2 o. s. ř. Z těchto důvodů tedy odvolací soud přistoupil k potvrzení usnesení soudu prvního stupně.
Proti usnesení odvolacího soudu podala první žalovaná dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázala na ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., co do důvodnosti zmínila ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Dle dovolatelky je jednání žalobkyně motivováno snahou odvrátit hrozbu zamítnutí žaloby, a vyhnout se tak následné povinnosti hradit náklady soudního řízení, k čemuž by závěr o nedostatku pasivní legitimace na straně žalované neodvratně vedl. Dovolatelka neopomněla vyzdvihnout ustálené závěry soudní praxe vymezující v obecné rovině podmínky, za nichž je vyloučeno přistoupení účastníka do řízení, obsažené v judikatuře Nejvyššího soudu, což doložila odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 1/2007, usnesení Nejvyššího soudu publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 9/2002 a dále mimo jiné i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1421/2005. Je-li při rozhodování o přistoupení účastníka nepochybné, že dosavadní žalovaný ve sporu již od počátku nebyl pasivně věcně legitimován, není na místě připouštět dalšího účastníka do řízení, nápravu lze zjednat pouze prostřednictvím záměny účastníků dle §92 odst. 2 o. s. ř. Dovolatelka dále odkázala na závěry Nejvyššího a Ústavního soudu, z nichž vyplývá, že v případě užívání nemovitosti na základě neplatné nájemní smlouvy uzavřené pouze s jedním spoluvlastníkem má opomenutý vlastník směřovat svou žalobu vůči spoluvlastníkovi, jenž tuto smlouvu s nájemcem uzavřel a nikoliv vůči nájemci. V projednávané věci je dle dovolatelky nepochybné, že užívala nebytové prostory na základě smlouvy uzavřené s menšinovým spoluvlastníkem, tedy na základě absolutně neplatného dvoustranného právního úkonu, pročež neobstojí závěr odvolacího soudu, že nejde ani o případ, kdy by již v této fázi řízení bylo zřejmé, že původní žalovaná neměla v době zahájení řízení věcnou legitimaci. Nárok žalobkyně vůči dovolatelce navíc vychází ze zcela odlišných předpokladů než nárok žalobkyně vůči JUDr. J. V., neboť zatímco vztah mezi žalobkyní a JUDr. V. je vztahem mezi dvěma spoluvlastníky, vztah mezi žalobkyní a 1. žalovanou je vztahem mezi spoluvlastníkem nemovitosti a osobou nemovitost užívající. Tyto argumenty vedly dovolatelku k návrhu, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve svém vyjádření předestřela argumenty k doložení toho, že v daném případně je třeba rozhodnutí o připuštění JUDr. V. do řízení na straně žalované pokládat za správné, a navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl, popřípadě odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání, jehož přípustnost je dána ustanovením §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval důvodností dovolání.
Nejvyšší soud se již ve svém usnesení ze dne 23. 8. 2011, sp. zn. 28 Cdo 847/2011, zabýval vadou řízení ohrožující správnost rozhodnutí (k níž v souladu s §242 odst. 3 o. s. ř. přihlíží z úřední povinnosti) spočívající v tom, že žalovaná a její zástupkyně, jejíž přistoupení do řízení je navrhováno, se z procesního hlediska nacházejí ve vzájemně konkurenčním postavení, ve skutkově obdobné věci zčásti totožných účastníků (žalobkyně a zástupkyně žalované, jejíž přistoupení do řízení na straně žalované bylo taktéž předmětem rozhodování odvolacího soudu v Nejvyšším soudem posuzované věci) a na závěry v tomto usnesení vyslovené pro stručnost odkazuje, jelikož jsou plně aplikovatelné i v projednávaném sporu.
Dovolání bylo tedy podáno důvodně, pročež Nejvyšší soud podle §243b odst. 2, části věty za středníkem, a odst. 3 o. s. ř. zrušil usnesení odvolacího soudu i usnesení soudu prvního stupně, jelikož důvod zrušení spočívající ve vadě řízení platí i pro jeho rozhodnutí, a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Soudy obou stupňů jsou pak ve smyslu §243d odst. 1, části první věty za středníkem, o. s. ř. ve spojení s §226 o. s. ř. vázány právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.
O nákladech řízení, včetně řízení dovolacího, bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí o věci.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. května 2012
JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.
předseda senátu