ECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.2461.2011.1
sp. zn. 28 Cdo 2461/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobkyně N. S. G. m.b.H. , se sídlem ve Vídni, Donau-City-Strasse 11, Rakousko, proti žalovaným 1. České republice – Ministerstvu spravedlnosti se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, a 2. JUDr. A. S. , zastoupené JUDr. Janem Hostinským, LLM, advokátem se sídlem v Brně, Drobného 45a, o zaplacení částky 984.581,70 EUR s příslušenstvím , vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 34 C 78/2007, o dovolání druhé žalované proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 2. 2011, č. j. 44 Co 334/2009-232, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se po žalovaných domáhala zaplacení částky 984.581,70 EUR s přísl. z titulu náhrady škody, způsobené nesprávným úředním postupem druhé žalované při sepisu notářského zápisu se svolením k přímé vykonatelnosti.
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 21. 4. 2009, č. j. 34 C 78/2007-177, mezitímně rozhodl tak, že vůči první žalované je návrh žalobkyně co do základu opodstatněný (výrok I.), vůči druhé žalované žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.). Konstatoval, že druhá žalovaná při sepisu notářského zápisu ze dne 30. 4. 1997 ohledně přímé vykonatelnosti ručitelského závazku Mgr. B. H. a K. H. vyplývajícího z leasingové smlouvy uzavřené téhož dne mezi žalobkyní a firmou FAKEL, spol. s r.o. pochybila, když notářský zápis neobsahoval dobu plnění, což způsobilo jeho materiální nevykonatelnost, přičemž její odpovědnost vyplývá z ust. §57 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. Právo na náhradu škody je však promlčeno. V případě první žalované pak soud prvního stupně shledal nárok žalobkyně co do základu opodstatněným, neboť ze strany druhé žalované došlo k nesprávnému úřednímu postupu, za který první žalovaná odpovídá podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád).
K odvolání žalobkyně a první žalované Krajský soud v Brně usnesením ze dne 16. 2. 2011, č. j. 44 Co 334/2009-232, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. potvrdil (výrok I.), rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.) a ve výroku I. rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení (výrok III.). Výrok II. rozsudku soudu prvního stupně nebyl odvoláními napaden. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o tom, že je dána odpovědnost druhé žalované za vzniklou škodu. Jde-li o odpovědnost první žalované z hlediska příčinné souvislosti mezi vzniklou škodou a nesprávným úředním postupem, odkázal odvolací soud na konstantní judikaturu, podle níž může být nárok na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem vůči státu úspěšně uplatněn pouze tehdy, nemůže-li poškozený dosáhnout uspokojení své pohledávky vůči dlužníku, který je mu povinen plnit. Soud prvního stupně se věcí z tohoto úhlu pohledu nezabýval. Ručitelský závazek, který byl součástí leasingové smlouvy, posoudil podle ust. §303 až 311 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, navzdory tomu, že z předmětné smlouvy vyplývala volba rakouského práva. Zánik ručitelského závazku a promlčení z něj vyplývajících práv tak soud prvního stupně nemohl posoudit správně. Rozhodující jsou tedy otázky, zda žalobkyně mohla uplatnit svou pohledávku vůči ručitelům a zda se žalobkyně o nevykonatelnosti notářského zápisu nemohla dozvědět dříve.
Proti usnesení odvolacího soudu (zjevně toliko proti jeho výroku III.) podala původní druhá žalovaná dovolání, jehož přípustnost spatřuje ve změně rozsudku soudu prvního stupně a v otázce zásadního právního významu, důvodnost blíže nespecifikuje. Dovolatelka zdůraznila, že petit žaloby zněl tak, že žalovaným měla být povinnost k zaplacení žalované částky uložena společně a nerozdílně, čímž žalobkyně rozhodla o tom, že žalované mají postavení nerozlučných společníků ve smyslu ust. §91 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Nebylo tedy možné, aby soud vůči žalovaným rozhodl rozdílně. Dovolatelka poukázala na to, že bude-li žalobkyně se svou žalobou úspěšná proti první žalované, bude se následně žalobkyně moci prostřednictvím regresu domáhat úhrady zaplacené částky po původní druhé žalované. Proto v řízení bránila postavení první žalované a soudy jí nyní tuto možnost odňaly a zabránily jí v tom, aby do řízení zasahovala jako vedlejší účastník.
Žalobkyně ani první žalovaná se k dovolání nevyjádřily.
Nejvyšší soud jakožto soud dovolací (ust. §10a o. s. ř.) zjistil, že dovolání bylo podáno řádně a včas (ust. §240 odst. 1 o. s. ř.) osobou zastoupenou advokátem (ust. §241 odst. 1 o. s. ř.). Původní druhá žalovaná dovozuje přípustnost dovolání z ust. §237 odst. 1 písm. a), resp. c) o. s. ř. a dovolací důvody, které by Nejvyšší soud přezkoumal v případě, že by dovolání shledal přípustným, blíže nespecifikuje.
Dovolání však přípustné není.
Dle ust. §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Z přípustnosti dovolání jsou vyloučena veškerá zrušující usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jimiž se věc vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení (viz Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. §201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1873). Dovolání původní druhé žalované tak nemůže být shledáno přípustným.
Vzhledem k právní povaze sporu je pochopitelné, že dovolatelka chce do řízení zasahovat i poté, co byla žaloba proti ní pravomocně zamítnuta. Na základě jejího podání ze dne 20. 6. 2011, doručeného soudu prvního stupně dne 22. 6. 2011, se (dle obsahu podání) stala k posledně jmenovanému datu vedlejší účastnicí, a jelikož se řízení v důsledku zrušujícího usnesení odvolacího soudu přesunulo na první stupeň, bude mít dovolatelka (nebudou-li proti jejímu vedlejšímu účastenství vzneseny námitky) možnost se jej účastnit.
Z výše uvedeného vyplývá, že dovolání proti napadenému usnesení není přípustné ve smyslu ust. §236 - 239 o. s. ř., a Nejvyšší soud je proto podle ust. §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1, části věty před středníkem, a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť původní druhá žalovaná s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalobkyni ani první žalované žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. dubna 2012
JUDr. Jan E l i á š, Ph.D., v. r.
předseda senátu