ECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.3043.2011.1
sp. zn. 28 Cdo 3043/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce: Ing. P. M. , zastoupen Mgr. Martinem Boučkem, advokátem v Hradci Králové, Dlouhá 103, proti žalovanému: Občanské sdružení TK Pernštýn Pardubice 1897 , se sídlem v Pardubicích, U Stadionu 1652, zastoupeno Mgr. Pavlem Střelečkem, advokátem v Hradci Králové, Pouchovská 1255/109B, o neplatnost vyloučení žalobce z občanského sdružení, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 5 C 364/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 3. 3. 2011, č. j. 22 Co 473/2009-195, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích výše označeným byly ve výroku II. potvrzeny výroky II. a III. rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 25. 6. 2009, č. j. 5 C 364/2008-84. Potvrzeným výrokem II. rozsudku soudu prvního stupně bylo určeno, že rozhodnutí žalovaného o vyloučení žalobce z Občanského sdružení TK Pernštýn 1897, učiněné dne 9. 10. 2008 na řádné schůzi valné hromady žalovaného, není v souladu se zákonem a platnými stanovami; ve výroku III. rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudem prvního stupně tak, že k jejich náhradě ve výši 14.200,- Kč byl zavázán žalovaný. Ve výroku I. rozsudku odvolacího soudu bylo dále odmítnuto odvolání žalovaného, jež směřovalo proti výroku I. rozsudku soudu prvního stupně o připuštění změny žaloby. Ve výroku III. rozsudku odvolacího soudu bylo určeno, že k náhradě nákladů odvolacího řízení ve výši 37. 700,- Kč je ve vztahu k žalobci povinen žalovaný.
Výše uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu předcházelo řízení, v němž byl Nejvyšším soudem vydán dne 14. 12. 2010 rozsudek sp. zn. 28 Cdo 2976/2010, který zrušil předešlé rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 21. 1. 2010, č. j. 22 Co 473/2009-150 a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. V rozsudku dovolací soud vyslovil závěr, že není zásadně přípustné, aby bylo členství v občanském sdružení ukončeno vyloučením člena bez uvedení důvodu. Jestliže stanovy občanského sdružení takovou možnost připouštějí, dostávají se v této části do rozporu s právem svobodně se sdružovat (čl. 20 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tímto stanoviskem byla odvolací instance v dalším rozhodování ve věci vázána.
Předmětem řízení byl návrh žalobce na určení neplatnosti svého vyloučení z občanského sdružení. Žalobce byl vyloučen na schůzi řádně svolané valné hromady konané dne 9. 10. 2008, o níž byl kromě písemného vyhotovení usnesení z téhož dne (jen výčtově konstatujícího přijatá rozhodnutí) sepsán notářský zápis (NZ 570/2008, sepis proveden A. V., notářkou v Ch.) a na níž byly rovněž změněny stanovy občanského sdružení. Podle nového znění stanov, a sice hlavy VII bodu 7. písm. d), členství v občanském sdružení zaniká (kromě jiných alternativ, upravených v jiných částech zmíněného bodu) „vyloučením člena valnou hromadou“. Žalobce byl po této změně stanov vyloučen na základě hlasování, a to 50 hlasy pro vyloučení (z 55 hlasujících), přičemž důvod vyloučení není uveden v zápise ze schůze a v notářském zápise je k této věci (bod 9 programu schůze) popsána diskuse k navrženému vyloučení, nikoli však relevantní ustanovení stanov či důvod vyloučení. Vyloučení pak nebylo žalobci oznámeno samostatně písemnou formou. Změnu stanov občanského sdružení vzalo Ministerstvo vnitra ČR „na vědomí“ dne 23. 10. 2008.
Odvolací soud v nyní probíhajícím řízení přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (rozsudkem ze dne 21. 1. 2010, č. j. 22 Co 473/2009-150, týž soud změnil rozsudek okresního soudu a žalobu zamítl) a uzavřel, že žalobce byl vyloučen ze sdružení v rozporu se zákonem a platnými stanovami. V odůvodnění rozsudku odkázal na závazný právní názor Nejvyššího soudu vyslovený v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 2976/2010 a rozsudek soudu prvního stupně (výroky II. a III.) potvrdil jako věcně správný (výrok II.); ve výroku I. rozsudku odmítl odvolání žalovaného proti výroku I. rozsudku soudu prvního stupně, a to na základě ustanovení §202 odst. 1 písm. f) o. s. ř.
Proti výroku II. rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Jako důvod dovolání označil nesprávné právní posouzení věci. V rámci vylíčení dovolacího důvodu tvrdil, že je přípustné, aby valná hromada rozhodovala o možném vyloučení některého ze svých členů, a to i bez definování přesných důvodů pro takový postup. Pokud stanovy určují možnost vyloučení člena valnou hromadou bez další specifikace, jde o jedinou prakticky proveditelnou úpravu stanov, která může být pro vyloučení člena ve stanovách zakotvena, a to i z důvodu možnosti svobodného rozhodování členů sdružení o tom, s kým chtějí a s kým nadále nechtějí ve sdružení setrvávat. Na závěr dovolání navrhl žalovaný zrušení výroků II. a III. rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud zjistil, že žalovaný, zastoupený advokátem, podal dovolání v zákonné lhůtě (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.). Žalovaný dovozoval přípustnost dovolání z ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a dovolací důvod, který by dovolací soud přezkoumal v případě přípustnosti dovolání, byl uplatněn podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že přípustnost dovolání by mohla být dána pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy pro zásadní právní význam napadeného rozsudku odvolací instance.
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dána, jestliže nemůže nastoupit přípustnost podle §237 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř. (změna rozhodnutí soudu prvního stupně odvolacím soudem, vázanost soudu prvního stupně předchozím odlišným právním názorem odvolacího soudu) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená otázka posouzena jinak.
Právní otázku lze pokládat za nevyřešenou a splňující atribut zásadního právního významu, tj. mající judikatorní přesah, za předpokladu, že nejde o obvyklou aplikaci, resp. interpretaci určitého zákonného ustanovení a obtížnost věci spočívá v jejím skutkovém základu (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 22 Cdo 1603/99, 604/2000, 1731/99, Soubor rozhodnutí NS sv. 2, C 103, 111, 203). Předpokládá se, že dovolací soud bude při posouzení přípustnosti dovolání reagovat na právní otázku, kterou odvolatel konkrétně vymezí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.6.2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, Soudní judikatura č. 7/2004, č. 132, usnesení téhož soudu sp.zn. 28 Cdo 2757/2006 a řada dalších, implicite též nález Ústavního soudu sp.zn. IV. ÚS 414/01, Sbírka nálezů a usnesení sv. 29, č. 23). Jestliže taková právní otázka není v dovolání určitě a s dostatečnou srozumitelností vymezena, nelze žádat po dovolacím soudu, aby se jeho dovolací přezkum stal celkovou revizí věci, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity dovolacího řízení, danými zejména ustanovením §242 o. s. ř.
Žalovaný však v dovolání žádnou otázku, na základě níž by mohl dovolací soud dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí neuvádí.
Nejvyšší soud ve věci odkazuje na své předchozí rozhodnutí ve věci a v něm učiněné právní závěry. V rozsudku ze dne 14. 12. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2976/2010 bylo určeno, že není zásadně přípustné, aby bylo členství v občanském sdružení ukončeno vyloučením člena bez uvedení důvodu. Jestliže stanovy občanského sdružení takovou možnost připouštějí, dostávají se v této části do rozporu s právem svobodně se sdružovat (čl. 20 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). V tomto ohledu soud též již dříve odkázal na usnesení ze dne 17. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4852/2009, podle něhož je dovolací soud oprávněn ve věci žaloby podle §15 odst. 1 zákona o sdružování občanů též posuzovat stanovy i další navazující interní dokumenty občanského sdružení z hlediska jejich souladu se zákonem (sc. též s předpisy vyšší právní síly), s právními principy i obecnými zásadami právními.
V dalším odkazuje dovolací instance pro stručnost na odůvodnění výše citovaného rozsudku a též na odůvodnění rozsudku odvolací instance, která své závěry o předmětné rozhodnutí opírá.
Dovolací soud proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. dovolání žalovaného odmítl jako nepřípustné.
Úspěšnému žalobci vzniklo podle §243c odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. právo na náhradu nákladů, vynaložených v řízení o dovolání. V tomto řízení však žalobci žádné náklady nevznikly a proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno shora ve výroku II. usnesení.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. února 2012
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc.
předseda senátu