ECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.3810.2011.1
sp. zn. 28 Cdo 3810/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobce Ing. B. F. , zastoupeného JUDr. Josefem Vodákem, advokátem se sídlem ve Valašském Meziříčí – Krásně nad Bečvou, Masarykova 753, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení částek 9.130.000,- Kč a 3.000.000,- Kč s příslušenstvím , vedené u Okresního soudu ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 13 C 166/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 2. 2011, č. j. 8 Co 31/2011-261, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se po žalované domáhal náhrady škody, která mu měla vzniknout vydáním předběžného opatření Okresního soudu ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí, sp. zn. 2 Nc 57/97, který však nebyl k takovému rozhodnutí věcně příslušný. Uvedeným předběžným opatřením bylo žalobci zakázáno nakládat se specifikovanými nemovitostmi, aniž by soud blíže prověřoval důvodnost návrhu a svou věcnou příslušnost. Poté, co bylo předběžné opatření zrušeno a řízení zastaveno, soud nevydal pokyn k uvolnění příslušných nemovitostí v katastru nemovitostí. Žalobci se přes veškerou snahu nepodařilo dosáhnout výmazu omezení do vyhlášení konkursu na jeho osobu. Škoda měla žalobci vzniknout ztrátou zájemců o jeho pozemky, je též dána náklady soudního řízení, úroky z půjčených peněz a dále poškozením hospodaření a ukončením podnikání vynuceným nedostatkem prostředků. Později byla škoda rozdělena na škodu na nemovitém majetku a porostech ve výši 9.130. 000,- Kč a škodu spočívající ve „ztrátě příjmů“ ve výši 3.000.000,- Kč. Rovněž byly poškozeny žalobcova pověst a jeho jméno (tento nárok však byl vyloučen k samostatnému projednání).
Okresní soud ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí rozsudkem ze dne 26. 5. 2010, č. j. 13 C 166/2009-223, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Dne 28. 11. 1997 podala společnost ROLS, s. r. o. (dále též „ROLS“), návrh na vydání předběžného opatření proti žalobci s tím, že mezi uvedenými subjekty byla uzavřena řada leasingových smluv, žalobcem následně neplněných, a ze strany žalobce byly rovněž podepsány směnky, jež jsou po termínu splatnosti a nebyly uhrazeny (úhrady z nich vyplývajících částek se společnost ROLS domáhala u Krajského obchodního soudu v Ostravě). Okresní soud ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí pak usnesením ze dne 3. 12. 1997, č. j. 2 Nc 57/97-12, vydal předběžné opatření, jímž zakázal žalobci nakládat s nemovitostmi zapsanými na LV č. 496 a 949 v k. ú. Z., Katastrální úřad ve Vsetíně, pracoviště Valašské Meziříčí. Proti citovanému usnesení podal žalobce odvolání s tím, že navrhnul, aby bylo usnesení o nařízení předběžného opatření ohledně zapsaných nemovitostí na LV č. 949 změněno tak, že se návrh zamítá. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 1998, č. j. 10 Co 266/98-25, bylo usnesení okresního soudu v napadené části (tedy jde-li o nemovitosti zapsané na LV č. 949) zrušeno a v tomto rozsahu byla věc postoupena Krajskému obchodnímu soudu v Ostravě jako soudu věcně příslušnému. Následně žalobce navrhl zrušení předběžného opatření č. j. 2 Nc 57/97-12, pokud jde o část výroku týkající se nemovitostí uvedených na LV č. 496, a společnost ROLS vzala svůj návrh na vydání předběžného opatření zpět. Usnesením Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 30. 9. 1998, č. j. Nc 60/98-34, bylo řízení o vydání předběžného opatření zastaveno. Dopisem ze dne 29. 4. 1999 informoval Katastrální úřad ve Vsetíně žalobce o nezpůsobilosti předložených listin pro zápis do katastru nemovitostí s tím, že rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě a Krajského obchodního soudu v Ostravě je třeba předložit v úředně ověřené kopii či v originále. Dopis navíc obsahoval konstatování, že na základě usnesení Krajského obchodního soudu v Ostravě lze provést výmaz předběžného opatření na LV č. 949, avšak nikoliv na LV č. 496, neboť v tomto případě není výmaz podložen žádnou listinou. Usnesením Okresního soudu ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí ze dne 28. 9. 1999, č. j. 2 Nc 57/97-48, bylo předběžné opatření týkající se LV č. 496 zrušeno s odkazem na ust. §77 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť pominuly důvody, pro které bylo nařízeno. Soud prvního stupně dospěl s odkazem na ust. §77 odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném ke dni 16. 4. 1999, k závěru, že žalovaná není ve věci pasivně věcně legitimovaná, neboť na základě citovaného ustanovení zaniklo-li nebo bylo-li zrušeno předběžné opatření z jiného důvodu, než proto, že návrhu ve věci samé bylo vyhověno, nebo proto, že právo navrhovatele bylo uspokojeno, je navrhovatel povinen nahradit újmy tomu, komu předběžným opatřením vznikly. Uvedená úprava má přednost před úpravou zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád). Tomu odpovídají i závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2008, sp. zn. 29 Cdo 3137/2007, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 32/2009.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 28. 2. 2011, č. j. 8 Co 31/2011-261, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o nezbytnosti aplikace ust. §77 odst. 3 o. s. ř., jde-li o vydání předběžného opatření v řízení vedeném pod sp. zn. 2 Nc 57/97. Odpovědnost je tedy dána na straně navrhovatele předběžného opatření, a to bez zřetele k tomu, zda bylo předběžné opatření nařízeno při splnění všech zákonem požadovaných podmínek. Stát zde tak za škodu, způsobenou tvrzeně nezákonným rozhodnutím, neodpovídá. Odvolací soud dále doplnil právní posouzení soudu prvního stupně ohledně tvrzení žalobce, že škoda mu měla vzniknout také tím, že soud nevydal pokyn k „uvolnění zablokovaných nemovitostí“, tedy pokyn k provedení výmazu předběžného opatření z katastru nemovitostí. V této souvislosti však odvolací soud konstatoval, že není dána základní podmínka vyžadovaná ust. §13 zákona č. 82/1998 Sb., a sice nesprávný úřední postup. Usnesení Okresního soudu ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí ze dne 28. 9. 1999, č. j. 2 Nc 57/97-48, jímž bylo zrušeno předběžné opatření týkající se LV č. 496, bylo katastrálnímu úřadu doručeno. Odvolací soud neshledal existenci nesprávného úředního postupu, ani jde-li o usnesení Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 30. 9. 1998, č. j. Nc 60/98-34, jímž bylo řízení o vydání předběžného opatření ve vztahu k nemovitostem zapsaným na LV č. 949 zastaveno, neboť jestliže nedal pokyn k provedení výmazu předběžného opatření soud, nic nebránilo žalobci v tom, aby sám podal návrh na jeho výmaz. To sice sám učinil, ale jím předložené listiny nebyly způsobilé pro zápis do katastru nemovitostí vzhledem k tomu, že nebyly předloženy v originálu, resp. v úředně ověřené kopii.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost spatřuje v otázce zásadního právního významu, důvodnost pak v nesprávném právním posouzení věci. Pochybení soudu podle názoru žalobce nespočívalo jen v tom, že bylo vydáno předběžné opatření, ale též v tom, že nebylo relevantním způsobem zrušeno. Ke dni rozhodnutí odvolacího soudu totiž nebylo zrušeno předběžné opatření týkající se nemovitostí zapsaných na LV č. 949. Další pochybení tkví v tom, že usnesení Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 30. 9. 1998, č. j. Nc 60/98-34, nebylo zasláno katastrálnímu úřadu. Dovolatel je přesvědčen, že na posuzovanou věc lze aplikovat ustanovení zákona č. 82/1998 Sb. Závěrem žalobce navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud jakožto soud dovolací (ust. §10a o. s. ř.) zjistil, že dovolání bylo podáno řádně a včas (ust. §240 odst. 1 o. s. ř.) osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou advokátem (ust. §241 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce dovozuje přípustnost dovolání z ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a dovolací důvod, který by Nejvyšší soud přezkoumal v případě, že by dovolání shledal přípustným, uplatňuje podle ust. §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolání však přípustné není.
Jelikož rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrzen a nejde ani o případ skryté diformity rozhodnutí ve smyslu ust. §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (již proto, že soudem prvního stupně nebyl vydán rozsudek, který by byl odvolacím soudem zrušen), může být dovolání přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo
má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ust. §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží (ust. §237 odst. 3 o. s. ř.).
O takový případ se zde však nejedná.
Dovolatel podal kromě dovolání sepsaného advokátem i další podání, označené jako dovolání, které zjevně sepsal sám, avšak vzhledem k povinnému zastoupení účastníka před dovolacím soudem ve smyslu ust. §241 odst. 1 o. s. ř. a k tomu, že právní zástupce žalobce se s tímto podáním výslovně neztotožnil, dovolací soud k němu při svém právním posouzení nepřihlížel.
Otázku vydání předběžného opatření, již dovolatel toliko zmiňuje, ale nijak dále argumentaci v tomto směru nerozvádí, vyřešil odvolací soud přiléhavě. Za daných okolností má jako úprava zvláštní přednost ust. §77 odst. 3 o. s. ř., v tehdejším znění, a zákon č. 82/1998 Sb. aplikovat nelze. Namítá-li dovolatel, že předběžné opatření týkající se nemovitostí zapsaných na LV č. 949 nebylo zrušeno, nelze mu dát zapravdu. Uvedené předběžné opatření bylo zrušeno usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 1998, č. j. 10 Co 266/98-25, a v tomto rozsahu byla věc postoupena Krajskému obchodnímu soudu v Ostravě jako soudu věcně příslušnému. Ten následně řízení o vydání předběžného opatření usnesením ze dne 30. 9. 1998, č. j. Nc 60/98-34, zastavil. Námitka žalobce je tedy v tomto směru lichá, stejně jako jeho obecná námitka případné aplikace zákona č. 82/1998 Sb. (viz výše), jenž však navíc právě odvolací soud v části svého rozhodnutí (v případě tvrzení žalobce o „včas neodblokovaných nemovitostech“) aplikoval. I kdyby naposled citované usnesení nebylo zasláno katastrálnímu úřadu, žalobci nic nebránilo, aby mu je doručil sám. Jestliže dovolatel toto usnesení katastrálnímu úřadu sice doručil, ale k návrhu nepřiložil příslušné listiny ve stavu, aby bylo možné zápis provést, nelze v tom spatřovat nesprávný úřední postup žalované ve smyslu §13 zákona č. 82/1998 Sb., jenž by mohl být příčinou vzniku škody na straně žalobce, což ovšem dovolatel ve svém dovolání ani netvrdí, ač by tak vzhledem formálním náležitostem kladeným na dovolání podávané v režimu §237 odst. 1 písm. c) o.s. ř. činit měl.
Z výše uvedeného vyplývá, že napadenému rozsudku nelze přiznat zásadní právní význam a dovolání přípustnost ve smyslu ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud proto dovolání podle ust. §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1, části věty první, a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. dubna 2012
JUDr. Jan E l i á š, Ph.D., v. r.
předseda senátu