errNsTakto, infNSVyrokGroup,

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22.02.2012, sp. zn. 28 Cdo 4139/2011 [ rozsudek / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.4139.2011.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.4139.2011.1
sp. zn. 28 Cdo 4139/2011 ROZSUDEK Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a Mgr. Petra Krause a dovolání dovolatelky E. A. , zastoupené JUDr. Jindřichem Pelouchem, advokátem, 266 01 Beroun, Seydlovo náměstí č. 30, proti rozsudku Krajského soudu v Praze z 5. 5. 2011, sp. zn. 28 Co 411/2010, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 9 C 128/2004 (žalobkyně E. A. , zastoupené JUDr. Jindřichem Pelouchem, advokátem, 266 01 Beroun, Seydlovo náměstí č. 30, a dalších účastníků řízení: 1. Města Berouna , 266 01 Beroun, Husovo náměstí č. 68, 2. Pozemkového fondu ČR , 130 00 Praha 3 Husinecká 1024/11a, 3. České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových , 100 00, Praha 10, Kodaňská 1441/46, 4. MVDr. P. D. , a 5. H. K. , zastoupených JUDr. Janou Brodinovou, advokátkou, 267 26 Všeradice, i 6. Středočeského kraje , IČ 7089 1095, 150 00 Praha 5 – Smíchov, Zborovská 81/11, o nahrazení rozhodnutí správního orgánu o vlastnictví k nemovitostem). I. Dovolání se zamítá . II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. Odůvodnění: O žalobě žalobkyně, podané u soudu 4. 5. 2004, bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Berouně z 24. 5. 2010, č. j. 9 C 128/2004-206. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně bylo určeno, že žalobkyně E. A. je vlastníkem nemovitostí (zapsaných v katastru nemovitostí u katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště B., a to domu čp. 551, pozemku parc. č. 1899 (o výměře 3048 m2), pozemku parc. č. 1899/2 (o výměře 139 m2) a pozemku parc. č. 353/2 (o výměře 3129 m2) v katastrálním území B. (obec B.). Tímto rozsudkem bylo také vysloveno, že se jím nahrazuje rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Beroun z 10. 3. 2004, č. j. OPÚ 392/96-Tá-Iv. Účastníkům řízení MVDr. P. D. a H. K. bylo uloženo zaplatit společně a nerozdílně 14.880,- Kč na náhradu nákladů tohoto řízení, placených státem, a to do pokladny Okresního soudu v Berouně. Účastníku řízení Městu Berounu bylo uloženo zaplatit žalobkyni E. A. 14.l880,- Kč na náhradu nákladů řízení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. Bylo rovněž rozhodnuto, že žalobkyně E. A. a účastníci řízení Pozemkový fond ČR, Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových a Středočeský kraj nemají navzájem právo na náhradu nákladů řízení. Účastníkům řízení Městu Berounu, MVDr. P. D. a H. K. bylo uloženo zaplatit do pokladny Okresního soudu v Berouně soudní poplatek 1.000,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (s tím, že plněním jednoho z těchto účastníků zaniká povinnost účastníků ostatních). O odvolání účastníků řízení Města Berouna, MVDr. P. D. a H. K. proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Praze z 5. 5. 2011, sp. zn. 28 Co 411/2010. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu v Berouně z 24. 5. 2010, č. j. 9 C 128/2004-206 (ve spojení s doplňujícím usnesením z 5. 11. 2010, č. j. 9 C 128/2004-206, č. j. 9 C 128/2004-255 a s doplňujícím rozsudkem z 23. 2. 2011, č. j. 9 C 128/2004-270) změněn ve výroku označeném I., tak, že žaloba žalobkyně, určující její vlastnictví k domu čp. 551 a k pozemkům parc. č. 1899/1, parc. č. 1899/2 a parc. č. 353/2 v katastrálním území B., byla zamítnuta a změněn byl rozsudek soudu prvního stupně i ve výroku označeném V., a to tak, že se účastníkům řízení Městu Berounu, MVDr. P. D. a H. K. neukládá zaplacení soudního poplatku 1.000,- Kč. Žalobkyni E. A. bylo uloženo zaplatit účastníkům řízení 6.846,- Kč na náhradu nákladů řízení MVDr. P. D. a H. K. před soudem prvního stupně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Bylo rovněž rozhodnuto, že ve vztahu mezi žalobkyní E. A. účastníky řízení Městem Berounem, Pozemkovým fondem ČR, Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových a Středočeským krajem nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. Žalobkyni E. A. bylo uloženo zaplatit účastníkům řízení MVDr. P. D. a H. K. 7.520,- Kč na náhradu nákladů řízení odvolacího, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Posléze bylo rozhodnuto, že ve vztahu mezi žalobkyní E. A. a účastníky řízení Městem Berounem, Pozemkovým fondem ČR, Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových a Středočeským krajem nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud přezkoumal podle ustanovení §212 a §212a odst. 1 a 5 občanského soudního řádu rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, a shledal odvolání účastníků řízení Města Berouna, MVDr. P. D. a H. K. důvodným. Odvolací soud uváděl, že soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně v tomto řízení uplatňovala nárok na vydání zemědělských nemovitostí, které byly původně ve vlastnictví jejich rodičů A. a A. L., kteří pak uzavřeli 15. 2. 1959 kupní smlouvu, na základě níž byly prodány československému státu nemovitosti v B. (dům čp. 551/3 na stavební parcele č. 1899 a parcely č. 354/1 a č. 357/1). O uplatněném restitučním nároku na vydání těchto nemovitostí bylo rozhodnuto Okresním pozemkovým úřadem v Berouně rozhodnutím z 5. 1. 1994, č. j. OPÚ – 1270/93-Tá, jímž bylo obnoveno vlastnické právo žalobkyně E. A. k pozemkovým parcelám v katastrálním území B., označeným ve výroku rozhodnutí uvedeného pozemkového úřadu, a to k pozemkům, o nichž nejde o spor mezi účastníky tohoto řízení. V závěru uváděného rozhodnutí bylo však i uvedeno, že zastavěné pozemky nebyly E. A. vydány (vzhledem k ustanovení §11 odst. 1 písm. a) a odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb.), takže E. A. už není vlastníkem domu čp. 551 a pozemků parc. č. 1899, 354/7, 354/3, 354/4, 354/9, 354/6, 367, 353/2, 2626, 2193/2, 2143/2, 5614 a parc. č. 354/10 v katastrálním území B., tedy pozemků o celkové výměře 7.042 m2). Bylo tu také uvedeno, že oprávněné osobě E. A. náleží za tyto nevydané pozemky náhrada podle tehdy platných cenových předpisů, jak byla vyčíslena posudkem znalce. Poté, co podle dohody uzavřené dne 21. 7. 1994 s Pozemkovým fondem ČR byla E. A. poskytnuta náhrada za nevydané nemovitosti, došlo mezi Československým státem – Okresním úřadem Beroun a MVDr. P. D. a J. D. k uzavření kupních smluv a převodu nemovitostí, o něž jde v tomto soudním řízení. Odvolací soud z uvedených zjištění dovozoval, že kupní smlouva ze dne 26. 9. 1994 a ze dne 22. 8. 1995, na základě nichž manželé MVDr. P. D. a J. D. nabyli uvedené předmětné nemovitosti do svého vlastnictví, nebyly uzavřeny v rozporu s ustanovením §5 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., když uvedené kupní smlouvy byly realizovány až poté, co žalobkyně náhradu za nevydané nemovitosti obdržela a účastníci dohody o této náhradě byli srozuměni s tím, že se tímto způsobem vyrovnává celý restituční nárok E. A., a to za povinnou osobu. Odvolací soud měl proto za to, že manželé MVDr. P. D. a J. D. nabyli vlastnictví k předmětným nemovitostem řádně na základě uzavřených kupních smluv, když převod byl uskutečněn za situace, kdy pravomocným rozhodnutím správního orgánu bylo v jeho rozhodnutí uvedeno, které nemovitosti se E. A. nevydávají a že se jí za ně poskytuje náhrada. V době, kdy později bylo rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu Beroun z 5. 1. 1994 zrušeno rozhodnutím Ministerstva zemědělství – Ústředního pozemkového úřadu ze dne 26. 6. 1996, byli již vlastníky předmětných nemovitostí manželé MVDr. P. D. a J. D., tedy fyzické osoby, a proto později vydané rozhodnutí Ústředního pozemkového úřadu nemohlo mít, podle názoru odvolacího soudu, vliv na řádně nabyté vlastnické právo manželů D. Odvolací soud tedy dospěl k závěru, že za situace, kdy žalobkyni byla vyplacena náhrada za nevydané nemovitosti, oprávněná osoba se již nemůže domáhat vydání těchto nemovitostí ani naturálně. Odvolací soud ještě dodával, že soud prvního stupně pochybil ve svém rozsudku z 24. 5. 2010, (č. j. 9 C 128/2004-206 Okresního soudu v Berouně) i tím, že rozhodoval o pozemku, uváděném žalobkyní, v rozsahu jeho výměry 3.129 m2, ačkoliv žalobou žalobkyně napadeným rozhodnutím Ministerstva zemědělství – pozemkového úřadu z 10. 3. 2004 bylo rozhodnuto jen o části „q“ tohoto pozemku o výměře 1.435 m2. V řízení podle části páté občanského soudního řádu nelze totiž měnit návrh, který byl předmětem rozhodnutí správního orgánu (srov. §250b odst. 3 občanského soudního řádu). Odvolací soud zdůrazňoval, že „v dané věci je podstatné, že náhrada za nevydaný pozemek parc. č. 353/2 o výměře 1.435 m2 byla žalobkyni poskytnuta“. Z uvedených důvodů byl odvolací soud toho názoru, že žaloba žalobkyně o obnovení jejích vlastnických práv k nemovitostem, o kterých bylo negativně rozhodnuto rozhodnutím Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Beroun ze dne 10. 3. 2004, není důvodná. Odvolací soud tedy podle ustanovení §220 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu změnil rozsudek soudu prvního stupně (s doplňujícím usnesením i s doplňujícím rozsudkem) tak, že se žaloba na určení, že žalobkyně je vlastníkem domu čp. 531, pozemků parc. č. 1899/1, parc. č. 1899/2 a parc. č. 353/2 v katastrálním území B., zamítá. Změněn byl i výrok (označený V.) rozsudku soudu prvního stupně o soudním poplatku, neodpovídající ustanovení §2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Odvolací soud znovu rozhodl svým rozsudkem o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně podle ustanovení §224, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 občanského soudního řádu. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 občanského soudního řádu. Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který žalobkyni v řízení zastupoval, dne 10. 6. 2011, a ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 občanského soudního řádu bylo dne 27. 7. 2011 podáno ze strany žalobkyně u soudu prvního stupně dovolání. Dovolatelka navrhovala, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatelka co do přípustnosti dovolání poukazovala na ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu a jako dovolací důvod uplatňovala, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 písm. b/ občanského soudního řádu). Dovolatelka pokládá za nesprávný závěr odvolacího soudu, že kupní smlouvy z 26. 9. 1994 a z 22. 8. 1995, na základě nichž manželé D. nabyli do vlastnictví nemovitosti, o něž jde v tomto řízení, nebyly uzavřeny v rozporu s ustanovením §5 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., když uvedené smlouvy kupní byly realizovány až poté, co žalobkyně náhradu za nevydané nemovitosti obdržela, účastníci této dohody o vyplacení náhrady byli srozuměni s tím, že se tímto způsobem vypořádává celý restituční nárok ze strany povinné osoby; přitom odvolací soud měl i za to, že rozhodnutí Ústředního pozemkového úřadu z 26. 6. 1996, kterým bylo zrušeno rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu Beroun z 5. 1. 1994, již nemohlo mít vliv na řádné nabytí vlastnictví k předmětným nemovitostem manžely D. Naproti tomu, podle názoru dovolateky, je tu stěžejní otázkou posouzení platnosti či nicotnosti rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu v Berouně z 5. 1. 1994, a to zejména ve vztahu k ustanovení §5 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb.; odvolacím soudem v této otázce však byl aprobován postup, který je v rozporu se zněním zákona, když podle ustanovení §5 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb. nemůže být v průběhu restitučního řízení restitucí dotčená nemovitost převedena na třetí osobu a takový právní úkon je neplatný. V daném případě nebylo vydáno žádné rozhodnutí o tom, že se nemovitosti žalobkyni nevydávají; k takovému výroku rozhodnutí nedošlo a není-li tu tedy takový výrok rozhodnutí, pak nelze vycházet jen z odůvodnění rozhodnutí s jiným výrokem. Pokud o vydání nemovitostí žalobkyni nebylo rozhodnuto, pak podle názoru dovolatelky nebylo skončeno restituční řízení a jakékoliv převody nemovitostí, jichž se restituční návrh týká, jsou neplatné. Není tu rozhodné, že žalobkyně finanční náhradu, uvedenou v odůvodnění jiného rozhodnutí, přijala; dovolatelka má za to, že „soud není povolán k tomu, aby dodatečně upravoval rozhodnutí správního orgánu v rozporu s textem výroku rozhodnutí“. Podle názoru dovolatelky „názor odvolacího soudu, že skutečnosti uvedené v rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu v Berouně z 5. 1. 1994 jsou vlastně výrokem rozhodnutí, je nesprávný|“. Rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu v Berouně z 5. 1. 1994 je třeba, podle názoru dovolatelky, považovat za rozhodnutí nicotné a nebylo tedy způsobilé vyvolat nějaké právní účinky, a to ani v době před vydáním rozhodnutí Ústředního pozemkového úřadu z 26. 6. 1996. Dovolatelka uváděla ještě, že si je vědoma, že v případě vydání jí požadovaných nemovitostí bude povinna přijatou náhradu (poskytnutou za pozemky nevydané) vrátit. Ve vyjádření účastníků řízené MVDr. P. D. a H. K. k dovolání dovolatelky bylo uvedeno, že by tomuto dovolání nemělo být vyhověno, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s hmotným právem a nárok žalobkyně na vydání pozemků není po právu, když její restituční nárok byl zcela vyrovnán poskytnutím finanční náhrady. V tomto vyjádření k dovolání dovolatelky byl vyjádřen názor uvedených účastníků řízení, že rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu v Berouně z 5. 1. 1994, č. j. OPÚ 1270/93-Tá, obsahuje údaj, že „oprávněné osobě E. A. náleží náhrada za nevydané nemovitosti ve výši odpovídající vrácení kupní ceny; tento údaj má povahu rozhodnutí správního orgánu, i když je tato část rozhodnutí označena jako podmínky rozhodnutí. Účastníci řízení MVDr. P. D. a H. K. poukazovali v této souvislosti na to, že je jim známo, že k témuž závěru dospěl i dovolací soud v rozsudku 28 Cdo 5404/2008 Nejvyššího soudu ČR. Ve vyjádření uvedených účastníků řízení k dovolání dovolatelky bylo dále zdůrazněno, že náhrada za nevydané nemovitosti (pro překážku vyplývající z ustanovení §11 odst. 1 písm. c/ odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb.) byla žalobkyni E. A. poskytnuta na základě dohody uzavřené s Městem Berounem a na základě dalších dohod uzavřených s Pozemkovým fondem ČR, který převzal závazek povinné osoby ve smyslu ustanovení §18a odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., a dovolatelce byla poskytnuta náhrada ve výši 727.441,- Kč, což sama nepopírá; teprve potom došlo mezi Městem Berounem a manžely Dvořákovými k uzavření kupních smluv z 26. 4. 1994 a z 22. 8. 1995 o převodu nemovitostí, o něž jde v tomto soudním řízení (tj. budovy čp. 551 s částí stavební parcely st. 1899 a parcely st. 1899/2 v katastrálním území B.); k tomuto převodu byla dne 19. 10. 1995 povolena Ministerstvem financí výjimka k uzavření smlouvy o tomto převodu. Teprve následně došlo ke zrušení rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu v Berouně z 5. 1. 1994 rozhodnutím Ministerstva zemědělství – Ústředního pozemkového úřadu z 26. 6. 1996, sp. zn. 3525/95-3153 (jež bylo vydáno z podnětu žalobkyně E. A.); nebylo tu v době převodu nemovitostí porušeno blokační ustanovení §5 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb.; nešlo tu tedy v době převodu nemovitostí na manžele D. o kvalifikovanou vadu zrušovacího rozhodnutí, pro kterou by rozhodnutí Okresního pozemkového rozhodnutí Beroun z 5. 1. 1994 bylo nutno považovat za nicotné. Ve vyjádření účastnice řízení České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (územní pracoviště Střední Čechy) k dovolání dovolatelky bylo pouze uvedeno, že údaje v tomto dovolání je třeba ponechat bez dalšího na úvaze dovolacího soudu. Ve vyjádření účastníka řízení Pozemkového fondu ČR k dovolání dovolatelky bylo uvedeno, že tento účastník řízení má za to, že odvolací soud tu správně po právní stránce posoudil danou věc a že by tedy tomuto dovolání nemělo být vyhověno. Přípustnost dovolání dovolatelky je v tomto případě dána podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu, podle něhož je přípustné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Dovolatelka ve svém dovolání uplatňovala jako dovolací důvod, že rozsudek odvolacího soudu, napadený jejím dovoláním, spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu). Rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, jestliže soud posoudí projednávanou právní věc podle nesprávného právního předpisu, anebo si aplikovaný právní předpis nesprávně vyloží (viz k tomu z rozhodnutí uveřejněného pod č.3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, text na str. 13 /45/). V daném případě odvolací soud poukazoval při posouzení této právní věci zejména na ustanovení §4 odst. 2 písm. c), §6 odst. 1 písm. k), §11 odst. 1, §11 odst. 1, §14 a §18a odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. Podle ustanovení §4 odst. 2 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb. zemřela-li osoba, jejíž nemovitost přešla v době od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990 do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby v případech uvedených v §6 zákona č. 229/1991 Sb. před uplynutím lhůty uvedené v §13 téhož zákona, jsou oprávněnými osobami pokud jsou státními občany ČR, fyzické osoby uvedené v §4 odst. 2 písm. a) až e) zákona č. 229/1991 Sb. (v pořadí tam uvedeném) a tedy i děti a manžel osoby uvedené v §4 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., všichni rovným dílem. Podle ustanovení §5 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb. povinná osoba (podle zákona č. 229/1991 Sb.) je povinna s nemovitostmi až do jejich vydání oprávněné osobě (podle zákona č. 229/1991 Sb.) nakládat s péčí řádného hospodáře; ode dne účinnosti zákona č. 229/1991 Sb. nemůže tyto věci, jejich součásti a příslušenství předat do vlastnictví jiného; takové úkony jsou neplatné. Podle ustanovení §6 odst. 1 písm. k) zákona č. 229/1991 Sb. budou oprávněným osobám podle tohoto zákona vydány nemovitosti, které přešly\ na stát nebo na jinou oprávněnou osobu i v důsledku kupní smlouvy uzavřené v tísni za nápadně nevýhodných podmínek. Pozemky nebo jejich části nelze podle zákona č. 229/1991 Sb. vydat oprávněné osobě v případě, že pozemek byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěn; pozemek lze vydat, nebrání-li stavba zemědělskému nebo lesnímu využití pozemku, nebo jedná-li se o stavbu movitou nebo dočasnou, nebo jednoduchou nebo drobnou anebo umístěnou pod povrchem země. Podle ustanovení §11 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. obytnou budovu, hospodářskou budovu a jinou stavbu, patřící k původní zemědělské usedlosti, nelze vydat v případě, že zásadní přestavbou stavba ztratila svůj původní stavebně technický charakter, tak, že již nesouvisí s předmětem zemědělské výroby. Podle ustanovení §14 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. náleží oprávněné osobě podle tohoto zákona náhrada za obytné budovy, hospodářské budovy a jiné stavby, které podle tohoto zákona nelze vydat, nebo které zanikly nebo byly převedeny na osobu, která není povinna je vydat. Obdobně oprávněné osobě náleží náhrada za pozemek, který se podle tohoto zákona nevydává a za který nebyl poskytnut jiný pozemek. Podle ustanovení §14a zákona č. 229/1991 Sb. věc nelze podle tohoto zákona vydat, byla-li po 1. 9. 1993 nabyta do vlastnictví jiné osoby než státu nebo byl-li schválen ohledně této věci privatizační projekt nebo vydáno rozhodnutí o její privatizaci. Oprávněná osoba tu má podle §13 odst. 5 nárok na náhradu, která se poskytne podle §18a odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. Podle ustanovení §18a odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. pozemkový fond poskytne náhrady oprávněným osobám v případech, kdy je povinnou osobou obec nebo okresní úřad. Pozemkový fond může převzít závazky povinných osob na poskytnutí náhrad podle §14 až §16 a §20 zákona č. 229/1991 Sb. tam, kde je povinnou osobou státní podnik nebo právnická osoba, jejímž zakladatelem je stát, v tom případě, kdy před privatizací nebo před likvidací této právnické osoby nebyly tyto nároky vypořádány. Náhrada spočívá v poskytnutí nemovitosti ve správě Pozemkového fondu nebo v poskytnutí hotovosti ve výši stanovené zvláštním předpisem (srov. nařízení vlády ČR č. 504/1992 Sb.), popřípadě v cenných papírech, které nemají povahu dluhopisů. Podle ustanovení §28a zákona č.229/1991 Sb. pokud zákon nestanoví jinak, poskytují se náhrady v cenách podle vyhlášky č. 182/1988 Sb. (ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb.) a u věcí movitých v zůstatkových účetních cenách, u věcí movitých s nulovou zůstatkovou cenou ve výši 10 % pořizovací ceny. Ve stanovisku uveřejněném pod č. 16/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, byl zaujat právní názor (na str. 53 /131/), že „k uplatnění nároku na náhradu podle ustanovení §14 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. stačí jen uplatnit nárok na náhradu, aniž by bylo třeba zároveň obligatorně uplatňovat nárok na vydání nemovitosti“. Ve stanovisku uveřejněném pod č. 34/1993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek byl zaujat právní názor (na str. 123 /257/), že ohledně aplikace ustanovení §8 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. platí, že návrh původního vlastníka nemovitosti může být uplatněn jen tehdy, nebyla-li již původnímu vlastníku poskytnuta náhrada za nemovitost podle ustanovení §11 odst. 2 a 3 a ustanovení §14 zákona č. 229/1991 Sb. Z právního závěru obsaženého ve stanovisku uveřejněném pod č. 44/1000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (na str. 243 /417/) lze dovodit i závěr, že platnost či neplatnost právního úkonu, na základě kterého bylo v katastru nemovitostí zapsáno právo subjektu právního úkonu, není na místě posuzovat jen jako předběžnou otázku bez uplatnění žaloby o neplatnost právního úkonu. Vzhledem k uvedeným ustanovením právních předpisů i vzhledem k citovaným právním závěrům z publikované judikatury soudů (ze Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem), z nichž dovolací soud vychází i v daném případě, nemohl dovolací soud dospět přesvědčivě k závěru, že přípustné dovolání dovolatelky je i dovoláním důvodným a že by rozhodnutí odvolacího soudu z 5. 5. 2011 (sp. zn. 28 Co 411/2010 Krajského soudu v Praze), proti němuž směřuje dovolání dovolatelky, bylo nesprávné tak, že by bylo třeba je zrušit ve smyslu ustanovení §243b odst. 2 občanského soudního řádu. Šlo tu totiž o rozhodnutí odvolacího soudu, vycházející z toho, že tu došlo k poskytnutí náhrady oprávněné osobě (ve smyslu ustanovení §4 odst. 2 a §6 odst. 1 písm. k) zákona č. 229/1991 Sb., že pak po poskytnutí této náhrady byly v roce 1994 a 1995 tyto nemovitosti (srov. §14a zákona č. 229/1991 Sb.) prodány do vlastnictví jiných fyzických osob a že v tomto případě nejde o jednoznačné posouzení neplatnosti smluv z let 1994 a 1995 jako předběžné otázky v řízení podle části páté občanského soudního řádu (§244 a násl. občanského soudního řádu), v němž se žalobkyně domáhala nahrazení rozhodnutí správního orgánu, vydaného v řízení podle ustanovení §9 zákona č. 229/1991 Sb. Dospěl proto odvolací soud k závěru, že v tomto případě nelze přesvědčivě posoudit přípustné dovolání dovolatelky i jako dovolání důvodné. Dovolací soud tedy svým rozsudkem (§243b odst. 6 občanského soudního řádu) dovolání dovolatelky zamítl podle ustanovení §243b odst. 2 občanského soudního řádu. Dovolatelka nebyla v řízení o dovolání úspěšná a ohledně nákladů řízení, vynaložených účastníky řízení MVDr. P. D. a H. K. na vyjádření k dovolání dovolatelky, použil dovolací soud ve smyslu ustanovení §243b odst. 5 a §224 občanského soudního řádu ustanovení §150 téhož právního předpisu, umožňujícího nepřiznání náhrady nákladů řízení i v řízení úspěšnému účastníku řízení a náhradu těchto nákladů řízení uvedeným účastníkům řízení nepřiznal; dovolací soud tu přihlížel jednak k právní povaze projednávané právní věci a jednak i k obsahu zmíněného vyjádření k dovolání dovolatelky, rekapitulujícímu v podstatě to, co již bylo těmito účastníky řízení uplatněno a vyjádření v řízení před soudy obou stupňů. Dalším čtyřem účastníkům tohoto řízení náklady v dovolacím řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu. V Brně dne 22. února 2012 JUDr. Josef Rakovský předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:02/22/2012
Spisová značka:28 Cdo 4139/2011
ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.4139.2011.1
Typ rozhodnutí:ROZSUDEK
Heslo:Rehabilitace (soudní i mimosoudní)
Stavba
Dotčené předpisy:§14 předpisu č. 229/1991Sb.
Kategorie rozhodnutí:C
Staženo pro jurilogie.cz:2016-04-01