ECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.4382.2011.1
sp. zn. 28 Cdo 4382/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobce: JUDr. Z. A. , adresou pro doručování Praha 10, Nad Olšinami 2445/27, proti žalovanému ( procesnímu nástupci prof. arch. J. H. P., zemřelého,: S. A. P., zastoupen Mgr. Jiřím Buchvaldkem, advokátem v Praze 1, Ovocný trh 2/580, o určení neexistence vlastnického práva k nemovitosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 33 C 212/2006, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 2. 2011, č. j. 19 Co 493/2010-86, takto:
Dovolání se zamítá .
Odůvodnění:
Usnesením Městského soudu v Praze výše označeným bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 28. 5. 2010, č. j. 33 C 212/2006-65, v té části, v níž bylo rozhodnuto, že namísto zemřelého žalovaného bude v řízení pokračováno s nástupcem (dědicem) S. A. P. Usnesení soudu prvního stupně bylo odvolací instancí změněno pouze v tom rozsahu, že nadále nebude v řízení pokračováno s M. A. P.
Odvolací soud při rozhodování o procesním nástupnictví ve formě univerzální sukcese (§107 o. s. ř.) vycházel z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. 6. 2010, č. j. 32 D 1432/2008-329, kterým byla pravomocně schválena dohoda dědiců, že veškeré zůstavitelovo jmění nabyl zůstavitelův syn S. A. P. (pozůstalá manželka M. A. P. z dědictví nenabyla ničeho).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž tomuto soudu vytkl, že se nevypořádal se skutečnostmi zpochybňujícími předpoklad, že (míněno ve smyslu právní úpravy České republiky) jsou známi dědici zůstavitele, s nimiž je možno v řízení pokračovat. V tomto směru především zdůraznil, že v dědickém řízení došlo k pochybení, neboť soudní komisařka JUDr. Adéla Matějková nevzala v úvahu důkazy, jež existenci státního občanství České republiky na straně zesnulého žalovaného vylučují. Je tedy otázkou, zda se řízení o dědictví mělo řídit právem České republiky a zdali je okruh dědiců znám. Dovolatel proto žádal, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu – a současně i usnesení soudu prvního stupně – a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Nejvyšší soud zjistil, že žalobce – osoba s právnickým vzděláním – podal dovolání v zákonné lhůtě (§240 odst. 1, §241 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.).
Dovolání je přípustné.
Podle ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. totiž platí, že dovolání je rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka.
Dovolání však není důvodné.
Obecně je právní posouzení věci nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – byť správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Odvolací soud však rozhodl v souladu s procesní normou, jejíž aplikace nastupuje v případě změny v osobě účastníka řízení (§107 odst. 2 o. s. ř. – univerzální sukcese). Při určení procesního nástupce žalovaného přitom vycházel z pravomocného usnesení soudu v dědickém řízení, kterým byla schválena dohoda dědiců, z níž plyne, že do úvahy přichází jediný právní nástupce, dědic S. A. P. V den vydání usnesení, které je napadeno, soud žádné jiné zjištění k dispozici neměl. Nedopustil se tedy žádného procesního pochybení (výsledek dědického řízení přezkoumávat nemohl). Dovolací soud pak není oprávněn vycházet z jiných skutečností než zjištěných odvolací instancí – není nalézacím soudem.
Dovolání žalobce bylo proto podle §243b odst. 2 věty před středníkem o. s. ř. zamítnuto.
O nákladech dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení ve věci končí (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, publikované pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 8. února 2012
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc.
předseda senátu