ECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.4520.2011.1
sp. zn. 28 Cdo 4520/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobkyně I. B., proti žalovaným 1) Okresnímu soudu v Pardubicích, se sídlem v Pardubicích, Na Třísle 118, a 2) Krajskému soudu v Hradci Králové, se sídlem v Hradci Králové, Československé armády 218/57, o zaplacení odškodnění ve výši 4.000.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 10 C 50/2011, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 29. 9. 2011, č. j. 23 Co 431/2011-47, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích shora označeným bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 26. 7. 2011, č. j. 10 C 50/2011-33, kterým byla zamítnuta žádost žalobkyně o osvobození od soudních poplatků (výrok I.) a o ustanovení právního zástupce z řad advokátů (výrok II.).
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež postrádalo relevantní zákonem stanovené náležitosti podání, a to jak v rovině obecné (§42 odst. 4 o. s. ř.), tak v rovině speciální, tj. pokud jde o samotný charakter dovolání jako takového (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolací instance upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Podle ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. není dovolání přípustné, protože usnesení o ustanovení zástupce z řad advokátů ani usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání není dána ani ustanovením §237 odst. 1 o. s. ř., jelikož napadené rozhodnutí není usnesením ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 61/1998, příp. usnesení téhož soudu ze dne 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 88/1997). Přípustnost dovolání tedy nebylo možno dovodit z žádného ustanovení platného procesního práva.
Nejvyšší soud proto, aniž vyžadoval splnění podmínky obligatorního zastoupení (§241b odst. 2 o. s. ř.), dovolání žalobkyně podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení ve věci končí (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, publikované pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 8. února 2012
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.
předseda senátu