ECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.677.2012.1
sp. zn. 28 Cdo 677/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobce D. H., dříve N., bytem O. – H., S. Ví. 78/5, zastoupeného Mgr. Ivo Šotkem, advokátem v Olomouci, Ostružnická 6, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti České republiky , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o 281.412,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 89/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 7. 2011, č. j. 29 Co 85/2011-43, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze shora označeným byl ve výroku I. potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. 12. 2010, č. j. 26 C 89/2010-26, kterým byla zamítnuta žaloba, jíž se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky ve výši 281.412,- Kč s příslušenstvím. Odvolacím soudem bylo dále rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Předmětem řízení byla žaloba o náhradu škody způsobené tvrzeně nezákonným rozhodnutím Okresního soudu v Prostějově o zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření, kterým by soud uložil zákaz nakládat s nemovitostmi ve vlastnictví žalobcova dlužníka (pro namítanou důvodnou obavu, že by mohl být ohrožen případný výkon rozhodnutí). K odvolání žalobce bylo Krajským soudem v Brně uvedené zamítavé usnesení okresního soudu potvrzeno. V průběhu exekuce vedené k návrhu žalobce byla následně zjištěna existence zástavních práv zatěžujících předmětné nemovitosti. Z tohoto důvodu se žalobce v nynějším řízení domáhá náhrady majetkové újmy s tvrzením, že pokud by jeho návrhu o vydání předběžného opatření bylo vyhověno, mohl by uspokojit svou pohledávku ve výši žalované částky z výtěžku prodeje nemovitostí v rámci provedení exekuce.
Odvolací soud dospěl ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že v posuzované věci nebyla splněna podmínka pro vznik odpovědnosti státu za škodu ve smyslu §8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem; není dán odpovědnostní titul ve formě (zrušeného či změněného) nezákonného rozhodnutí.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřoval v tom, že je v něm řešena problematika náhrady škody způsobené průtahy v řízení v jiném rozsahu, než jak je tomu v praxi Evropského soudu pro lidská práva, což vede k nerovnosti na straně poškozených z jednotlivých členských zemí Evropské unie. Žalobce zejména namítal, že v důsledku průtahů na straně soudu je nyní pravomocně přisouzená pohledávka nevymahatelná (na dlužníka byl prohlášen konkurs a podle zprávy insolvenčního správce je majetková podstata fakticky nulová). Dovolatel proto žádal, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolací instance a věc jí vrátil k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Nejvyšší soud zjistil, že žalobce, zastoupený advokátem, podal dovolání v zákonné lhůtě (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.). Přípustnost dovolání opíral o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a dovolací důvod byl uplatněn podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. pro nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem.
Dovolání není přípustné.
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dána, jestliže nemůže nastoupit přípustnost podle §237 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř. (změna rozhodnutí soudu prvního stupně odvolacím soudem, vázanost soudu prvního stupně předchozím odlišným právním názorem odvolacího soudu) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Za otázku zásadního významu nelze považovat takovou právní otázku, která byla v napadeném rozhodnutí vyřešena v souladu s ustálenou soudní praxí.
Nejvyšší soud shledává, že v posuzované věci bylo možno odpovědnost státu za škodu zvažovat pouze z odpovědnostního titulu nezákonného rozhodnutí . Z obsahu žaloby je patrno, že žalobce svůj škodní nárok dovozoval z negativního rozhodnutí soudu ve věci navrženého předběžného opatření. Při jednání u soudu prvního stupně sice namítl, že majetková újma mu byla způsobena průtahy v řízení vedeném u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 9 C 199/2005, změna žaloby však soudem nebyla povolena (viz č. l. 23 spisu).
Ustanovení §8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. pak vymezuje jednu z podmínek pro využití práva na náhradu škody. Platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím může být uplatněn pouze tehdy , není-li stanoveno jinak, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem.
Vzhledem k tomu, že předpoklad prezentovaný ve shora citovaném zákonném ustanovení nebyl naplněn (naopak předmětné rozhodnutí Okresního soudu v Prostějově o zamítnutí návrhu žalobce na vydání předběžného opatření bylo potvrzeno v odvolacím řízení Krajským soudem v Brně), nelze v projednávaném případě usuzovat na vznik odpovědnosti státu za škodu.
Soud, rozhodující o žalobě na náhradu škody proti státu, není oprávněn posuzovat tvrzený nesoulad nezrušeného či nezměněného rozhodnutí se zákonem (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1040/2011, 25 Cdo 2162/2005). Nelze bez dalšího najisto soudit, zda v době rozhodování ve věci navrhovaného předběžného opatření byly či nebyly dány zákonné podmínky pro jeho nařízení. V nynějším řízení takové rozhodnutí, byť by třeba mohlo být nezákonné, soudu nepřísluší přezkoumávat .
Kromě toho je třeba připomenout, že při uvažované přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se nepřihlíží k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. (viz §237 odst. 3 věta za středníkem o. s. ř.) – otázka, zda v řízení došlo k vadě, pokud nebylo dostatečně přihlédnuto k dovolatelovým tvrzením o průtazích v řízení jako o titulu jeho odpovědnostního (majetkového) nároku, judikatorní přesah věci založit nemůže .
Ze všech výše řečených důvodů proto Nejvyšší soud podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. dovolání žalobce pro nedostatek zásadního právního významu napadeného rozsudku odvolacího soudu odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 a §146 odst. 3 o. s. ř., a to tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu nárok, neboť žalobce nebyl v řízení o dovolání úspěšný a žalované v tomto řízení žádné prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 16. října 2012
JUDr. Ludvík David, CSc.
předseda senátu