ECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.88.2012.1
sp. zn. 28 Cdo 88/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobkyně PHL - G.E.N. s.r.o. , IČ 28162684, se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1062/58, zastoupené JUDr. Michalem Žižlavským, advokátem se sídlem v Praze 1, Široká 36/5, proti žalovaným 1. Eagle Group s.r.o. , IČ 27625052, se sídlem v Praze 1 - Novém Městě, Václavské náměstí 834/17, 2. RAMON MOSCH s.r.o. , IČ 27241190, se sídlem v Praze 1 - Novém Městě, Václavské náměstí 834/17, 3. MOZEL MOP s.r.o. , IČ 28168429, se sídlem v Praze 1 - Novém Městě, Václavské nám. 2074, zastoupené JUDr. Janou Ventovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Tichá 1224/3, a 4. JUDr. J. V. , o zaplacení částek 113.841,- Kč s příslušenstvím, 97.172,- Kč s příslušenstvím a 105.973,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 127 EC 52/2009, o dovolání třetí a čtvrté žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. září 2011, č. j. 29 Co 349/2011-122, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2011, č. j. 29 Co 349/2011-122, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. 1. 2011, č. j. 127 EC 52/2009-75, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 12. 1. 2011, č. j. 127 EC 52/2009-75, rozhodl Obvodní soud pro Prahu 1 o tom, že se připouští, aby do řízení na straně žalované přistoupila JUDr. J. V., bytem v P. 5, T. 3. Žalobkyně svůj žalobní nárok směřovala nejprve vůči žalovaným 1., 2. a 3. s odůvodněním, že tyto osoby užívají nebytové prostory v nemovitosti, jíž je většinovou spoluvlastnicí, aniž by s ní měly uzavřenou nájemní smlouvu a za toto užívání jí hradily nájemné, čímž se na její úkor bezdůvodně obohatily. Ze skutečností, jež vyšly v průběhu řízení najevo, žalobkyně nabyla dojmu, že původně žalované užívaly nemovitost na základě nájemní smlouvy uzavřené s JUDr. J. V., coby menšinovou spoluvlastnicí předmětné nemovitosti, a je tedy možné, že se na její úkor obohacovala právě ona, pročež navrhla její přistoupení do řízení. Obvodní soud konstatoval, že nejsou dány okolnosti, jež by z procesního hlediska bránily přistoupení JUDr. V. do řízení, a návrhu na přistoupení vyhověl.
K odvolání 3. a 4. žalované přezkoumal uvedené usnesení Městský soud v Praze, jenž je usnesením ze dne 27. 9. 2011, č. j. 29 Co 349/2011-122, potvrdil. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně po právní stránce otázku řešenou ve výroku napadené usnesení posoudil správně, a jeho rozhodnutí tedy potvrdil.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podaly společné dovolání 3. a 4. žalovaná. Dovolatelky je označily za přípustné ve smyslu §239 odst. 2 o. s. ř., důvodnost dovodily v souladu s ustanovením §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. z nesprávného právního posouzení věci. Ve své argumentaci vyzdvihly skutečnosti, jež dle nich dokládají, že se žalované se na úkor žalobkyně bezdůvodně neobohatily, na což navázaly předestřením důvodů, pro něž v projednávaném sporu nemělo být rozhodnuto o připuštění 4. žalované do řízení, a navrhly, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání, jehož přípustnost je dána ustanovením §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., bylo podáno řádně a včas, osobami k tomu oprávněnými a řádně zastoupenými podle §241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval důvodností dovolání.
Nejvyšší soud se již ve svém usnesení ze dne 23. 8. 2011, sp. zn. 28 Cdo 847/2011, zabýval vadou řízení ohrožující správnost rozhodnutí ve věci (k níž v souladu s §242 odst. 3 o. s. ř. přihlíží z úřední povinnosti) spočívající v tom, že žalovaná a její právní zástupkyně, jejíž přistoupení do řízení je navrhováno, se z procesního hlediska nacházejí ve vzájemně konkurenčním postavení, ve skutkově obdobné věci zčásti totožných účastníků (žalobkyně a zástupkyně třetí žalované, jejíž přistoupení do řízení na straně žalované bylo taktéž předmětem rozhodování odvolacího soudu v Nejvyšším soudem posuzované věci) a na závěry v tomto usnesení vyslovené pro stručnost odkazuje, neboť jsou plně uplatnitelné i v nyní projednávaném sporu.
Dovolání bylo tedy podáno důvodně, pročež Nejvyšší soud podle §243b odst. 2, části věty za středníkem, a odst. 3 o. s. ř. zrušil usnesení odvolacího soudu i usnesení soudu prvního stupně, jelikož důvod zrušení spočívající ve vadě řízení platí i pro jeho rozhodnutí, a věc vrátil obvodnímu soudu k dalšímu řízení.
Soudy obou stupňů jsou pak ve smyslu §243d odst. 1, části první věty za středníkem, o. s. ř. ve spojení s §226 o. s. ř. vázány právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.
O nákladech řízení, včetně řízení dovolacího, bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí o věci.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. února 2012
JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.
předseda senátu