ECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.931.2011.1
sp. zn. 28 Cdo 931/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce: Ing. M. O., zastoupen Mgr. Markétou Polišenskou, advokátkou v Ostravě-Moravské Ostravě, Solná 5, proti žalovanému: Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o 7.120.566,42 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 36 C 395/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 5. 2010, č.j. 42 Co 105/2010-39, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Předmětem řízení byla žaloba o náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb. proti státu. Žalobce tvrdil, že stát postupoval protiprávně při výkonu konkursního dohledu; konkurs na jeho majetek byl prohlášen pod sp. 33 K 52/97 Okresním soudem v Ostravě dne 21. 7. 1998, ukončen pak usnesením téhož soudu ze dne 19. 8. 2004, které nabylo právní moc 17. 9. 2004 . Konkursní řízení tedy trvalo šest let, skončilo s nízkou výtěžností, a žalobci vytvořilo závažné zdravotní problémy, spojené s morálním a psychickým strádáním i sociálním propadem. Obě nižší instance však žalobě nevyhověly, rozsudek soudu prvního stupně ze dne 26. 11. 2009 byl odvolacím soudem v meritu věci potvrzen.
Žalobce podal dovolání sám (25. 7. 2010) i prostřednictvím své advokátky (26. 11. 2010). Obě podání brojí proti posouzení běhu promlčecí doby nižšími instancemi; jde o interpretaci textu ustanovení §32, §35 a potažmo i §14 zákona č. 82/1998 Sb. Je položena tvrzená právní otázka zásadního významu, podle níž není řešena vědomost poškozeného o počátku běhu subjektivní promlčecí doby. Žalobce „nemusel být obeznámen“ s výsledkem konkursu při jeho skončení, doručení usnesení o zrušení konkursu (pravomocného) ještě „mělo být předmětem dokazování“ a nemajetková újma, o níž „nebyl náležitě poučen“ (tvrdí žalobce) mu mohla vzniknout později. V dovolání se žádá zrušení rozsudků obou nižších instancí a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Dovolání je již svými tvrzeními neúplné. Kdy se tedy – tvrzení v dovolání jsou pro přezkum závazná – konkrétně, dáno datem a událostí, žalobce o výši imateriální škody dozvěděl? A pokud se posléze obrátil na žalovaného s požadavkem nahradit škodu, lze přece předpokládat, že měl vědomost o výši škody?!
Promlčecí doba pro uplatnění nároku na náhradu škody je podle §32 odst. 1, 3 cit. zák. tříletá, resp. šestiměsíční; nižší instance vycházely z lhůty delší, ač by (podle tvrzení žalobce o nemajetkové újmě) mohlo jít též o lhůtu kratší. Po právní moci usnesení o zrušení konkursu uplatnil v rámci předběžného projednání žalobce nárok u ministerstva dne 10. 5. 2006 a v intencích §35 cit. zák. byla lhůta stavena a začala běžet dále dne 27. 10. 2006 , kdy nabyla účinnost negativní odpověď ministerstva. Zde měl žalobce ještě téměř rok a půl na podání žaloby k soudu; v „delší“ variantě uplynula promlčecí doba 6. 3. 2008 . Proč žalobce podal žalobu až později, po marném uplynutí lhůty dne 11. 11. 2008 , není v dovolání vysvětleno a tento interval si žalobce měl pravděpodobně vyjasnit za pomoci právního zastoupení, které podle všeho vyhledal pozdě (proč nejsou v dovolání tvrzeny sociální důvody na straně žalobce spojené s nedodržením lhůty, kterých se pak lze jen domýšlet?). Lze též dodat, že nynější zástupkyně žalobce v dovolání vůbec nebere v úvahu podmínku přípustnosti dovolání podle §237 odst. 3 o. s. ř. – nejde o neřešenou právní otázku, ale o interpretační problém spojený s během promlčecí lhůty, k němuž navíc nebyla dovolacímu soudu předestřena dostatečně konkrétní tvrzení.
Jestliže se rozsudky nižších instancí shodují, může být dovolání přípustné jen pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, jak je vymezen v ustanovení §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. Tento zásadní právní význam však nelze shledat a dovolací soud proto podle již citovaných ustanovení a §243b odst. 5 věty první, jakož i podle §218 písm. c) o. s. ř. dovolání žalobce odmítá.
Straně žalované nevznikly v řízení žádné náklady.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 16. května 2012
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc.
předseda senátu