ECLI:CZ:NS:2012:29.CDO.1080.2011.1
sp. zn. 29 Cdo 1080/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelů a/ Mgr. J. P. , zastoupené JUDr. Františkem Vavrochem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, náměstí Přemysla Otakara II. 123/36, PSČ 370 01, b/ Dr. S. P. M.B.A. a vedlejšího účastníka na straně navrhovatelů P. P., LL. B ., zastoupeného JUDr. Františkem Vavrochem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, náměstí Přemysla Otakara II. 123/36, PSČ 370 01, za účasti společnosti ESNet s. r. o. v likvidaci , se sídlem v Jindřichově Hradci, Denisova 1150/II, PSČ 377 01, identifikační číslo osoby 25180002, zastoupené JUDr. Petrem Říhou, advokátem, se sídlem v Třeboni, Palackého náměstí 106/II, PSČ 379 01, o určení, že navrhovatelé jsou společníky společnosti, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 1489/2007, o dovolání navrhovatelky a/ a vedlejšího účastníka proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. července 2010, č. j. 14 Cmo 10/2009-77, takto:
I. Dovolání vedlejšího účastníka se odmítá .
II. Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. května 2008, č. j. 13 Cm 1489/2007-41, a rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. července 2010, č. j. 14 Cmo 10/2009-77, se ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. května 2008, č. j. 13 Cm 1489/2007-41, kterým tento soud zamítl „žalobu“ na určení, že „žalobkyně“ je „vlastnicí“ dvou třetin a „žalobce“ jedné třetiny obchodního podílu ve výši 16,67 % s vkladem 20.000,- Kč ve společnosti ESNet s. r. o. (dále jen „společnost“), a „žalobu“, aby byla společnosti uložena povinnost podat návrh na odpovídající zápis do obchodního rejstříku, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními a právním posouzením věci soudem prvního stupně, který dovodil, že ujednání v bodu VIII odst. 5 společenské smlouvy společnosti, podle kterého je možný přechod obchodního podílu na právního nástupce v případě právnické osoby a na dědice v případě fyzické osoby, podle §116 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), v případě prvního a druhého společníka bez omezení a v případě třetího, čtvrtého a pátého společníka (v pořadí dle společenské smlouvy) je k němu třeba souhlas společnosti ENVI, s. r. o. (dále jen „ENVI“), je platné. Neudělí-li ENVI potřebný souhlas výslovně a písemně, přechází podíl na fyzickou osobu, kterou určí, „s čímž všichni společníci vysloví souhlas na valné hromadě“.
Navrhovatelé jsou dědici obchodního podílu po pátém společníku Ing. S. P. (dále jen „zemřelý společník“), které je ve společenské smlouvě vázáno na splnění podmínky souhlasu ENVI, jež s přechodem obchodního podílu nesouhlasila. Jeho dědici tedy obchodní podíl zdědit nemohli. Odvolací soud dovodil, že může-li společenská smlouva podle §116 odst. 2 obch. zák. přechod obchodního podílu děděním úplně vyloučit, tím spíše jej může vyloučit jen pro některé případy. Předmětné ujednání ve společenské smlouvě není neplatné ani proto, že obsahuje rozdílný režim přechodu obchodního podílu děděním u prvních dvou společníků a dalších společníků, a neodporuje ani žádnému ustanovení obchodního zákoníku.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali navrhovatelka a/ a vedlejší účastník dovolání, v němž co do jeho přípustnosti odkázali na ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), co do důvodu odkázali na ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ a b/ o. s. ř.
Zásadní právní význam spatřují dovolatelé v posouzení otázky, zda může společenská smlouva společnosti s ručením omezeným svěřit rozhodnutí o přechodu obchodního podílu na dědice do působnosti třetí osoby, stojící mimo společnost i mimo dědice. Předkládají přitom argumenty svědčící podle jejich názoru závěru, že tato úprava není přípustná.
Uvádějí, že ENVI stojí mimo společnost i dědice a nemá žádnou smluvní ani zákonnou povinnost se k přechodu podílu vyjádřit. V posuzované věci sice odmítla dát souhlas s přechodem obchodního podílu pátého společníka na dědice, ale již se nevyjádřila k otázce jeho nástupce, a tedy neurčila fyzickou osobu, na kterou má obchodní podíl přejít.
Dovolatelé dále namítají nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, neboť odvolací soud rozhodnutí nedostatečně odůvodnil a vůbec se nezabýval „jádrem sporu“, tj. tím, zda může společenská smlouva svěřit rozhodovací pravomoc třetí osobě, a z odůvodnění není ani patrné, z jakého zákonného ustanovení soud vycházel. Odvolací soud se podle dovolatelů řádně nevypořádal s jejich námitkou, že společenská smlouva je v rozporu s ustanovením §2 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), vyjadřujícím zásadu rovnosti účastníků v soukromoprávních vztazích.
Proto dovolatelé navrhují, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Již v usnesení ze dne 27. května 2003, sp. zn. 25 Cdo 162/2003, uveřejněném pod číslem 3/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud uzavřel, že vedlejší účastník není osobou oprávněnou k podání dovolání. Od tohoto závěru nemá důvodu se odchýlit ani v projednávané věci; proto dovolání vedlejšího účastníka na straně navrhovatelů podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. b/ o. s. ř. odmítl.
Dovolání navrhovatelky a/ je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. a je i důvodné.
Společnost vznikla zápisem do obchodního rejstříku dne 6. srpna 1998.
Podle §116 obch. zák., ve znění účinném do 31. prosince 2000, úmrtím společníka přechází obchodní podíl na dědice, pokud to společenská smlouva připouští a dědic se o účast ve společnosti přihlásí do jednoho měsíce od skončení řízení o dědictví. Přihlášením nabývá dědic obchodní podíl ke dni smrti zůstavitele. Ustanovení §156 odst. 10 se použije přiměřeně (odstavec druhý). Nepřechází-li obchodní podíl na dědice nebo právního nástupce, použije se obdobně ustanovení §113 odst. 5 a 6 (odstavec třetí).
Vzhledem k době smrti společníka (dne 1. února 2001) je třeba aplikovat též ustanovení článku VIII bodu 21 zákona č. 370/2000 Sb., podle něhož účinností této novely obchodního zákoníku pozbyla platnosti všechna ustanovení společenské smlouvy upravující práva a povinnosti společníků nebo společnosti v rozporu s donucujícími ustanoveními obchodního zákoníku, nestanovil-li zákon jinak.
Podle novelizovaného znění §116 obch. zák., účinného od 1. ledna 2001, se obchodní podíl dědí. Společenská smlouva může dědění obchodního podílu vyloučit, nejde-li o společnost o jediném společníku. Ustanovení §156 odst. 10 se použije přiměřeně. Dědic se může domáhat zrušení své účasti ve společnosti soudem, nelze-li na něm spravedlivě požadovat, aby byl společníkem, a to ve lhůtě 3 měsíců od právní moci rozhodnutí soudu o dědictví, jinak toto právo zaniká. Dědic, který se domáhá zrušení své účasti ve společnosti soudem, není povinen osobně se podílet na činnosti společnosti, ani když společenská smlouva takovou povinnost stanoví. Účast dědice ve společnosti však nelze zrušit, jestliže je jediným společníkem (odstavec druhý). Nepřechází-li obchodní podíl na dědice nebo právního nástupce, použije se obdobně ustanovení §113 odst. 5 a 6 (odstavec třetí).
Podle §113 obch. zák., ve znění účinném od 1. ledna 2001, obchodní podíl (§114) vyloučeného společníka přechází na společnost, která jej může převést na jiného společníka nebo třetí osobu. O převodu rozhoduje valná hromada (odstavec pátý). Nedojde-li k převodu obchodního podílu podle odstavce 5, rozhodne valná hromada do šesti měsíců ode dne, kdy k vyloučení společníka došlo, buď o snížení základního kapitálu o vklad vyloučeného společníka, nebo o tom, že ostatní společníci převezmou jeho obchodní podíl v poměru svých obchodních podílů za úplatu ve výši vypořádacího podílu, jinak může soud společnost i bez návrhu zrušit a nařídit její likvidaci. Rozhodnutím valné hromady o rozdělení obchodního podílu mezi společníky přechází na společníky rozdělený obchodní podíl za podmínek stanovených valnou hromadou (odstavec šestý).
K možnosti podmínění přechodu obchodního podílu na dědice podle právní úpravy účinné od 1. ledna 2001 se Nejvyšší soud již vyjádřil v usnesení ze dne 22. srpna 2007, sp. zn. 29 Odo 573/2006 (veřejnosti dostupném na jeho webových stránkách), kde se zabýval možností podmínit přechod obchodního podílu souhlasem valné hromady. Konstatoval, že stanoví-li obchodní zákoník v §116 odst. 2, že se obchodní podíl dědí, přičemž připouští, aby společenská smlouva dědění vyloučila, nelze tuto úpravu považovat bez dalšího za úpravu kogentní, jak by tomu bylo, kdyby nepřipouštěla odchylku ve společenské smlouvě. Úprava je kogentní pouze v tom směru, že možnost odchylné úpravy ve společenské smlouvě je omezená.
V odkazovaném usnesení dospěl Nejvyšší soud k závěru, že připouští-li obchodní zákoník, aby společenská smlouva vyloučila dědění obchodního podílu, tj. aby dědice zcela zbavila práva zdědit obchodní podíl zůstavitele, tím spíše je třeba připustit, že bude dědění obchodního podílu vázat na splnění určité podmínky – v konkrétním případě na souhlas valné hromady (argumentace a fortiori). Přitom připuštění takové podmínky ve stanovách je pro dědice zemřelého společníka příznivější, než úplné vyloučení dědění připuštěné ustanovením §116 odst. 2 obch. zák. Argumentovat lze i za použití teleologického výkladu, když účelem posuzovaného ustanovení nepochybně je, aby společníci společnosti s ručením omezeným, která je (na rozdíl od akciové společnosti) poměrně uzavřenou společností, jejíž společníci se obvykle bezprostředně podílejí na její činnosti, mohli (stejně jako při převodu obchodního podílu) při smrti některého ze společníků ovlivnit, považují-li to za potřebné, kdo se stane společníkem namísto společníka dosavadního. Tento účel nebude nikterak ohrožen, svěří-li společenská smlouva rozhodování o tom, zda se dědic společníkem stane, či nikoli, valné hromadě.
Na tyto závěry se výslovně odvolal soud prvního stupně i soud odvolací, když dovodily plnou volnost společníků při stanovení podmínek přechodu obchodního podílu na dědice.
Z uvedeného plyne, že společenská smlouva může přechod obchodního podílu vyloučit (případně, jak dovodil Nejvyšší soud podmínit), nemůže však určit osobu, na kterou obchodní podíl přejde. K přechodu obchodního podílu na dědice totiž – nevyloučí-li společenská smlouva dědění obchodního podílu – dochází ze zákona. Přechod obchodního podílu však nemůže být důsledkem rozhodnutí jakéhokoli subjektu, neboť takovou možnost by musel – stejně jako při dědění – založit zákon. Nepřejde-li obchodní podíl na dědice, pak připadá v úvahu pouze postup podle §113 odst. 5 nebo 6 obch. zák.
Stanovila-li tedy společenská smlouva, že ENVI může rozhodnout, na koho přejde obchodní podíl ve společnosti, je v této části neplatná. Neplatná však je společenská smlouva i v části určující, že ENVI rozhodne o tom, zda přejde obchodní podíl na dědice společníka, a to především proto, že tuto část společenské smlouvy nelze oddělit od části upravující právo ENVI rozhodnout, na koho přejde v takovém případě obchodní podíl (srov. §41 obč. zák.) – uvedenými částmi smlouvy vyjádřili totiž společníci vůli svěřit ENVI rozhodnutí o tom, na koho přejde obchodní podíl v případě smrti třetího, čtvrtého a pátého společníka, aniž by vyjádřili vůli svěřit ENVI jen rozhodnutí o tom, že na dědice obchodní podíl nepřejde, s tím, že takové rozhodnutí vyvolá důsledky podle §113 obch. zák.
Protože právní posouzení věci odvolacím soudem není správné, Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu a spolu s ním ze stejných důvodů i rozsudek soudu prvního stupně podle §243b odst. 2 věty za středníkem a odst. 3 o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta první o. s. ř.). Učinil tak i ve vztahu k navrhovateli b/, přesto, že ten proti rozhodnutí odvolacího soudu dovolání nepodal, neboť v řízení o určení, že navrhovatelé jsou společníky společnosti, o které v projednávané věci – bez ohledu na formulaci petitu návrhu – jde, z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky (§242 odst. 2 písm. d/ o. s. ř.).
Podle ustanovení §200e odst. 1 a 3 o. s. ř. ve vazbě na ustanovení §9 odst. 3 písm. g/ o. s. ř. se ve sporech z právních vztahů mezi obchodní společností a společníkem, jde-li o vztahy týkající se účasti na společnosti – a o takový vztah v projednávané věci jde – rozhoduje usnesením. Rozhodnutí odvolacího soudu má proto povahu usnesení, i když tak není označeno, a proto také dovolací soud rozhodl ve věci usnesením.
Právní názor dovolacího je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně závazný (§243d odst. 1, věta druhá a §226 odst. 1 o. s. ř.). V dalším řízení se soudy zaměří na účel předmětného ujednání a důvody svěření otázky přechodu obchodního podílu k rozhodování subjektu stojícímu mimo předmětnou společnost. Posoudí, zda zvolená úprava je důvodnou úpravou vnitřních poměrů ve společnosti, nebo jen prostředkem, jenž má zastřeně zabránit přechodu obchodního podílu některých společníků na jejich dědice.
V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.) a včetně nákladů vzniklých vedlejšímu účastníkovi.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 22. května 2012
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu