ECLI:CZ:NS:2012:29.CDO.1451.2011.1
sp. zn. 29 Cdo 1451/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobce Ing. P. N., zastoupeného JUDr. Vladimírem Šmeralem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Hálkova 1, PSČ 120 00, proti žalovanému Mgr. P.K., advokátu, se, jako správci konkursní podstaty úpadkyně JAS LIQUEUR s. r. o. „v likvidaci“, identifikační číslo osoby 64 08 46 80, zastoupenému Mgr. Jiřím Fialou, advokátem, se sídlem ve Frýdku – Místku, Novodvorská 667, PSČ 738 01, o vyloučení věci ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 40 Cm 36/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. září 2010, č. j. 6 Cmo 20/2010-119, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 29. září 2010, č. j. 6 Cmo 20/2010-119, potvrdil rozsudek ze dne 30. října 2008, č. j. 40 Cm 36/2006-41, jímž Krajský soud v Ostravě zamítl žalobu o vyloučení „zařízení pěstitelské pálenice výrobní číslo 2-0117.2-0118“ (dále jen „sporná věc“) ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně.
Odvolací soud – vycházeje z ustanovení §409 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) a ustanovení §19 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“) a odkazuje na závěry formulované Nejvyšším soudem v rozsudku uveřejněném pod číslem 58/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (jde o rozsudek ze dne 27. ledna 1998, sp. zn. 2 Odon 86/97 – dále jen „R 58/1998“) – shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že úpadkyně se stala vlastníkem sporné věci na základě (platné) kupní smlouvy ze dne 17. května 2005. Pro úplnost přitom doplnil, že jednatelské oprávnění žalobce „ve společnosti úpadkyně“ zaniklo k 31. březnu 2004, pročež žalobce již nebyl oprávněn jménem úpadkyně uzavřít dne 30. dubna 2004 smlouvu o změně subjektu leasingové smlouvy, podle které se měl stát místo úpadkyně novým nájemcem sporné věci. Konečně zdůraznil, že „proti silnějšímu vlastnickému právu úpadkyně nemůže být s úspěchem uplatněno právo užívací, a to i kdyby bylo sjednáno platně“.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, namítaje existenci dovolacích důvodů podle ustanovení „§241a odst. 1 a 2“ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a zpochybňuje závěr odvolacího soudu, podle něhož „k ukončení jednatelského oprávnění žalobce u úpadkyně došlo k 31. březnu 2004“. Dovolatel snáší argumenty na podporu názoru, že byl jménem úpadkyně oprávněn uzavřít smlouvu o změně subjektu leasingové smlouvy a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil.
Podáním datovaným 28. února 2011, doručeným Nejvyššímu soudu 2. března 2011, dovolatel doplnil argumentaci ve vztahu k smlouvě o změně subjektu leasingové smlouvy ze dne 30. dubna 2004 a vyslovil názor, podle něhož „smlouva podepsaná mezi Leasingem České spořitelny a žalovaným“ (jde o kupní smlouvu ze dne 17. května 2005, kterou nabyla vlastnické právo ke sporné věci úpadkyně) „trpí zásadním rozporem s dobrými mravy a zásadami poctivého obchodního styku“, pročež ji považuje za absolutně neplatnou ve smyslu ustanovení §39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku.
Dovolání žalobce proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu, které není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; proto je podle ustanovení §243 odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Učinil tak proto, že již v R 58/1998, jakož i v rozsudcích ze dne 30. května 2002, sp. zn. 29 Cdo 2086/2000 a ze dne 24. září 2003, sp. zn. 29 Odo 604/2001, uveřejněných pod čísly 27/2003 a 9/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož jedním z předpokladů, za nichž může soud vyhovět žalobě o vyloučení věci ze soupisu majetku konkursní podstaty (exindační žalobě), je, že osoba, která se domáhá vyloučení věci ze soupisu, prokázala nejen to, že věc neměla být do soupisu zařazena nýbrž i to, že právo, která vylučovalo zařazení věci do soupisu majetku do konkursní podstaty, svědčí jí.
Přitom závěr odvolacího soudu ohledně existence vlastnického práva úpadkyně ke sporné věci nebyl včasným dovoláním zpochybněn (námitku neplatnosti smlouvy uzavřené mezi leasingovým pronajímatelem a úpadkyní dovolatel uplatnil až podáním datovaným 28. února 2011, tj. po uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání – rozsudek odvolacího soudu byl zástupci dovolatele doručen 23. listopadu 2010) [k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek]. Navíc ani v případě, že by se úpadkyně nestala vlastníkem sporné věci, by tato okolnost sama o sobě nemohla vést k rozhodnutí pro dovolatele příznivému (viz opět judikatura shora).
Konečně na závěru o nepřípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. by nic nezměnila ani důvodnost námitky dovolatele ve vztahu k (ne)platnosti smlouvy o změně subjektu leasingové smlouvy, respektive o vázanosti leasingové pronajímatelky, úpadkyně a žalobce touto smlouvou, když ze skutečnosti, že by se žalobce vskutku stal leasingovým nájemcem sporné věci, bez dalšího jeho právo, které by vylučovalo zařazení sporné věci do soupisu majetku do konkursní podstaty, neplyne.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. května 2012
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu