ECLI:CZ:NS:2012:29.CDO.1972.2012.1
sp. zn. 29 Cdo 1972/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci navrhovatelů a) M. B. INTERNATIONAL s. r. l. , se sídlem via Saroch 152, Livigno (SO), Itálie, a b) S. B., obou zastoupených Mgr. Zdeňkem Pokorným, advokátem, se sídlem v Brně, Anenská 8, PSČ 602 00, za účasti 1) Ing. P. Š., CSc. , a 2) Super Discount Computer, spol. s r. o. , se sídlem v Brně Úvoz 19, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 46900594, obou zastoupených JUDr. Bohumírem Zídkem, advokátem, se sídlem v Brně, Veselá 14, PSČ 602 00, o zaplacení 1,327.500,- Kč a 1,327.500,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 41 Cm 190/2002, o dovolání Ing. P. Š., CSc. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. listopadu 2011, č. j. 8 Cmo 261/2010-220, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Ing. P. Š., CSc. je povinen zaplatit navrhovatelce M. B. INTERNATIONAL s. r. l. na náhradě nákladů dovolacího řízení 10.300,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
III. Ing. P. Š., CSc. je povinen zaplatit navrhovateli S. B. na náhradě nákladů dovolacího řízení 10.300,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 18. února 2010, č. j. 41 Cm 190/2002-135, ve znění usnesení ze dne 30. března 2011, č. j. 41 Cm 190/2002-188, Krajský soud v Brně zamítl návrh v části směřující vůči společnosti Super Discount Computer, spol. s r. o. (výrok I.), uložil Ing. P. Š., CSc. povinnost zaplatit prvnímu navrhovateli částku 403.109,11 Kč s příslušenstvím a druhému navrhovateli částku 567.250,88 Kč s příslušenstvím (výroky IV. a V.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II., III., VI. a VII).
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Olomouci k odvolání Ing. P. Š., CSc. i obou navrhovatelů potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích IV. a V. (první výrok), změnil jej ve výrocích II., III., VI. a VII. o nákladech řízení (druhý až pátý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (šestý až devátý výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podal Ing. P. Š., CSc. dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné.
Zkoumání, zda dovolání je objektivně přípustné, předchází – ve smyslu ustanovení §243b odst. 5, §240 odst. 1 a §218 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. – posuzování tzv. subjektivní přípustnosti dovolání.
Je tomu tak proto, že k podání dovolání je oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma (jakkoli nepatrná) odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2000, pod číslem 7, ze dne 21. srpna 2003, sp. zn. 29 Cdo 2290/2000, uveřejněné pod číslem 38/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek či ze dne 30. června 2004, sp. zn. 29 Odo 198/2003, jež je, stejně jako ostatní dále uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu, dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Brojí-li dovolatel i proti druhému, třetímu, osmému a devátému výroku napadeného rozhodnutí (jimiž bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudy obou stupňů ve vztahu mezi navrhovateli a společností Super Discount Computer, spol. s r. o.), napadá výroky rozhodnutí odvolacího soudu, které se nedotýkají jeho práv a povinností; dovolání tudíž není v tomto rozsahu subjektivně přípustné.
V rozsahu, ve kterém směřuje proti čtvrtému a pátému výroku napadeného rozhodnutí, jimiž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o nákladech řízení, a proti šestému a sedmému výroku rozhodnutí o nákladech odvolacího řízení, je dovolání objektivně nepřípustné (srov. k tomu i usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé pak může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatel však žádnou právní otázku, z níž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, Nejvyššímu soudu k řešení nepředkládá.
Z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán, je pak možné – z povahy věci – posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. (srov. §237 odst. 3 část věty za středníkem o. s. ř.), jestliže tvrzené vady řízení nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).
Z výše uvedených důvodů napadené rozhodnutí nečiní zásadně právně významným námitka, podle které odvolací soud „pominul dva důkazy provedené prvoinstančním soudem“, z nichž dle dovolatele plyne jiný závěr o splatnosti návrhem uplatněných pohledávek. Touto námitkou totiž dovolatel nepřípustně uplatňuje dovolací důvod vymezený v §241a odst. 3 o. s. ř., který však u dovolání, jež může být připuštěno toliko postupem podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., nemá k dispozici a k jehož přezkoumání nelze dovolání připustit.
Důvod připustit dovolání pak Nejvyšší soud neshledává ani k posouzení správnosti závěru odvolacího soudu o částečné neplatnosti smlouvy o převodu obchodních podílů; odvolací soud plně respektoval výkladová pravidla určená ustanovením §266 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, zásady pro výklad právních úkonů formulované např. v důvodech rozhodnutí uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03, uveřejněném pod číslem 84/2005 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i ustálené judikatorní závěry shrnuté např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. ledna 2012, sp. zn. 29 Cdo 4565/2010.
V situaci, kdy odvolací soud uzavřel, že návrh byl podán před uplynutím promlčecí doby, jsou pak zcela bez významu úvahy dovolatele o tom, že jeho námitka promlčení je v souladu s dobrými mravy. Těmito výhradami dovolatel brojí proti závěru, který odvolací soud neučinil a na němž své rozhodnutí nezaložil; na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu z nich tudíž usuzovat nelze.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5, §224 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání Ing. P. Š., CSc. bylo odmítnuto a navrhovatelům vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.
Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. (dále jen „vyhláška“), a náhrady hotových výdajů. Podle ustanovení §3 odst. 1 bodu 8, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §17 vyhlášky činí sazba odměny 20.000,- Kč. Takto určená sazba se podle §18 odst. 1 vyhlášky snižuje o 50 %, tj. na částku 10.000,- Kč, jelikož zástupce navrhovatelů učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč tak dovolací soud přiznal každému z navrhovatelů k tíži dovolatele celkem 10.300,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 27. listopadu 2012
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu