ECLI:CZ:NS:2012:29.CDO.2055.2012.1
sp. zn. 29 Cdo 2055/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně a) M. K. , zastoupené JUDr. Klárou Alžbětou Samkovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem v Praze 2, Španělská 742/6, PSČ 120 00, a b) J. K., proti žalované Městské části Praha 6 , se sídlem v Praze 6, Čsl. Armády 23, PSČ 160 52, identifikační číslo osoby 00063703, zastoupené JUDr. Zdeňkem Veselým, advokátem, se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Panská 6, PSČ 110 00, o uložení povinnosti uzavřít kupní smlouvu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 14 C 83/2008, o dovolání žalobkyně a) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. srpna 2011, č. j. 11 Co 14/2011-103, ve znění usnesení ze dne 31. srpna 2011, č. j. 11 Co 13/2011-101, a usnesení ze dne 6. března 2012, č. j. 11 Co 14/2011-126, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozsudkem Městský soud v Praze potvrdil k odvolání žalobkyně a) rozsudek ze dne 24. května 2010, č. j. 14 C 83/2008-57, jímž Obvodní soud pro Prahu 6 zamítl žalobu o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s každou ze žalobkyň smlouvu o převodu vlastnického práva k bytovým jednotkám ve výroku specifikovaným.
Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně v závěru, podle něhož usnesení zastupitelstva Městské části Praha 6, jímž žalovaná „vyslovila“ záměr privatizovat dům, ve kterém se nacházejí sporné byty, nelze považovat za veřejný příslib podle §850 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). Navíc, i kdyby tomu tak bylo, mohla jej žalovaná kdykoliv odvolat, a to až do akceptace nabídky. Zastupitelstvo žalované přitom následně rozhodlo o tom, že dům, v němž se nacházejí sporné byty, bude z privatizace „vyřazen“. Ze zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, přitom povinnost žalované převést na nájemce vlastnické právo k bytovým jednotkám neplyne. A konečně odvolací soud uzavřel, že k převodu vlastnického práva k bytovým jednotkám nemůže dojít i proto, že dům dosud nebyl prohlášením vlastníka rozdělen na bytové jednotky.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud však napadené rozhodnutí zásadně právně významným neshledal.
Spočívá-li rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže ohledně některé z těchto otázek není splněna podmínka zásadního právního významu napadeného rozhodnutí ve věci samé.
Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacímu důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelkami uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009 sp. zn. IV. ÚS 560/08). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek za tohoto stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže, a dovolání je – podle posledně označeného ustanovení – nepřípustné jako celek (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 27/2001 a 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2002, sp. zn. 20 Cdo 910/2000, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2002, pod číslem 54).
Odvolací soud mimo jiné uzavřel, že k převodu vlastnického práva k bytovým jednotkám nemůže dojít již proto, že dům dosud nebyl prohlášením vlastníka rozdělen na bytové jednotky, a dále, že i kdyby usnesení zastupitelstva bylo možno považovat za veřejný příslib ve smyslu §850 obč. zák., mohla jej žalovaná kdykoliv (až do akceptace) odvolat.
Jelikož uvedené závěry, z nichž každý sám obstojí – v případě jeho správnosti – jako samostatný důvod pro zamítnutí žaloby, dovolatelka nenapadá, není v projednávané věci dovolání přípustné ani pro posouzení otázek dovolatelkou otevíraných.
Pouze na okraj pak Nejvyšší soud podotýká, že i bez ohledu na výše řečené by na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nemohlo být usuzováno ani z námitky dovolatelky, podle níž usnesení zastupitelstva o privatizaci domu představuje návrh na uzavření smlouvy ve smyslu §43a obč. zák., který dovolatelka přijala. Je tomu tak proto, že ani případná správnost této námitky by nemohla vést k úspěchu dovolatelky ve věci; jestliže by smlouva o převodu bytové jednotky byla uzavřena dovolatelkou předestíraným způsobem, nemohl by soud vyhovět její žalobě o uložení povinnosti uzavřít tutéž smlouvu.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalované podle obsahu spisu žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. listopadu 2012
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu