ECLI:CZ:NS:2012:29.CDO.2727.2012.1
sp. zn. 29 Cdo 2727/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelky K. P. , zastoupené Mgr. Ondřejem Kováčem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Ostrovského 3, PSČ 150 00, za účasti Bytového družstva Belgická 30 , se sídlem v Praze 2, Belgická 270/30, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 25610449, zastoupeného JUDr. Janem Brožem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Sokolská 60, PSČ 120 00, o určení členství v družstvu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 74 Cm 176/2009, o dovolání družstva proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. dubna 2011, č. j. 14 Cmo 85/2010-66, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Bytové družstvo Belgická 30 je povinno zaplatit navrhovatelce na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4.860,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 12. listopadu 2009, č. j. 74 Cm 176/2009-38, Městský soud v Praze zastavil řízení o určení, že navrhovatelka je nájemkyní bytu specifikovaného ve výroku rozhodnutí (výrok I.), určil, že navrhovatelka je členkou Bytového družstva Belgická 30 (výrok II.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil výrok II. a III. usnesení soudu prvního stupně (výrok první) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok druhý).
Družstvo napadlo usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), uplatňujíc dovolací důvody dle §241a odst. 2 o. s. ř. a navrhujíc, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání družstva Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5 a §218
písm. c/ o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu v části, jíž byl potvrzen výrok III. usnesení soudu prvního stupně o nákladech řízení, a proti druhému výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení, je Nejvyšší soud bez dalšího odmítl jako objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatel přitom Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.
Z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3 o. s. ř.), je pak možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné.
Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jestliže tvrzené vady v procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06, jakož i důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Namítá-li dovolatel, že rozhodnutí soudů obou stupňů jsou založena na skutkových zjištěních (ohledně vzniku členství J. Ř. v družstvu a jeho vyloučení z družstva), o nichž nebylo v projednávané věci prováděno dokazování, ale soudy odkázaly na zjištění učiněná Obvodním soudem pro Prahu 2 v řízení vedeném pod sp. zn. 16 C 24/2000 a v odvolacím řízení vedeném Městským soudem v Praze pod sp. zn. 39 Co 154/2006 (v němž se navrhovatelka domáhala „uložení povinnosti družstvu umožnit jí řádný výkon práva nájmu“), poukazuje na vadu řízení ve smyslu §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jež však nezahrnuje podmínku existence právní otázky zásadního významu, a proto přípustnost dovolání založit nemůže.
Námitku zpochybňující závěr odvolacího soudu (jakož i soudu prvního stupně), podle něhož se manželé Ř. stali členy družstva, poukazující na to, že na základě skutečností, že J. Ř. byl uveden jako jeden ze zakládajících členů družstva, vykonával funkci předsedy družstva, družstvo jej za člena považovalo a vedlo proces o jeho vyloučení, závěr o vzniku jejich členství v družstvu učinit nelze, Nejvyšší soud důvodnou neshledal, neboť jen na těchto skutečnostech odvolací soud své rozhodnutí nezaložil.
Odvolací soud totiž dále uvedl, že se v otázce vzniku členství manželů Ř. v družstvu ztotožňuje se zjištěními a závěry učiněnými soudem prvního stupně, který uzavřel, že jmenovaní splnili podmínky pro vznik členství v družstvu dané stanovami, když zaplatili základní členský vklad, zápisné i „vklad“ na vytvoření nedělitelného fondu, přičemž skutečnosti, že o těchto platbách se nedochovaly žádné doklady a družstvo v daňovém přiznání za rok 1997 nevykázalo žádné příjmy, samy o sobě neznamenají, že členství manželů Ř. v družstvu nevzniklo.
Dovolatel tak při formulování výše uvedené námitky vychází zčásti z jiného, než soudy zjištěného skutkového stavu, a obsahově tak uplatňuje dovolací důvod vymezený v ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., jenž však u dovolání, jehož přípustnost může být založena toliko podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., nemá k dispozici a k jehož přezkoumání dovolání připustit nelze.
Zásadně právně významným napadené rozhodnutí nečiní ani námitka, podle níž je dohoda o převodu členských práv a povinností v družstvu uzavřená dne 28. května 1999 mezi manželi Ř. (jako převodci) a navrhovatelkou (jako nabyvatelkou) absolutně neplatná z důvodu jejího rozporu s dobrými mravy, jenž má spočívat v tom, že převodci nezaplatili na ně připadající podíl na kupní ceně domu ve vlastnictví družstva. Je tomu tak proto, že skutečnost, že převodci nesplnili své jiné závazky vůči družstvu, zjevně nemůže mít na platnost dohody vliv (a to bez ohledu na to, zda dluh v důsledku převodu členských práv a povinností převzala navrhovatelka, či nikoli).
Důvodná není ani výtka dovolatele, podle níž vyloučením J. Ř. z družstva zaniklo členství obou manželů Ř. v družstvu, a to ještě před uzavřením dohody o převodu členských práv a povinností v družstvu, pročež tato dohoda nemohla být platně uzavřena. Důvodem vyloučení J. Ř. z družstva bylo totiž spáchání trestného činu zpronevěry vůči družstvu. Vyloučení se týkalo pouze jeho samého, nikoliv též jeho manželky P. Ř., která zůstala i nadále členkou družstva (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. ledna 2008, sp. zn. 29 Odo 834/2006, jenž je veřejnosti, stejně jako další rozhodnutí citovaná níže, dostupný na webových stránkách tohoto soudu).
Přípustnost dovolání nezakládá konečně ani námitka promlčení vznesená dovolatelem. Je totiž zjevné, že v řízení o určení členství jde o určení právního vztahu, nikoli o uplatnění majetkového práva, které by podléhalo promlčení (srov. §100 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a §387 odst. 2 obch. zák.). Jen pro tento úsudek důvod připustit dovolání dán není.
Důvod připustit dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu přípustné není.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5,
§224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání družstva bylo odmítnuto, navrhovatelce tak vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Ty sestávají z odměny advokáta za řízení v jednom stupni (dovolací řízení) určené podle ustanovení §7 písm. g/, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění účinném do 29. února 2012 ve výši 3.750,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhrada nákladů za dovolací řízení tak, s připočtením náhrady za 20% daň z přidané hodnoty ve výši 810,- Kč, celkem činí 4.860,- Kč.
Přípustnost dovolání Nejvyšší soud posuzoval s vědomím faktu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, zrušil ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. až uplynutím 31. prosince 2012.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinné, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 17. října 2012
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu