ECLI:CZ:NS:2012:29.CDO.2933.2012.1
sp. zn. 29 Cdo 2933/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobce RNDr. J. T., zastoupeného Mgr. Josefem Fiřtem, LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 1, Opletalova 1015/55, PSČ 110 00, proti žalovaným 1) KOVA 20 s. r. o. , se sídlem v Praha 9, Kolbenova 607/20, PSČ 190 00, identifikační číslo osoby 60489995, zastoupené Mgr. Viktorem Pavlíkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Opatovická 4, PSČ 110 00, 2) Ing. Z. K. , 3) X. K. , oběma zastoupenými JUDr. Vítězslavem Květenským, advokátem, se sídlem v Praze 8, Křižíkova 16, PSČ 186 00, a 4) L. M. , zastoupené Mgr. Viktorem Pavlíkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Opatovická 4, PSČ 110 00, o určení vlastnictví bytových jednotek, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 Cm 49/2009, o dovolání žalovaných 2), 3) a 4) proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. dubna 2012, č. j. 11 Cmo 26/2012-214, 11 Cmo 29/2012, takto:
I. Dovolání se odmítají.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozsudkem potvrdil Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaných rozsudek ze dne 24. listopadu 2011, č. j. 46 Cm 49/2009-128, ve znění usnesení ze dne 20. prosince 2011, č. j. 46 Cm 49/2009-137, jímž Městský soud v Praze určil, že vlastnicí ve výroku označených bytových jednotek (dále též jen „sporné bytové jednotky“) a s nimi spojených spoluvlastnických podílů na společných částech domu a pozemku je první žalovaná.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali žalovaní 2), 3) a 4) dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustná.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zásadně právně významným neshledal.
Závěr odvolacího soudu, podle něhož jsou kupní smlouvy o převodu sporných bytových jednotek neplatné, neboť hodnota převáděného majetku nebyla v rozporu s požadavky ustanovení §135 odst. 2 a §196a odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) stanovena na základě posudku znalce jmenovaného soudem a sjednaná cena byla nižší než cena obvyklá, je v souladu s ustálenou judikaturou (srov. za všechna rozhodnutí rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. února 2012, sp. zn. 31 Cdo 3986/2009, uveřejněný pod číslem 67/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a napadené rozhodnutí zásadně právně významným nečiní.
Na uvedeném závěru nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že v projednávané věci byly sporné bytové jednotky převáděny společností (první žalovanou), založenou za účelem koupě bytového domu nájemníky bytů v tomto domě, na své společníky. Jestliže společníci chtěli nabýt vlastnictví ke sporným bytovým jednotkám, aniž by museli za jejich převod platit cenu obvyklou, přicházelo v úvahu zrušení společnosti s likvidací a vypořádání převodů sporných bytových jednotek (při zachování práv všech věřitelů společnosti) v rámci likvidace.
Zásadně právně významným pak napadené rozhodnutí nečiní ani námitka, podle níž lze převod sporných bytových jednotek považovat za zcizení majetku v rámci běžného obchodního styku, jež podle §196a odst. 4 obch. zák. nepodléhá požadavkům §196a odst. 3 obch. zák. Závěr soudu prvního stupně, jemuž odvolací soud výslovně přisvědčil a podle kterého nelze převod prakticky jediného majetku první žalované považovat za běžný obchodní styk, je v souladu s výkladem pojmu běžný obchodní styk přijatým Nejvyšším soudem např. v rozsudku ze dne 9. prosince 2009, sp. zn. 23 Cdo 3867/2007, dostupném na webových stránkách Nejvyššího soudu.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaných 2), 3) a 4) bylo odmítnuto a žalobci podle obsahu spisu náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. prosince 2012
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu