ECLI:CZ:NS:2012:29.CDO.3192.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 3192/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci navrhovatelky Compas Capital Consult, s. r. o. , se sídlem v Frýdku - Místku, Frýdlantská 1237, PSČ 738 01, identifikační číslo osoby 62301730, zastoupené Mgr. Bohdanou Šocovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Gajdošova 7, PSČ 615 00, za účasti společnosti Vodovody a kanalizace Zlín, a. s., se sídlem ve Zlíně, Tř. T. Bati 383, PSČ 760 49, identifikační číslo osoby 49454561, zastoupené JUDr. Petrem Tomanem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Trojanova 12, PSČ 120 00, o poskytnutí informací, vedené Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 50 Cm 3/2005, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. ledna 2010, č. j. 8 Cmo 258/2009-439, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Navrhovatelka je povinna zaplatit společnosti Vodovody a kanalizace Zlín, a. s. na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.860,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením potvrdil Vrchní soud v Olomouci k odvolání navrhovatelky usnesení ze dne 15. dubna 2009, č. j. 50 Cm 3/2005-390, jímž Krajský soud v Brně zamítl návrh, aby společnosti Vodovody a kanalizace Zlín, a. s. (dále jen „společnost“), byla uložena povinnosti poskytnout jí ve výroku specifikované informace.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud však napadené rozhodnutí zásadně právně významným neshledal.
V projednávané věci soudy nižších stupňů svá rozhodnutí založily na skutkovém závěru, podle něhož byla akcionářům na valné hromadě poskytnuta požadovaná vysvětlení a zodpovězeny jejich dotazy směřující k záležitostem projednávaným valnou hromadou. K požadavku navrhovatelky na vyplnění tabulky s 15 položkami na dobu šesti let ve dvou variantách pak odvolací soud (mimo jiné) uvedl, že údaje, jejichž doplnění do tabulek se navrhovatelka domáhala, nemohla společnost ke dni konání valné hromady znát.
Dovolatelka polemizuje s těmito skutkovými závěry (majíc za to, že vysvětlení jí poskytnuta nebyla a údaje, jejichž doplnění do tabulek se domáhala, společnost znát mohla), staví proti nim své vlastní skutkové závěry a na nich pak zakládá právní otázky, v jejichž posouzení spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí. Tím ovšem dovolatelka uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., který u dovolání, jehož přípustnost může být založena jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., k dispozici nemá a k jehož přezkoumání dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. připustit nelze.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatelky bylo odmítnuto a společnosti vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 29. února 2012 (dále jen „vyhláška“), a z náhrady hotových výdajů.
Podle ustanovení §7 písm. g/, §10 odst. 3, §14 odst. 1, a §15 vyhlášky činí sazba odměny 7.500,- Kč. Takto určená sazba se podle §18 odst. 1 vyhlášky snižuje o 50 %, tj. na částku 3.750,- Kč, jelikož zástupce společnosti učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč a náhradou za 20 % daň z přidané hodnoty ve výši 810,- Kč podle ustanovení §137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal společnosti k tíži dovolatelky celkem 4.860,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 27. listopadu 2012
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu