ECLI:CZ:NS:2012:29.CDO.3202.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 3202/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce T. K. , zastoupeného JUDr. Janem Opletalem, advokátem, se sídlem v Praze – Žižkově, Jeseniova 586/99, PSČ 130 00, proti žalovanému Bytovému družstvu Bohemia , se sídlem v Praze 10 – Vršovicích, Vršovická 33, identifikační číslo osoby 63083451, zastoupenému JUDr. Danem Holubkovem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Dlouhá 16, PSČ 110 00, o uložení povinnosti učinit prohlášení vlastníka o rozdělení domu na jednotky, povinnosti uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu bytové jednotky a povinnosti podat návrh na vklad vlastnického práva žalobce do katastru nemovitostí, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 26 Cm 74/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. prosince 2008, č. j. 11 Cmo 278/2008-152, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.060,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 2. června 2008, č. j. 26 Cm 74/2005-133, zamítl Městský soud v Praze žalobu o uložení povinnosti žalovanému vypracovat v souladu s ustanovením §4 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, prohlášení vlastníka o rozdělení domu v Praze 10 – Vršovicích na jednotky, uzavřít s žalobcem podle ustanovení §27 zákona č. 72/1994 Sb. smlouvu o převodu bytu do jeho vlastnictví, a předat Katastrálnímu úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrálnímu pracovišti Praha, zpracované prohlášení vlastníka o rozdělení domu a uzavřenou smlouvu o převodu bytu do vlastnictví žalobce k vkladu vlastnického práva k předmětu převodu ve prospěch žalobce do katastru nemovitostí (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.)
V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze potvrdil k odvolání žalobce rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud vyšel z toho, že
1) Žalobce byl ze žalovaného družstva vyloučen rozhodnutím členské schůze ze dne 26. března 1997.
2) Návrh na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze o vyloučení žalobce zamítl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. října 2002, č. j. 16 Cm 289/97-91, jenž byl k odvolání žalobce potvrzen rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 14. června 2003, č. j. 14 Cmo 42/2003-118, a nabyl právní moci.
Na takto ustaveném základě odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v závěru, podle něhož žalobce není členem žalovaného družstva a není tudíž v řízení aktivně věcně legitimován.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným neshledal.
Závěr, podle něhož v jiném řízení než v řízení o vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze podle ustanovení §231 odst. 5 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, nemůže soud přezkoumávat platnost usnesení členské schůze družstva o vyloučení, již Nejvyšší soud opakovaně potvrdil (srov. např. rozsudek ze dne 18. dubna 2000, sp. zn. 29 Cdo 2259/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročník 2001, pod číslem 61, či rozsudek ze dne 24. května 2007, sp. zn. 29 Odo 104/2005, jenž je veřejnosti dostupný, stejně jako ostatní rozhodnutí dále označená, na webových stránkách Nejvyššího soudu). Napadené rozhodnutí proto otázka závaznosti rozhodnutí soudů o návrhu dovolatele na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze žalovaného družstva o jeho vyloučení, ani otázka, zda lze za trvání manželství vyloučit z družstva jen jednoho z manželů, zásadně právně významným nečiní.
Ani z otázky, zda má podání návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze odkladný účinek, nelze na zásadní právní význam usuzovat. Je tomu tak proto, že ke dni vydání napadeného rozhodnutí (stejně jako rozsudku soudu prvního stupně) již bylo řízení o návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze družstva pravomocně skončeno (srov. k tomu ustanovení §154 odst. 1 o. s. ř.). Nehledě k tomu, otázku, k jakému okamžiku zaniká členu družstva jeho členství v případě vyloučení, Nejvyšší soud vyřešil již v rozsudku ze dne 26. ledna 2005, sp. zn. 29 Odo 428/2004, uveřejněném pod číslem 70/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Jelikož odvolací soud založil napadené rozhodnutí na závěru, podle něhož právo na převod bytové jednotky podle ustanovení §23 odst. 2 a §24 odst. 1, 2 zákona o vlastnictví bytů svědčí pouze členům družstva, nelze dovolání připustit ani k posouzení námitky, podle níž to bylo družstvo, které porušilo svoji povinnost převést bytovou jednotku ve lhůtě stanovené zákonem; její přezkoumání by nemohlo mít vliv na poměry dovolatele založené napadeným rozhodnutím.
Proto Nejvyšší soud dovolání proti rozsudku odvolacího soudu odmítl jako nepřípustné (ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c/ o. s. ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.
Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. (dále jen „vyhláška“), a náhrady hotových výdajů. Podle ustanovení §5 písm. d/, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 vyhlášky činí sazba odměny 5.000,- Kč. Takto určená sazba se podle §18 odst. 1 vyhlášky snižuje o 50 %, tj. na částku 2.500,- Kč, jelikož zástupce žalovaného učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání); žádost o „brzké rozhodnutí“ (podání žalovaného ze dne 28. prosince 2011) Nejvyšší soud za úkon právní služby ve smyslu označeného ustanovení nepovažuje. Spolu s náhradou hotových výdajů dle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč a náhradou za 20 % daň z přidané hodnoty ve výši 560,- Kč podle ustanovení §137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal žalovanému k tíži dovolatele celkem 3.060,- Kč.
Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (do 30. června 2009), se podává z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 28. února 2012
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu