ECLI:CZ:NS:2012:29.CDO.3593.2011.1
sp. zn. 29 Cdo 3593/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele Ing. A. H., zastoupeného Mgr. Lukášem Zscherpem, advokátem, se sídlem v Plzni, Lochotínská 18, PSČ 301 00, za účasti společnosti PALABA a. s., se sídlem ve Slaném, Netovická 875, PSČ 274 01, identifikační číslo osoby 45 14 75 15, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 73 Cm 19/2009, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. dubna 2011, č. j. 14 Cmo 672/2009-50, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. října 2009, č. j. 73 Cm 19/2009-20, kterým tento soud zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti PALABA a. s. (dále jen „společnost“), konané dne 21. ledna 2009 (dále jen „valná hromada“), o přechodu všech ostatních účastnických cenných papírů na hlavního akcionáře.
Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl.
Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde], tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán obsahem dovolání (§242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.
Dovolatel přitom Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.
První dovolatelem předkládanou otázku, tedy, zda je právní úprava institutu výkupu účastnických cenných papírů [§183i až §183n obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) ] souladná s ústavním pořádkem České republiky, vyřešil (kladně) Ústavní soud v nálezu ze dne 27. března 2008, sp. zn. Pl ÚS 56/2005, uveřejněném pod číslem 257/2008 Sb., jímž zamítl i návrh na zrušení těchto ustanovení ve znění před novelou provedenou zákonem č. 377/2005 Sb. (tj. před tím, než uvedený zákon začlenil do obchodního zákoníku požadavek předchozího souhlasu Komise pro cenné papíry s přechodem účastnických cenných papírů), původně vedený pod sp. zn. Pl ÚS 53/2005 (viz odst. 1 až 3 označeného nálezu). Řešení, ke kterému dospěl Ústavní soud v odkazovaném nálezu, se nepochybně uplatní i pro situaci, kdy zákon nevyžaduje k přijetí usnesení o přechodu všech účastnických cenných papírů předchozí souhlas České národní banky se zdůvodněním výše protiplnění.
Námitkou, že odvolací soud „de facto posvětil“ vadu, kterou dle dovolatele trpí řízení před soudem prvního stupně (vydání meritorního rozhodnutí o bez nařízení jednání), dovolatel vystihuje dovolací důvod vymezený v ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., k jehož přezkoumání nelze dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) připustit (k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).
Význam pro řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady konané podle ustanovení §183i a násl. obch. zák. nemůže mít ani posouzení správnosti znaleckého posudku, vypracovaného pro účely výkupu účastnických cenných papírů, na jehož základě se stanoví výše protiplnění v penězích, resp. posouzení nezávislosti znalce, který jej zpracoval.
Podle §183m odst. 1 obch. zák. mají akcionáři, jejichž akcie přešly do vlastnictví hlavního akcionáře, právo na protiplnění v penězích, jehož výši určí hlavní akcionář. Hlavní akcionář doloží přiměřenost protiplnění znaleckým posudkem (vyžaduje-li se), který nesmí být starší než 3 měsíce ke dni doručení žádosti podle §183i odst. 1 obch. zák. Na rozdíl od úpravy v §59 odst. 3 obch. zák. tedy obchodní zákoník nevyžaduje, aby byl posudek zpracován nezávislým znalcem jmenovaným soudem. Nejvyšší soud však nemá pochyby o tom, že by znalec zpracovávající posudek měl být ve vztahu k hlavnímu akcionáři i akcionářům společnosti - mezi kterými probíhá transakce, jejíž hodnota se určuje na základě znaleckého posudku - nepodjatý. K námitce dovolatele, že znalkyně byla v době, kdy zpracovala posudek současně generální ředitelkou společnosti, Nejvyšší soud především poznamenává, že společnost protiplnění vytěsněným akcionářům neposkytuje a není tedy na určení výše protiplnění zainteresována. Přesto však nelze považovat za žádoucí, aby se zaměstnanci společnosti na stanovení výše protiplnění podíleli. I kdyby však bylo možno kvalifikovat vztah znalkyně ke společnosti jako důvod její podjatosti, mohla by být jejím důsledkem pouze pochybnost o správnosti znaleckého posudku, nikoli závěr, že znalecký posudek nebyl zpracován.
Nesprávnost znaleckého posudku přitom, i kdyby byla způsobena (případným) pochybením při výběru znalce, může vést toliko k závěru o nepřiměřenosti výše protiplnění, jež však důvodem pro vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady není (§183k odst. 5 obch. zák.). Nemůže-li se řešení této otázky projevit v poměrech dovolatele (tj. nemůže-li zvrátit rozhodnutí o zamítnutí jeho návrhu), nelze pro její posouzení dovolání připustit (srov. usnesení uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2009, sp. zn. 29 Cdo 3797/2008, jež je veřejnosti, stejně jako všechna dále uvedená rozhodnutí, k dispozici na jeho webových stránkách).
Ani poslední z dovolatelem předložených otázek rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným nečiní, neboť Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 25. března 2008, sp. zn. 29 Cdo 866/2007, uveřejněném v časopise Soudní judikatura, číslo 9, ročník 2008, pod číslem 131, formuloval a odůvodnil závěr, s nímž je napadené rozhodnutí v souladu a podle kterého lhůta ke svolání valné hromady na žádost akcionáře podle §183i obch. zák. činí 15 dnů. Od uvedeného závěru nemá dovolací soud důvod se odchylovat ani v projednávané věci. K témuž závěru se posléze přihlásil i v usneseních ze dne 25. března 2008, sp. zn. 29 Cdo 2710/2007, ze dne 9. března 2009, sp. zn. 29 Cdo 3219/2008, ze dne 29. září 2009, sp. zn. 29 Cdo 4161/2008, ze dne 21. října 2009, sp. zn. 29 Cdo 4791/2007 a ze dne 15. prosince 2009, sp. zn. 29 Cdo 4694/2009).
Důvod připustit dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. tudíž Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu dovolání být přípustné nemůže.
O náhradě nákladů řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť navrhovatel s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a společnosti žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 16. října 2012
doc. JUDr. Ivana Štenglová
předsedkyně senátu