ECLI:CZ:NS:2012:29.CDO.3669.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 3669/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně CIV CL, spol. s r. o., se sídlem v České Lípě, Na blatech 1946/32, identifikační číslo osoby 62 74 21 41, zastoupené JUDr. Ivanem Čejkou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Lublaňská 267/12, PSČ 120 00, proti žalované A. V., jako správkyni konkursní podstaty úpadce Družstva J e d n o t a, Česká Lípa, identifikační číslo osoby 00 03 20 34, o vyloučení částky 352.000,- Kč a o vyloučení náhradního peněžního plnění ve výši 3,662.962,15 Kč ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 45 Cm 81/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. ledna 2010, č. j. 15 Cmo 204/2009-525, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 3.060,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 28. ledna 2010, č. j. 15 Cmo 204/2009-525, k odvolání žalobkyně (mimo jiné) potvrdil rozsudek ze dne 27. března 2009, č. j. 45 Cm 81/2005-486, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem zamítl žalobu o vyloučení náhradního peněžního plnění 3,662.962,15 Kč (představujícího „cenu, kterou měl bývalý správce získat prodejem potravinářského zboží neoprávněně zabaveného žalobkyni na provozovaných prodejnách“) ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které má za přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odkazujíc do jeho důvodů na ustanovení §241a odst. 2 a 3 o. s. ř. a požadujíc, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl.
Dovolání žalobkyně proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé (k závěru o tom, že dovoláním napadený výrok rozsudku odvolacího soudu v projednávané věci je výrokem potvrzujícím srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 1998, sp. zn. 2 Cdon 931/97, uveřejněného pod číslem 52/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), které není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; proto je podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) odmítl.
V závěru, že ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce nelze prostřednictvím vylučovací žaloby podle ustanovení §19 odst. 2 ZKV, vyloučit to, co v ní není sepsáno, je napadené rozhodnutí v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu; srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2002, sp. zn. 21 Cdo 2086/2000 a ze dne 24. září 2003, sp. zn. 29 Odo 604/2001, uveřejněné pod čísly 27/2003 a 9/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Tomu odpovídá i závěr obsažený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. prosince 2005, sp. zn. 29 Odo 1005/2003, uveřejněném pod číslem 85/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k němuž se Nejvyšší soud následně přihlásil např. v usnesení ze dne 23. února 2010, sp. zn. 29 Cdo 1560/2008.
Od výše formulovaných závěrů přitom nemá Nejvyšší soud důvod se odchýlit ani v poměrech projednávané věci.
Na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu nelze usuzovat ani z hlediska námitky dovolatelky, podle níž bylo zboží do soupisu majetku konkursní podstaty sepsáno pod položkou finanční hotovost k 31. prosinci 1999. Posuzováno podle obsahu totiž zmíněnou výhradou dovolatelka uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., jehož prostřednictvím na přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. usuzovat nelze.
Konečně nelze přehlédnout, že správnost skutkového závěru, ze kterého právní posouzení věci odvolacím soudem vychází a podle něhož „odebrané zboží bývalý správce nezahrnul do soupisu konkursní podstaty, nebylo prokázáno, že by je bývalý správce zpeněžil a že by výtěžek jejich zpeněžení činil 3,662.962,15 Kč, kterou žalobkyně požaduje ze soupisu konkursní podstaty vyloučit“, by bylo možno prověřit jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř.; ten ovšem dovolatelka u dovolání, které může být přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jak uvedeno výše, k dispozici nemá.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §234b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalované vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Ty sestávají z odměny advokáta za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení) určené podle ustanovení §8, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. (ve znění účinném do 29. února 2012) ve výši 2.250,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a s připočtením náhrady za 20% daň z přidané hodnoty činí celkem 3.060,- Kč.
Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání (§433 bod 1. a §434), s přihlédnutím k §432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2007). Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 3375/2010, uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 31. října 2012
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu