ECLI:CZ:NS:2012:29.CDO.3759.2011.1
sp. zn. 29 Cdo 3759/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Ing. R. K., zastoupeného Mgr. Tomášem Ferencem, advokátem, se sídlem v Praze – Smíchově, Nádražní 58/110, PSČ 150 00, proti žalované I. S., o popření pravosti, výše a pořadí pohledávky, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 57 CmI 19/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. dubna 2011, č. j. 10 Cmo 25/2011-110, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. prosince 2010, č. j. 57 CmI 19/2009-81, zamítl žalobu o určení, že pohledávky konkursní věřitelky I. S. (žalované) ve výši 17,908.800,- Kč, 12,275.000,- Kč a 5,600.800,- Kč přihlášené v konkursním řízení vedeném Krajským soudem v Praze pod sp. zn. 37 K 33/2006 ve věci úpadkyně Š. P. „nejsou zjištěné, a to v celé jejich výši“ a současně určil, že přihlášené pohledávky „jsou zjištěné v celé výši s právem na oddělené uspokojení“.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 14. dubna 2011, č. j. 10 Cm 25/2011-110, k odvolání žalobce rozsudek soudu prvního stupně v části, jíž byla zamítnuta žaloba o určení, že žalovaná nemá za úpadkyní Š. P. pohledávky ve výši 12,275.000,- Kč a 5,600.800,- Kč a v části, jíž byla zamítnuta žaloba o určení, že pohledávky žalované za úpadkyní ve výši 17,908.800,- Kč, 12,275.000,- Kč a 5,600.800,- Kč, nejsou pohledávkami s právem na oddělené uspokojení ze zpeněžení ve výroku uvedených nemovitostí, vzhledem ke zpětvzetí žaloby s odkazem na ustanovení §222a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zrušil a řízení v této části zastavil. „Ve zbývající části“ rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve znění, že „se žaloba na určení, že žalovaná nemá za úpadkyní Š. P. pohledávku ve výši 17,908.800,- Kč, zamítá“.
Dovolání žalobce proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; proto je podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání (§433 bod 1. a §434), s přihlédnutím k §432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2007). Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 3375/2010, uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3 o. s. ř.), je pak možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady v procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06, jakož i důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V projednávané věci je nepochybné, že pohledávka žalované za Šárkou Polanskou, určení jejíž neexistence se žalobce domáhá, byla předmětem řízení vedeného u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 26 C 154/2004, přičemž povinnost uhradit žalované částku 17,908.800,- Kč byla Š. P. uložena rozsudkem ze dne 2. listopadu 2004, č. j. 26 C 154/2004-51, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. listopadu 2005, č. j. 57 Co 177/2005-94 a s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 12. února 2009, č. j. 33 Odo 872/2006-138. Přiznaná pohledávka přitom sestávala z částky 5,600.000,- Kč představující „neuhrazenou půjčku“ poskytnutou úpadkyni právním předchůdcem žalované N. S. na základě smlouvy ze dne 27. února 2001 a z částky 12,308.800,- Kč z titulu smluvní pokuty z částky 5,600.000,- Kč v sazbě 0,2 % denně za dobu od 28. srpna 2001 do 30. srpna 2004.
Zásadně právně významným Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu neshledal již proto, že spočívá na závěru, podle něhož žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně tvrzení, že peněžní prostředky ve výši 5,600.000,- Kč nebyly úpadkyni poskytnuty, když svědeckými výpověďmi úpadkyně a jejího manžela bylo (podle odvolacího soudu) zjištěno, že věřitel tyto peněžní prostředky úpadkyni v den podpisu smlouvy o půjčce předal. Polemikou s tímto závěrem pak dovolatel – posuzováno podle obsahu – uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., jehož prostřednictvím ovšem na zásadní právní význam rozhodnutí a přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. usuzovat nelze.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalované podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. října 2012
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu