ECLI:CZ:NS:2012:29.CDO.4318.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 4318/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobce Ing. M. K. , jako správce konkursní podstaty úpadkyně TANARI a. s., identifikační číslo osoby 25087401, zastoupeného JUDr. Petrem Vaňkem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Krajinská 224/32, PSČ 370 01, proti žalovanému Ing. S. K., jako správci konkursní podstaty úpadkyně Médeia Bohemia, a. s., identifikační číslo osoby 25281071, zastoupenému JUDr. Vlastimilem Voleským, advokátem, se sídlem v Praze 5, Staropramenná 17, PSČ 150 00, o vyloučení akcií ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně Médeia Bohemia, a. s., vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 40 Cm 31/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. května 2010, č. j. 15 Cmo 163/2009-493, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 3,060,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze změnil k odvolání žalovaného rozsudek ze dne 24. dubna 2009, č. j. 40 Cm 31/2005-410, jímž Krajský soud v Hradci Králové rozhodl o vyloučení ve výroku specifikovaných akcií (dále jen „sporné akcie“) ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně Médeia Bohemia, a. s. tak, že žalobu o vyloučení zamítl (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), maje za to, že jsou naplněny dovolací důvody vymezené v ustanovení §241a odst. 2 a 3 o. s. ř.
V rozsahu, ve kterém směřuje proti výroku napadeného rozhodnutí o nákladech řízení před soudy obou stupňů, je dovolání objektivně nepřípustné (srov. k tomu i usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud je proto v tomto rozsahu bez dalšího odmítl (§243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř.).
Dovolání proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jež je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., pak Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné.
Učinil tak proto, že dovolání je především pouhou polemikou se závěry, které Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil v rozsudku ze dne 27. ledna 2010, sp. zn. 29 Cdo 4822/2008, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2010, pod číslem 136 (vydaném ve věci, jíž se na straně žalované účastnil dovolatel), na nichž Nejvyšší soud neshledává důvodu ničeho měnit ani v projednávané věci.
Namítá-li dovolatel, že soupis sporných akcií žalovaným je neplatný pro neurčitost a nesrozumitelnost, přehlíží, že důsledkem závěru, podle něhož sporné akcie nebyly žalovaným sepsány, by bylo zamítnutí žaloby o jejich vyloučení. Uvedené námitky tak k úspěchu dovolatele v projednávané věci vést nemohou. Pouze na okraj Nejvyšší soud poukazuje např. na usnesení ze dne 27. ledna 2010, sp. zn. 29 Cdo 1003/2009, v němž Nejvyšší soud vysvětlil, že i obsah soupisu majetku konkursní podstaty podléhá výkladovým pravidlům upraveným v ustanovení §35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku.
K námitce, podle níž soudy neprovedly některé důkazy navržené účastníky řízení, Nejvyšší soud uvádí, že soud není povinen provést všechny účastníkem řízení navržené důkazy (srov. §120 odst. 1 větu druhou o. s. ř. a např. nález Ústavního soudu ze dne 8. ledna 1997, sp. zn. II. ÚS 127/96). Ostatně dovolatel ani netvrdí, jaká z jeho skutkových tvrzení nebyla v důsledku neprovedení jím uváděných důkazů v řízení prokázána.
Konečně Nejvyšší soud považuje za zcela zjevné, že ustanovení §196a odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), se nevztahuje na nepeněžitý vklad do akciové společnosti (jenž se řídí ustanovením §59 obch. zák.). Proto vklad sporných akcií do pozdější úpadkyně Médeia Bohemia, a. s. nepodléhal ani omezením z tohoto ustanovení plynoucím.
Zabývat se dovoláním v této věci meritorně pokládá Nejvyšší soud za dané situace za zbytečné.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 29. února 2012 (dále jen „vyhláška“), a z náhrady hotových výdajů.
Podle ustanovení §8, §10 odst. 3, §14 odst. 1, a §15 vyhlášky činí sazba odměny 4.500,- Kč. Takto určená sazba se podle §18 odst. 1 vyhlášky snižuje o 50 %, tj. na částku 2.250,- Kč, jelikož zástupce žalovaného učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč a náhradou za 20 % daň z přidané hodnoty ve výši 510,- Kč podle ustanovení §137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal žalovanému k tíži dovolatele celkem 3.060,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 27. listopadu 2012
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu