ECLI:CZ:NS:2012:29.CDO.4366.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 4366/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a doc JUDr. Ivany Štenglové v právní věci navrhovatele Ing. J. F. , zastoupeného Mgr. Tomášem Vašíčkem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Doudlebská 1699/5, PSČ 140 00, za účasti Ing. T. H. , jako správce konkursní podstaty úpadkyně ACOM-INTERNATIONAL GROUP, a. s. v likvidaci, identifikační číslo osoby 25935267, zastoupeného Mgr. Miroslavem Synkem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Tyršova 7, PSČ 120 00, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 39 Cm 175/2005, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. června 2008, č. j. 3 Cmo 377/2007-228, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Navrhovatel je povinen zaplatit Ing. T. H. do konkursní podstaty úpadkyně ACOM-INTERNATIONAL GROUP, a. s. v likvidaci na náhradu nákladů dovolacího řízení 4.860,- Kč, k rukám jeho zástupce, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením potvrdil Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatele rozsudek ze dne 6. června 2007, č. j. 39 Cm 175/2005-191, jímž Krajský soud v Hradci Králové zamítl návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí jediného akcionáře společnosti ACOM-INTERNATIONAL GROUP, a. s. v likvidaci (dále jen „společnost“), ze dne 30. srpna 2005, o zvýšení základního kapitálu.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatel však Nejvyššímu soudu žádnou právní otázku, natož pak takovou, z níž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.
Námitkami, podle nichž soudy „ignorovaly“ některé důkazy, a jejich hodnocení důkazů je „v extrémním rozporu s obsahem soudních spisů“, dovolatel vystihuje dovolací důvod vymezený v ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., jenž však u dovolání, jehož přípustnost může být založena toliko podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., k dispozici nemá a k jehož prověření dovolání připustit nelze (srov. §237 odst. 3 část věty za středníkem a §241a odst. 3 o. s. ř.).
Zásadně právně významným pak napadené rozhodnutí nečiní ani výhrada dovolatele, podle které soudy „nerespektovaly notorietu snad každého demokratického a právního státu, totiž, že akcionářská práva u akcií na majitele vykonává ten, kdo tyto akcie předloží“. Jak totiž Nejvyšší soud již opakovaně vysvětlil (a to navíc v rozhodnutích vydaných v řízeních, jejichž účastníkem byl i dovolatel), závěr, podle něhož práva akcionáře vtělená do listinné akcie na majitele vykonává vůči společnosti zásadně ten, kdo ji předloží, neplatí tehdy, prokáže-li společnost, že držitel akcií na majitele není jejím akcionářem (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. února 2007, sp. zn. 29 Odo 1237/2005 a ze dne 16. června 2010, sp. zn. 29 Cdo 2706/2009, jež jsou veřejnosti dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatele bylo odmítnuto a dalšímu účastníku řízení vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.
Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. (dále jen „vyhláška“). Podle ustanovení §7 písmeno g/, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 vyhlášky činí sazba odměny 7.500,- Kč. Takto určená sazba se podle §18 odst. 1 vyhlášky snižuje o 50 %, tj. na částku 3.750,- Kč, jelikož zástupce dalšího účastníka řízení učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč a náhradou za 20 % daň z přidané hodnoty ve výši 810,- Kč podle ustanovení §137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal Ing. T. H. k tíži dovolatele celkem 4.860,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 24. října 2012
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu