ECLI:CZ:NS:2012:29.CDO.4529.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 4529/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci navrhovatelů a) J. P. , a b) M. P. , obou zastoupených JUDr. Petrem Paroubkem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Jana Masaryka 26, PSČ 120 00, za účasti Stavebního bytového družstva Zahradní Město , se sídlem v Praze 10, Záběhlice, Zvonková 3048/2, PSČ 106 00, identifikační číslo osoby 00034771, o uzavření smlouvy o převodu spoluvlastnického podílu k nebytové jednotce, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 77 Cm 102/2007, o dovolání navrhovatelů proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. června 2010, č. j. 11 Cmo 76/2010-93, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením potvrdil Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatelů usnesení ze dne 2. listopadu 2009, č. j. 77 Cm 102/2007-72, jímž Městský soud v Praze zamítl návrh na uložení povinnosti Stavebnímu bytovému družstvu Zahradní Město (dále jen „družstvo“), uzavřít s navrhovateli smlouvu o převodu spoluvlastnického podílu ve výši 825/12257 na jednotce č. 2292/17 – nebytovém prostoru v domě č. p. 2292 na pozemku parc. č. 3249 (dále jen „nebytová jednotka“) a spoluvlastnického podílu ve výši 61/12257 na společných částech domu č. p. 2292, vše v k.ú. Strašnice v obci Praha.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali oba navrhovatelé dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.
Spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže ohledně některé z těchto otázek není splněna podmínka zásadního právního významu napadeného rozhodnutí ve věci samé.
Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacímu důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolateli uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009 sp. zn. IV. ÚS 560/08). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek za tohoto stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže, a dovolání je – podle výše označených ustanovení – nepřípustné jako celek (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 27/2001 a 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2002, sp. zn. 20 Cdo 910/2000, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2002, pod číslem 54).
Napadené rozhodnutí spočívá na dvou závěrech, z nichž každý sám o sobě vede k zamítnutí žaloby. Odvolací soud – poté, kdy přitakal skutkovým i právním závěrům soudu prvního stupně – uzavřel, že v projednávané věci není splněna ani jedna ze dvou podmínek, nezbytných pro vznik práva navrhovatelů na bezplatný převod spoluvlastnického podílu na nebytové jednotce podle ustanovení §24 odst. 4 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů. Jednak se na výstavbě nebytové jednotky nepodíleli pouze nájemci jednotek v budově a jednak navrhovatelům nesvědčí k této jednotce nájemní právo.
Dovolatelé přitom výslovně považují za správný právní závěr, podle kterého je nezbytným předpokladem pro vznik jejich nároku na bezplatný převod spoluvlastnického podílu na nebytové jednotce skutečnost, že se na financování její výstavby podíleli pouze nájemci jednotek v dotčené budově. Namítají toliko, že z provedených důkazů mělo být správně zjištěno, že tento předpoklad byl naplněn. Tím ovšem brojí proti opačnému skutkovému závěru soudů nižších stupňů a uplatňují tak dovolací důvod vymezený v ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., jenž u dovolání, jež může být shledáno přípustným toliko postupem podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., nemají k dispozici a jehož prostřednictvím na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nelze usuzovat (srov. ustanovení §237 odst. 3 věty za středníkem a §241a odst. 3 o. s. ř.).
Za této situace, kdy ohledně popsaného závěru, jenž sám o sobě vede k zamítnutí návrhu, není splněna podmínka zásadního právního významu napadeného rozhodnutí ve věci samé, pak nelze dovolání připustit ani pro posouzení dalšího závěru, na kterém odvolací soud založil své rozhodnutí a podle kterého je nezbytným předpokladem vzniku uplatněného nároku existence nájemního práva k nebytové jednotce. Ani případná nesprávnost tohoto závěru by totiž nemohla vést ke zrušení napadeného rozhodnutí.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5, §224 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatelů bylo odmítnuto a družstvu podle obsahu spisu náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. května 2012
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu