ECLI:CZ:NS:2012:29.CDO.4621.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 4621/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně Mgr. E. L. , jako správkyně konkurzní podstaty úpadkyně společnosti AB Banka a. s. v likvidaci, identifikační číslo osoby 14 79 97 31, se sídlem v Mladé Boleslavi, Pivovarská 113, PSČ 293 80, zastoupené JUDr. Miroslavou Otčenáškovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Velehradská 26, PSČ 130 00, proti žalované ANJIN TRADING, s. r. o. v likvidaci, se sídlem v Praze 2, Korunní 859/18, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 49 24 41 59, zastoupené Mgr. Janem Špirkem, advokátem se sídlem v Praze 2 - Vinohradech, Belgická 23, PSČ 120 00, o žalobě o obnovu řízení a žalobě pro zmatečnost, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 Cm 27/2007, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. srpna 2008, č. j. 11 Cmo 20/2008-153, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení 4.860,-Kč, do rukou její právní zástupkyně, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. října 2007, č. j. 1 Cm 27/2007-82, ve znění usnesení ze dne 9. února 2010, č. j. 1 Cm 27/2007-183, jímž tento soud zamítl žalobu na obnovu řízení a žalobu pro zmatečnost proti směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 30. prosince 1998, č. j. 50 Cm 394/98-15 (dále jen „směnečný platební rozkaz“), proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. května 2004, č. j. 50 Cm 394/98-111 a proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. března 2005, č. j. 5 Cmo 378/2004-132.
Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně. Ztotožnil se i s jeho závěrem, že z dikce ustanovení §229 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) je zřejmé, že se na rozhodnutí soudu prvního stupně nevztahuje, a proto již z tohoto důvodu nemůže být úspěšná žaloba pro zmatečnost, směřující proti směnečnému platebnímu rozkazu a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. května 2004, č. j. 50 Cm 394/98-111, neboť jde o rozhodnutí prvostupňová. Nadto směnečný platební rozkaz není rozhodnutím konečným, jímž je až rozsudek soudu prvního stupně, který rozhodoval o námitkách.
Z tohoto pohledu jsou pak bezvýznamné námitky odvolatelky o tom, že jí směnečný platební rozkaz nebyl řádně doručen. Jen pro úplnost odvolací soud poznamenal, že opak vyplývá z obsahu spisu, jímž odvolací soud provedl důkaz, neboť směnečný platební rozkaz byl doručen tehdejší advokátce žalované Mgr. E. Š. dne 18. března 1999 a proti tomuto doručení uvedená advokátka ničeho nenamítala.
Odvolací soud dále uvedl, že zmatečnostní důvod není založen ani ve vztahu k rozhodnutí odvolacího soudu, tedy k rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. března 2005, č. j. 5 Cmo 378/2004-132. Je tomu tak především proto, že námitka žalovaného o nepřeložení směnky z anglického jazyka do češtiny v řízení před soudem prvního stupně před vydáním směnečného platebního rozkazu, jako důvod zmatečnosti, je lichá. Směnečné řízení předcházející vydání směnečného platebního rozkazu nepředpokládá důkazní řízení a soud rozhoduje jen na základě obsahu spisu postupem podle ustanovení §175 odst. 1 o. s. ř. Překlad předložené směnky provedl soudní tlumočník v rámci řízení o námitkách a při jednání dne 29. ledna 2004 byl tento důkaz proveden v souladu s ustanovením §129 o. s. ř. jeho přečtením. Odvolací soud, který poté rozhodoval o odvolání žalovaného, měl k dispozici překlad směnky, který je ve spisu založen.
Odvolací soud se též ztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně o tom, že ani žaloba na obnovu řízení není důvodná a tvrzený důvod dle §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. nebyl prokázán. Z obsahu spisu Městského soudu v Praze vedeného pod sp. zn. 5 Cmo 378/2004 odvolací soud zjistil, že o tom, že směnka je do spisu založena bez překladu do českého jazyka se tehdejší advokátka žalovaného Mgr. E. Š. dozvěděla již dne 9. února 1999, kdy nahlížela do spisu, tedy před tím, než podala dne 22. března 1999 námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu, jimiž však nenamítala nedostatek překladu směnky.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž co do jeho přípustnosti odkázala na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a 238a odst. 1 písm. b) o. s. ř.
Dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že §229 odst. 3 o. s. ř. se na rozhodnutí o směnečném platebním rozkazu nevztahuje, neboť jde o rozhodnutí prvostupňové, nadto směnečný platební rozkaz, proti němuž byly vzneseny námitky, není rozhodnutím konečným, jímž je až rozsudek soudu prvního stupně, který o těchto námitkách rozhodoval. Dle názoru dovolatelky jde o rozhodnutí konečné a včas podané a odůvodněné námitky je neruší, nýbrž pouze odkládají jeho právní moc a vykonatelnost.
Dovolatelka dále namítá, že soud prvního stupně tím, že nezajistil před vydáním směnečného platebního rozkazu překlad směnky soudním tlumočníkem, porušil zásadu přímého hodnocení důkazů, neboť si směnku před jeho vydáním nemohla přečíst a seznámit se s jejím obsahem. Dále bylo porušeno její právo vyjadřovat se ke všem důkazům, neboť účastník má právo jednat v českém jazyce. Tím, že se nemohla seznámit s přeloženým textem směnky, byla jí i fakticky upřena možnost podat řádné námitky. Další výtka dovolatelky směřuje proti doručení směnečného platebního rozkazu s odůvodněním, že podpis pod doručenkou není podpisem advokátky žalovaného.
K otázce obnovy řízení dovolatelka odkazuje na výše uvedené a konstatuje, že vinou pochybení soudu nebyl proveden ve fázi vydání směnečného platebního rozkazu řádně důkaz směnkou a tím dovolatelka nemohla bez své viny řádně a včas uvést všechny své námitky ve smyslu ust. §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvedla, že nejsou dány zákonem stanovené důvody zmatečnosti ani obnovy řízení, a proto navrhuje, aby dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl. Pokud by však dospěl k závěru, že dovolání je přípustné, pak navrhuje jeho zamítnutí.
Dovolání není přípustné.
Z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3 o. s. ř.), je pak možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady v procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06, jakož i důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V řešení otázky, zda je přípustná žaloba pro zmatečnost proti směnečnému platebnímu rozkazu a proti rozhodnutí, kterým soud prvního stupně ponechal tento rozkaz v platnosti, za situace, kdy bylo proti rozhodnutí soudu prvního stupně podáno odvolání, Nejvyšší soud zásadní právní význam neshledal. Závěr, že tomu tak není, plyne zcela jednoznačně ze samotného textu zákona, když ustanovení §229 odst. 1 o. s. ř. určuje, že žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout též pravomocný rozsudek odvolacího soudu nebo jeho pravomocné usnesení, kterým bylo řízení skončeno, s tím, že následně pojmenovává důvody, ze kterých lze takové rozhodnutí napadat. Důvod zmatečnosti uplatňovaný dovolatelkou – odnětí možnosti jednat před soudem – mezi těmito důvody uveden není. Přitom směnečný platební rozkaz, proti kterému byly podány námitky ani rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému bylo podáno odvolání, zcela zjevně nejsou rozhodnutími, kterými bylo řízení skončeno.
Ustanovení §229 odst. 3 o. s. ř. pak určuje, že: „Žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout též pravomocný rozsudek odvolacího soudu nebo jeho pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem“. Z uvedeného plyne, že směnečný platební rozkaz, ani rozhodnutí soudu prvního stupně v projednávané věci žalobou pro zmatečnost napadat nelze, tou lze napadnout pouze pravomocný rozsudek odvolacího soudu.
Přípustnost dovolání nemůže založit ani námitka dovolatelky, že její právní zástupkyni nebyl směnečný platební rozkaz řádně doručen, neboť v této souvislosti nepředkládá Nejvyššímu soudu žádnou otázku zásadního právního významu, kterou by měl řešit.
Zásadní právní význam Nejvyšší soud neshledává v řešení otázky, zda byla žalované tím, že soud před vydáním směnečného platebního rozkazu nepořídil překlad směnky, odňata možnost jednat před soudem.
Odnětím možnosti jednat před soudem se podle ustálené judikatury soudů (srov. například usnesení bývalého Nejvyššího soudu České republiky uveřejněné pod číslem 25/1993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. dubna 1997, sp. zn. 2 Cdon 1420/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 1997 pod číslem 1) rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu zákon přiznává. O zmatečnost ve smyslu ustanovení §229 odst. 3 o. s. ř. jde přitom jen tehdy, šlo-li o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu určeného zákonem nebo dalšími právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoli při vlastním rozhodování soudu.
Odnětí možnosti jednat před soudem spatřuje dovolatelka v tom, že soud před vydáním směnečného platebního rozkazu nepořídil překlad směnky do českého jazyka, čímž jí znemožnil „zkoumat vady směnky, které bylo možno zjistit až z úředně provedeného překladu“ a odňal jí právo vyhotovit řádně námitky a tak i právo účastnit se řízení. V této souvislosti pak tvrdí, že za této situace soud vydal směnečný platební rozkaz, aniž byly splněny podmínky pro jeho vydání, tj. aniž by ověřil (mohl ověřit), zda žalobkyně předložila v prvopisu směnku nebo, o jejíž pravosti není důvodu pochybovat.
Otázkou, jaké jsou důsledky toho, že soud vydá směnečný platební rozkaz, aniž je splněna některá z podmínek pro jeho vydání, se Nejvyšší soud zabýval již v rozsudku ze dne 26. října 2011, sp. zn. 29 Cdo 4235/2009, který je, stejně jako další citovaná rozhodnutí, veřejnosti dispozici na jeho webových stránkách, ve kterém uzavřel, že jedním z předpokladů pro to, aby soud mohl k návrhu žalobce rozhodnout ve věci směnečným platebním rozkazem je předložení prvopisu směnky. Při zkoumání podmínek pro vydání směnečného platebního rozkazu pak musí soud předběžně posoudit předloženou listinu a (mimo jiné) vyhodnotit, zda z formálního hlediska lze na ni nahlížet jako na směnku, tj. jinak řečeno, zda splňuje náležitosti vyžadované pro směnku směnečným zákonem, a zda žalobci podle obsahu předložené listiny svědčí aktivní věcná legitimace k výkonu práv ze směnky. Nedoloží-li žalobce prvopis směnky, a to ani přes případnou výzvu soudu prvního stupně, nebo dospěje-li soud k (byť z pohledu konečného výsledku sporu pouze předběžnému) závěru, že žalobcem předložená listina není (platnou) směnkou, popřípadě že žalobce podle obsahu směnky není věcně legitimován, nemůže návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu vyhovět a ve věci nařídí jednání (srov. §175 odst. 1, větu poslední, o. s. ř.).
Nepostupuje-li soud prvního stupně výše uvedeným způsobem (tj. rozhodne-li ve věci směnečným platebním rozkazem, aniž by byly splněny formální předpoklady pro jeho vydání), jde sice z pohledu ustanovení §175 o. s. ř. o postup nesprávný, nicméně takto vydaný směnečný platební rozkaz lze, jak plyne z ustanovení §175 o. s. ř., odklidit jen k (včasným) námitkám žalovaného, ve kterých je výhrada nesplnění formálních předpokladů pro vydání směnečného platebního rozkazu obsažena (srov. v této souvislosti ve vztahu k námitce nepředložení prvopisu směnky důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2011, sp. zn. 29 Cdo 328/2009, uveřejněného pod číslem 137/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Při respektování shora zmíněných judikatorních závěrů je pak v poměrech projednávané věci nevýznamné, zda měl soud prvního stupně před vydáním směnečného platebního rozkazu povinnost „pořídit“ překlad směnečné listiny do českého jazyka, když žalované nic nebránilo, aby výhradu, že směnka přeložena nebyla, uplatnila ve včas podaných námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu.
Z týchž důvodů potom Nejvyšší soud neshledává zásadně právně významným rozhodnutí odvolacího soudu ani v rozsahu potvrzujícího výroku ohledně zamítnutí žaloby o obnovu řízení (k tomu dále srov. např. obdobně důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. září 2009, sp. zn. 29 Cdo 1227/2008).
Protože se dovolatelce prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost právního posouzení věci odvolacím soudem zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání odmítl.
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Podle ustanovení §10 odst. 1 a 2, ve spojení s §17 písm. b) a §14 a 15 vyhlášky č. 484/2000 Sb. činí odměna advokáta 7.500,- Kč. Po snížení o 50 % ve smyslu ustanovení §18 odst. 1 uvedené vyhlášky (advokátka žalobkyně učinila v dovolacím řízení toliko jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání), jde o částku 3.750,- Kč. Spolu s režijním paušálem určeným podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů částkou 300,- Kč náleží žalobkyni 4.050,- Kč. Z této částky pak činí náhrada za 20% daň z přidané hodnoty 810,-Kč. Celkem tak dovolací soud přiznal žalobkyni k tíži žalované částku 4.860,-Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se žalobkyně domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 22. února 2012
doc. JUDr. Ivana Štenglová
předsedkyně senátu