ECLI:CZ:NS:2012:29.CDO.4701.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 4701/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně JOSA s. r. o. , se sídlem v Jílovém u Prahy, Masarykovo náměstí 18, PSČ 254 01, identifikační číslo osoby 48201634, zastoupené Mgr. Martinem Pixou, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Lannova 32/1, PSČ 370 01, proti žalovanému Doc. Ing. E. T., DrSc. , jako správci konkursní podstaty úpadce INVESTA Příbram a. s., identifikační číslo osoby 25673416, zastoupenému Mgr. Pavlem Batěkem, advokátem, se sídlem v Praze 8 - Karlíně, Sokolovská 394/17, PSČ 186 00, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 53 CmI 155/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. května 2010, č. j. 15 Cmo 30/2010-256, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.060,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 24. ledna 2005, č. j. 53 CmI 155/2003-157, zamítl Krajský soud v Praze žalobu, kterou se žalobkyně (JOSA s. r. o.) domáhala vůči žalovanému (správci konkursní podstaty úpadce INVESTA Příbram a. s.) určení pravosti své pohledávky vůči úpadci v celkové výši 5.584.048,50 Kč (bod I. výroku). Dále si soud vyhradil přijetí samostatného rozhodnutí o státem zálohovaném znalečném (bod II. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod III. výroku).
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé ohledně určení pravosti pohledávky ve výši 3.644.914,30 Kč s 6 % úrokem od 28. února 2003 do 17. března 2003 a ve výroku o nákladech řízení a zrušil jej v bodu II. výroku (první výrok). Dále odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok) a potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 31. října 2006, č. j. 53 CmI 155/2003-219 (třetí výrok). Šlo přitom v pořadí o druhé rozhodnutí odvolacího soudu, když jeho předchozí rozsudek ze dne 24. srpna 2006, č. j. 4 Cmo 67/2005-187, zrušil v měnícím výroku o věci samé a v závislých výrocích o nákladech řízení Nejvyšší soud (rozsudkem ze dne 22. prosince 2009, č. j. 29 Cdo 506/2007-237) a věc potud vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odvolací soud - odkazuje na výsledky dokazování provedeného soudem prvního stupně - uzavřel, že žalobkyně v řízení neprokázala, že poskytla pozdějšímu úpadci podle smlouvy o finanční výpomoci ze dne 29. září 2002 finanční prostředky ve výši 3.644.914,30 Kč. Nelze-li z tohoto důvodu vyhovět žalobě o určení pravosti pohledávky co do jistiny, nemůže žalobkyně uspět ani s požadavkem na určení pravosti příslušenství této pohledávky, uvedl odvolací soud.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), navrhujíc, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání (§433 bod 1. a §434), s přihlédnutím k §432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2007). Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 3375/2010, uveřejněného pod číslem 41/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Dovolání žalobkyně proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které mohlo být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., odmítl Nejvyšší soud jako nepřípustné podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř.
Učinil tak proto, že dovolatelka mu nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Dovolatelka - ač zastoupena advokátem - dovolání výslovně nepřipíná k žádnému z dovolacích důvodů taxativně vypočtených v §241a odst. 2 a 3 o. s. ř.; Nejvyšší soud proto její námitky zkoumal pro účely posouzení přípustnosti dovolání z obsahového hlediska.
Z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3 o. s. ř.), je pak možné - z povahy věci - posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130).
Výše uvedené omezení je ve vztahu k dovolacímu důvodu obsaženému v §241a odst. 3 o. s. ř. dáno tím, že zákon jeho užití výslovně spojuje toliko s dovoláním přípustným podle §237 odst. 1 písm. a/ a b/ o. s. ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§238 a §238a o. s. ř.).
Při respektování shora vymezených kritérií jsou pro řešení otázky přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. především bezvýznamné výhrady, jimiž dovolatelka polemizuje se závěrem soudů nižších stupňů, že neprokázala, že by na základě smlouvy o finanční výpomoci poskytla pozdějšímu úpadci nějaké finanční prostředky. Tím totiž - posuzováno podle obsahu - dovolatelka ve skutečnosti uplatňuje dovolací důvod dle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., který u dovolání, jež může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., nemá k dispozici.
Z výše uvedených důvodů pak není způsobilá založit přípustnost dovolání ani námitka nepřezkoumatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu. Touto námitkou dovolatelka vystihuje dovolací důvod vymezený v ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.; tvrzená vada řízení však podmínku existence otázky zásadního právního významu nezahrnuje. Je tomu tak již proto, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zjevné, na čem své skutkové a právní závěry založil. Ohledně dovolatelkou zpochybněných skutkových závěrů se odvolací soud přihlásil k odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a jím podanému výkladu o tom, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, jež vyústilo v přijetí závěru, že dovolatelka tvrzené poskytnutí finančních prostředků na základě smlouvy o finanční výpomoci neprokázala.
K posouzení přípustnosti dovolání dle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Nejvyšší soud přistoupil s vědomím faktu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11 (uveřejněným pod č. 241/2010 Sb.), zrušil ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. až uplynutím 31. prosince 2012 (srov. též nálezy Ústavního soudu ze dne 6. března 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11 a ze dne 18. září 2012, sp. zn. II. ÚS 2371/11).
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému tak vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny advokáta za řízení v jednom stupni (dovolací řízení) určené podle ustanovení §8, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 29. února 2012, ve výši 2.250,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhrada nákladů za dovolací řízení tedy s připočtením náhrady za 20% daň z přidané hodnoty (§137 odst. 1 a 3 o. s. ř.) ve výši 510,- Kč celkem činí 3.060,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 31. října 2012
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu