ECLI:CZ:NS:2012:29.CDO.805.2011.1
sp. zn. 29 Cdo 805/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobce J. K., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Veberem, advokátem, se sídlem v Plzni, Purkyňova 10, PSČ 301 00, proti žalovaným 1) J. V. , 2) společnosti EMMKA spol. s r.o. , se sídlem v Klatovech, Vídeňská 190/1, PSČ 339 01, identifikační číslo osoby 16735439, 3) společnosti ELIKA spol. s r.o. , se sídlem v Horažďovicích, Strakonická 363, PSČ 341 01, identifikační číslo osoby 00870081, 4) V. B. , a 5) E. B. , všem zastoupeným JUDr. Evou Kabelkovou, advokátkou, se sídlem v Plzni - Východním Předměstí, Kamenická 1, PSČ 301 00, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 7 C 175/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. září 2010, č. j. 14 Co 639/2009-373, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným k ruce společné a nerozdílné na náhradě nákladů dovolacího řízení 8.100,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám jejich zástupkyně.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozsudkem potvrdil Krajský soud v Plzni k odvolání žalobce rozsudek ze dne 20. května 2009, č. j. 7 C 175/2007-322, jímž Okresní soud v Klatovech zamítl žalobu o určení, že vlastnicí ve výroku specifikovaných nemovitostí (dále jen „sporné nemovitosti“) je druhá žalovaná.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné.
Učinil tak proto, že dovolání, které není přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ nebo písm. b/ o. s. ř., Nejvyšší soud neshledal – s ohledem na závěry, jež učinil v rozsudku ze dne 24. června 2008, sp. zn. 29 Odo 1012/2006 (uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročník 2009, pod číslem 26) a usnesení ze dne 18. května 2010, sp. zn. 29 Cdo 1885/2009 (dostupném na webových stránkách Nejvyššího soudu) ve věcech, jejichž účastníkem byl i dovolatel – přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovaným vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátkou za řízení v jednom stupni (dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 29. února 2012 (dále jen „vyhláška“), a z náhrady hotových výdajů. Podle ustanovení §8, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §19a vyhlášky činí sazba odměny 13.000,- Kč. Jelikož zástupkyně žalovaných učinila v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání), snižuje se takto stanovená odměna o 50 %, tj. na částku 6.500,- Kč. Spolu s náhradou hotových výdajů dle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč a náhradou za 20 % daň z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 1.300,- Kč tak dovolací soud přiznal žalovaným k tíži dovolatele celkem 8.100,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 18. prosince 2012
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu