ECLI:CZ:NS:2012:29.CDO.820.2011.1
sp. zn. 29 Cdo 820/2011
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Ing. V. P., jako správce konkursní podstaty úpadkyně farmy JOLA, spol. s r. o., identifikační číslo osoby 43 31 25 43, zastoupeného JUDr. Marií Kostrůnkovou, advokátkou, se sídlem v Táboře, Bělehradská 2759, PSČ 390 01, proti žalované farmě MONA spol. s r. o., se sídlem v Nýrsku, Blata 49, PSČ 340 22, identifikační číslo osoby 25 23 42 93, zastoupené JUDr. Janem Kňourkem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 15, PSČ 120 00, o zaplacení částky 1,154.510,- Kč, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 24 Cm 10/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. října 2010, č. j. 12 Cmo 83/2010-81, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. října 2010, č. j. 12 Cmo 83/2010-81 a rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 4. prosince 2009, č. j. 24 Cm 10/2007-40, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 26. října 2010, č. j. 12 Cmo 83/2010-81, potvrdil rozsudek ze dne 4. prosince 2009, č. j. 24 Cm 10/2007-40, jímž Krajský soud v Plzni zamítl žalobu, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 1,154.510,- Kč do konkursní podstaty úpadkyně.
Soudy obou stupňů vyšly z toho, že:
1) U Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 24 Cm 6/2006 bylo vedeno řízení, ve kterém se žalovaná domáhala vůči žalobci vyloučení „nedokončené rostlinné výroby“ (řepky zaseté na 41 ha, pšenice zaseté na 33 ha a ječmene zasetého na 42 ha) dle stavu k 12. červenci 1999 (dále jen „nedokončená výroba“), přičemž rozsudkem ze dne 6. ledna 2009, č. j. 24 Cm 6/2006-159, který nabyl právní moci 26. února 2009, soud žalobu zamítl z důvodu, že nedokončená rostlinná výroba k datu podání žaloby (4. dubna 2006) „fyzicky neexistovala“.
2) V průběhu shora označeného řízení podal dne 10. září 2006 žalobce proti žalované vzájemný návrh, který byl soudu doručen 21. září 2006, jímž se domáhal zaplacení částky 1,154.510,- Kč; usnesením ze dne 9. srpna 2007, č. j. 24 Cm 6/2006-114, bylo řízení o vzájemném návrhu vyloučeno k samostatnému projednání a nadále bylo vedeno pod sp. zn. 24 Cm 10/2007.
3) Úpadkyně a žalovaná uzavřely dne 12. července 1999 kupní smlouvu, jejímž předmětem byla nedokončená výroba, kterou žalovaná převzala 12. července 1999; kupní cena činila 341.250,- Kč.
4) Usnesením ze dne 13. ledna 2000 sp. zn. 26 K 112/99 prohlásil Krajský soud v Plzni konkurs na majetek úpadkyně a následně ustavil žalobce správcem její konkursní podstaty.
5) Žalobce sepsal do soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně „nedokončenou výrobu k 12. červenci 1999“ (viz oznámení ze dne 28. prosince 2005), maje za to, že kupní smlouva je neplatný nebo neúčinný právní úkon.
6) Hodnotu nedokončené výroby žalobce určil částkou 1,154.510,- Kč, s tím, že dle jeho názoru se o tuto částku žalovaná na úkor konkursní podstaty bezdůvodně obohatila.
Odvolací soud – odkazuje na právní úpravu promlčení jak je obsažena v ustanovení §387 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) a na ustanovení §451 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) – přitakal závěru soudu prvního stupně, podle něhož je pohledávka žalobce za žalovanou promlčena. Přitom zdůraznil, že v poměrech dané věci „se jedná o právní vztahy mezi podnikateli při podnikatelské činnosti“, pročež je promlčení nezbytné posuzovat podle právní úpravy obsažené v obchodním zákoníku, s tím, že podle ustanovení §397 obch. zák. je promlčecí doba čtyřletá a u práva na vrácení plnění uskutečněného podle neplatné smlouvy počíná běžet ode dne kdy k plnění došlo (§394 odst. 2 obch. zák.). Jelikož k bezdůvodnému obohacení mělo dojít dle tvrzení žalobce nejpozději do konce července 1999, „byl případný nárok na vydání bezdůvodného obohacení poskytnutím finanční náhrady těchto věcí promlčen již v roce 2005, kdy nedokončená výroba byla zapsána do soupisu konkursní podstaty úpadkyně“.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, namítaje existenci dovolacích důvodů podle ustanovení §241a odst. 2 a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
Podle dovolatele „soudy obou stupňů nesprávně zjistily skutkový stav věci, provedly nesprávné právní posouzení stávajícího skutkového stavu věci“, což představuje „závažná pochybení jak ve skutkovém stavu tak v právním posouzení, jakož i vady řízení, a proto nezbylo než se dovoláním domáhat nápravy“.
Odvolací soud – pokračuje dovolatel – se nezabýval otázkou platnosti smlouvy o prodeji nedokončené výroby, byť jde o smlouvu absolutně neplatnou podle ustanovení §39 obč. zák. pro porušení ustanovení §196a obch. zák. Nedokončenou výrobu přitom „nebylo možno vydat, neboť v mezidobí byla prodána“. Proto nepožadoval „finanční úhradu pohledávky“, nýbrž po zjištění, že nedokončená výroba neexistuje, „byla požadována finanční náhrada této nedokončené výroby“. Vzhledem k absolutní neplatnosti kupní smlouvy by si smluvní strany měly vrátit vzájemné plnění – nedokončenou výrobu a zaplacenou kupní cenu 341.000,- Kč. Jelikož jde o synallagmatický závazek, bylo z hlediska řešení otázky důvodnosti námitky promlčení namístě aplikovat ustanovení §107 odst. 3 obč. zák., jež dle názoru dovolatele platí i pro obchodní vztahy.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud shledává – a potud má dovolání žalobce za přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. – v řešení otázky promlčení nároku na vrácení plnění poskytnutých na základě neplatné smlouvy (§107 odst.3 obč. zák.).
Závěr, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, přitom Nejvyšší soud přijal s vědomím faktu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, zrušil ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. až uplynutím 31. prosince 2012 a s přihlédnutím k tomu, že v době podání dovolání měl dovolatel právo legitimně očekávat, že splnění podmínek formulovaných ustanovením §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř. povede k věcnému přezkumu jím podaného dovolání.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §457 obč. zák., je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.
Podle ustanovení §107 odst. 3 obč. zák., jsou-li účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy povinni vzájemně si vrátit vše, co podle ní dostali, přihlédne soud k námitce promlčení jen tehdy, jestliže by i druhý účastník mohl promlčení namítat.
Nejvyšší soud v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 14. července 2010, sp. zn. 31 Cdo 2250/2009, uveřejněném pod číslem 32/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož důsledkem absolutně neplatné kupní smlouvy je vznik synallagmatického závazku ve smyslu ustanovení §457 obč. zák., tj. závazku na vrácení kupní ceny a závazku na vydání předmětu koupě; přitom je vždy rozhodující, co bylo podle smlouvy plněno a o co se tedy každá ze stran kupní smlouvy obohatila v době, kdy bezdůvodné obohacení vzniklo. Ustanovení §107 odst. 3 obč. zák., jehož smyslem je zachování rovnováhy práv obou smluvních stran neplatné smlouvy, tak dopadá na všechny případy, kde synallagmatický vztah vznikl ze zákona.
Jakkoli byl shora uvedený závěr formulován ve vztahu k důsledkům neplatnosti kupní smlouvy uzavřené podle občanského zákoníku (šlo o kupní smlouvu, jejímž předmětem byla nemovitost - §588 a násl. obč. zák.), v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 16. května 2012, sp. zn. 31 Cdo 4781/2009, Nejvyšší soud následně dovodil, že pravidlo obsažené v ustanovení §107 odst. 3 obč. zák. platí i tehdy, jde-li o vrácení vzájemných plnění , které si smluvní strany poskytly na základě neplatné smlouvy uzavřené podle obchodního zákoníku (§409 a násl. obch. zák.)
Jelikož odvolací soud shledal námitku promlčení žalobou uplatněného nároku důvodnou, aniž věc posoudil z hlediska ustanovení §107 odst. 3 obč. zák., je jeho právní posouzení věci neúplné a tudíž i nesprávné. Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu a spolu s ním ze stejných důvodů i rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 2 část věty za středníkem a odst. 3 o. s. ř.)
V další fázi řízení bude úkolem soudu prvního stupně vyhodnotit, zda kupní smlouva ze dne 12. července 1999, jejímž předmětem byla nedokončená výroba, je (ne)platná (viz tvrzení žalobce, podle něhož důvodem absolutní neplatnosti je rozpor s ustanovením §196a obch. zák.) a ve vazbě na závěr v tomto směru přijatý opětovně – při respektování výše zmíněné judikatury Nejvyššího soudu – ve věci rozhodnout.
Právní názor Nejvyššího soudu je pro soud prvního stupně (odvolací soud) závazný (§243d odst. 1 o.s. ř.).
V novém rozhodnutí o věci bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. května 2012
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu