ECLI:CZ:NS:2012:29.CDO.920.2011.1
sp. zn. 29 Cdo 920/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Šuka v právní věci obchodní společnosti MEFAS, s. r. o. , se sídlem v Bačetíně, Sudín 1, PSČ 518 01, identifikační číslo osoby 25255231, zastoupené JUDr. Františkem Kollmanem, advokátem, se sídlem v Náchodě, Komenského 511, PSČ 547 01, o zápis změn do obchodního rejstříku, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. C 10429, o dovolání společnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. listopadu 2009, č. j. 7 Cmo 192/2009-101, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze třetím výrokem v záhlaví označeného usnesení potvrdil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. srpna 2008, č. j. F 20728/2008, C 10429/8-64, kterým rejstříkový soud z obchodního rejstříku vymazal Družstvo Ohnišov jako jednoho ze dvou společníků společnosti MEFAS, s. r. o., jako majitele obchodního podílu tohoto společníka zapsal samu společnost a dále do obchodního rejstříku zapsal údaj o exekuci vedené proti Družstvu Ohnišov postižením jeho obchodního podílu ve společnosti.
Proti potvrzujícímu třetímu výroku usnesení odvolacího soudu podala společnost dovolání, opírajíc jeho přípustnost o ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Dovolatelka požaduje zrušení rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně v napadeném rozsahu a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení ve věci samé může být přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ a c/ o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b/ však nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c/, tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, Nejvyšší soud nemá, když dovolatelka mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Dovolací argumentace především nikterak nezpochybňuje důvody, na nichž je napadené rozhodnutí odvolacího soudu založeno (opírající se o §200b odst. 1 o. s. ř. a §148 odst. 2 a 4 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku).
Námitky, podle nichž se rozhodnutí soudů obou stupňů „dostávají do zásadního rozporu s právy na ochranu majetků společností zajištěnou Ústavou“, neboť „exekutor má jiné možnosti, jak …(vydobývanou)… částku získat“, pročež „soudy by měly posoudit objektivní materiální stránku případu a přiměřenost dopadu svých rozhodnutí na fungování žalobce“, jinak je jejich postup „v rozporu s dobrými mravy a má likvidační účinky vůči žalobci“, lze chápat jedině jako polemiku se závěrem odvolacího soudu, podle něhož rejstříkový soud není oprávněn přezkoumávat vykonatelná rozhodnutí ani soudním exekutorem zvolený způsob provedení exekuce a pravomocným usnesením soudu o nařízení exekuce na majetek povinného a exekučním příkazem, vydaným soudním exekutorem na základě soudního pověření, je vázán. Tento závěr se jednoznačně podává z ustanovení §159a odst. 4 a §167 odst. 2 o. s. ř. a §44 a §47 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, a rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným nečiní.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. dubna 2012
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu