ECLI:CZ:NS:2012:29.CDO.941.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 941/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v konkursní věci úpadce READY Liberec, s. r. o., v likvidaci , se sídlem v Liberci, Chrastavská 24, identifikační číslo 48265021, zastoupeného JUDr. Alexandrem Šoljakem, advokátem, se sídlem v Liberci II, U Soudu 363/10, PSČ 460 01, o zrušení konkursu pro nedostatek majetku, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 46 K 1/2008, o dovolání úpadce a konkursního věřitele J. Š. , zastoupeného JUDr. Alexandrem Šoljakem, advokátem, se sídlem v Liberci, U Soudu 363/10, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. ledna 2009, č. j. 1 Ko 197/2008 - 55, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 28. července 2008, č. j. 46 K 1/2008-36, zrušil Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „konkursní soud“) konkurs na majetek úpadce proto, že jeho majetek nepostačuje k úhradě nákladů konkursu (bod I. výroku). Dále schválil odměnu a hotové výdaje správce konkursní podstaty a určil, že tyto částky budou správci konkursní podstaty vyplaceny ze státního rozpočtu (body II. až IV. výroku) a uložil správci konkursní podstaty, aby do 30 dnů od právní moci usnesení písemně oznámil soudu, zda uzavřel účetní knihy a sestavil účetní uzávěrku úpadce (bod V. výroku).
Konkursní soud - vycházeje z ustanovení §44 odst. 1 písm. d/ zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“) - uvedl, že se správci konkursní podstaty nepodařilo zjistit žádný majetek s výjimkou obchodního podílu úpadce ve společnosti AD94 s. r. o.; ten je však bezvýznamný, jelikož předmětná společnost již několik let nepodniká. Při absenci účetnictví pak nemohly být zjištěny a vymáhány žádné pohledávky.
K odvolání úpadce a konkursního věřitele J. Š. (dále jen „J. Š“) Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení konkursního soudu v bodu I. výroku.
Odvolací soud - vycházeje rovněž z ustanovení §44 odst. 1 písm. d/ ZKV - měl za podstatné pro výsledek odvolacího řízení, že s ohledem na obsah odvolacích námitek nevyšly v řízení před soudy obou stupňů najevo žádné skutečnosti odůvodňující změnu či zrušení odvoláním napadeného rozhodnutí. K výhradám odvolatelů odvolací soud poznamenal, že žádnými konkrétními skutečnostmi nebylo vyvráceno zjištění správce konkursní podstaty o neexistenci úpadcova majetku. Dodal, že správce konkursní podstaty neměl povinnost zapsat do soupisu konkursní podstaty tvrzené pohledávky z titulu náhrady škody vůči státu a následně je i vymáhat, když tak před prohlášením konkursu mohl učinit sám úpadce.
K námitce odvolatelů, že Finanční úřad v Liberci (dále jen „finanční úřad“) pochybil tím, že sám nepodal návrh na konkurs na majetek úpadce a nezaplatil zálohu na náklady konkursního řízení, odvolací soud uzavřel, že záleží pouze na každém věřiteli, jakou cestu k vymožení svých pohledávek zvolí.
Proti usnesení odvolacího soudu podali úpadce a J. Š. dovolání, jehož přípustnost opírají o ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a požadují, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolatelé namítají, že v době zahájení konkursního řízení, tedy v roce 2001 byly součástí konkursní podstaty nemovitosti zapsané na listu vlastnictví č. 10962 pro katastrální území Jablonec nad Nisou, pohledávky z titulu dlužného nájemného a pohledávky vůči dlužníkům úpadce podrobně popsané v dovolání, které sepsali dovolatelé jako nezastoupení (požadujíce současně, aby toto jejich podání bylo považováno za součást dovolání zpracovaného nyní advokátem).
Přitom dovolatelé mají za to, že je třeba zkoumat stav úpadcova majetku v době podání návrhu na konkurs, tedy v roce 2001. Uvádějí, že kdyby byl konkurs prohlášen v té době, mohly být zpeněženy nemovitosti, vymoženy pohledávky úpadce za jeho dlužníky, zpeněženy akcie a další hodnoty v držení úpadce. Nadto jsou přesvědčeni, že promlčené pohledávky nejsou pohledávkami neexistujícími a měly by být vymáhány až do okamžiku, kdy bude promlčení namítnuto. Pohledávky byly správci konkursní podstaty řádně dokumentovány, ten však podal 2 měsíce po „zahájení“ konkursního řízení návrh na zrušení konkursu pro nedostatek majetku, aniž se pokusil pohledávky jakkoli vymoci.
Dovolatelé tudíž usuzují, že nebyly splněny podmínky pro zrušení konkursu pro nedostatek majetku a konkurs měl dále pokračovat.
Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud v této věci potvrdil usnesení konkursního soudu o zrušení konkursu pro nedostatek majetku, může být přípustné jen podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř. ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 c/ o. s. ř. (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam); srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. února 2002, sp. zn. 29 Odo 75/2002, uveřejněné pod číslem 58/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. K posouzení přípustnosti dovolání dle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Nejvyšší soud přistoupil s vědomím faktu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, zrušil ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. až uplynutím 31. prosince 2012 (srov. též nález Ústavního soudu ze dne 6. března 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11).
Důvod připustit dovolání však Nejvyšší soud nemá, když dovolatelé mu nepředkládají k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Názor zformulovaný dovolateli v jimi sepsaném dovolání (k němuž se přihlásili prostřednictvím dovolání sepsaného advokátem), týkající se údajného pochybení finančního úřadu spočívajícího v tom, že sám nepodal návrh na konkurs, věcný přezkum nezasluhuje. Závěr, že věřitel (na rozdíl od dlužníka a osob oprávněných jeho jménem jednat /§3 ZKV/) není povinen řešit úpadek svého dlužníka podáním návrhu na konkurs, je závěrem triviálním (plynoucím z jasné dikce zákona o konkursu a vyrovnání), pro nějž není důvodu připouštět dovolání.
Stejně tak triviální je úsudek, podle kterého pro rozhodnutí o tom, zda lze ve smyslu §44 odst. 1 písm. d/ ZKV zrušit konkurs, zjistí-li konkursní soud, že majetek podstaty nepostačuje k úhradě nákladů konkursu, je určující stav konkursní podstaty v době rozhodování o zrušení konkursu. Otevírat dovolací přezkum pro posouzení argumentace vážící se ke stavu úpadcova majetku v době zahájení konkursního řízení (v době podání návrhu na konkurs), smysl nemá.
V posouzení stavu úpadcova majetku je nadto dovolání (jež se výslovně nepřihlašuje k žádnému z dovolacích důvodů taxativně vypočtených v §241a odst. 2 a 3 o. s. ř.) skutkovou polemikou se závěrem soudů nižších stupňů o tom, že v konkursní podstatě nebyl zjištěn majetek postačující alespoň k úhradě nákladů konkursu. Takové polemice je ovšem vyhrazen dovolací důvod uvedený v §241a odst. 3 o. s. ř.; z dikce tohoto ustanovení se ovšem podává, že tento dovolací důvod nemají dovolatelé u dovolání, jehož přípustnost může být založena pouze prostřednictvím §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., k dispozici.
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného; Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), odmítl podle §243b odst. 5 o. s. ř. ve spojení s §218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z §432 odst. 1, §433 bodu 1. a §434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 11. dubna 2012
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu