ECLI:CZ:NS:2012:3.TDO.1170.2012.1
sp. zn. 3 Tdo 1170/2012-41
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. října 2012 o dovolání obviněné E. U., nar., podaném proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. 7 To 629/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 5 T 158/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu se dovolání obviněné E. U. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 22. 7. 2011, sp. zn. 5 T 158/2009, byla obviněná E. U. uznána vinnou trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009 (zák. č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zákona“).
Toho se podle skutkových zjištění okresního soudu dopustila tím, že:
v době od 10. 8. 2001 do 8. 8. 2008 v T. celkem ve 133 případech jednak jako účetní ekonomka Města T. , mající na starost účetnictví a vedení výdajové pokladny, jednak jako účetní Základní školy a Mateřské školy v T. , mající na starost vedení účetnictví, v úmyslu obohatit se, si z účtu Města T. č. vedeného u K. b., a. s. , nebo z účtu Základní školy a Mateřské školy v T. č. vedeného u K. b., a. s. , převedla bezdůvodně z těchto účtů na svůj účet č. vedený u Č. o. b., a. s., různé peněžní částky a dále krátila hotovostní příjem peněžních částek do pokladní knihy Města T. v následujících případech:
1. dne 10. 8. 2001 si z účtu Města T. č. bezdůvodně převedla na svůj soukromý účet č. finanční částku ve výši 24.487,- Kč, na účet č. finanční částku ve výši 500,- Kč a na účet č. finanční částku ve výši 1.994,- Kč, toto vše z prostředků na mzdy na měsíc červenec 2001, které byly na uvedené účty poukázány 12. 8. 2001, ačkoliv si na svůj soukromý účet měla dle dohody zasílat pouze část mzdy ve výši 4.994,- Kč, a rozdíl mezi zaslanými částkami na uvedené účty a částkou 4.994,- Kč, který je ve výši 21.987,- Kč si ponechala pro svoji potřebu, čímž Městu T. způsobila škodu ve výši 21.987,- Kč, a obdobně v dalších případech (útoky 2. - 133.) citovaných na str. 2 - 22 tohoto rozsudku.
Za tento pokračující trestný čin uložil okresní soud obviněné podle §248 odst. 3 tr. zákona trest odnětí svobody v trvání tří roků. Ten byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zákona za použití §60 odst. 1 tr. zákona (správně §60a odst. 1 tr. zákona) podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let za současného vyslovení dohledu.
Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněné stanovena povinnost nahradit Městskému úřadu T. částku 1.549.372,40 Kč, Základní škole a Mateřské škole T. škodu ve výši 103.346,- Kč. Podle §229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená I. V. –H., bytem B., U. S., se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Současně byla obviněná stejným rozsudkem podle §226 písm. a) tr. řádu zproštěna obžaloby pro skutek, kterým jí bylo kladeno za vinu, že si měla dne 3. 5. 2007 z účtu ZŠ a MŠ T. č. převést na svůj soukromý účet č. ú. finanční částku ve výši 14.445,- Kč z prostředků na mzdy ZŠ a MŠ T. na měsíc duben 2007, která byla na uvedený účet poukázána 5. 5. 2007, ačkoliv si na svůj soukromý účet měla zaslat pouze částku 12.861,- Kč, což byla její skutečná mzda za duben 2007, a rozdíl mezi zaslanou částkou na účet a skutečnou výší výplaty, který je ve výši 1.584,- Kč, si ponechala pro svoji potřebu, čímž ZŠ a MŠ T. způsobila škodu ve výši 1.584,- Kč, v čemž byl spatřován dílčí útok trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákona.
Proti tomuto rozsudku podal odvolání toliko státní zástupce, a to v neprospěch obviněné . Toto odvolání změřil výhradně do výroku o uloženém trestu . Domáhal se jeho zpřísnění s tím, že podmíněně odložený trest podle jeho názoru nedostatečně plní předpokládaný účel trestu. S odkazem na okolnosti, které podle jeho názoru obviněné přitěžovaly, se domáhal uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody.
Z podnětu tohoto odvolání pak Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. 7 To 629/2011 , podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu a sám podle §259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že obviněné uložil podle §248 odst. 3 tr. zákona nepodmíněný trest odnětí svobody v délce tří roků, pro jehož výkon byla podle §39a odst. 3 tr. zákona zařazena do věznice s dozorem.
II.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně podala obviněná E. U. prostřednictvím svého obhájce dovolání , jež opřela o ust. §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s tím, že má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V odůvodnění svého dovolání uvedla, že se soudy (zejména soud prvního stupně) nevypořádaly s její obhajobou, pokud namítala, že při správné aplikaci §88 odst. 1 tr. zákona by měla být spáchaná trestná činnost kvalifikována podle ust. §248 odst. 1, odst. 2 tr. zákona, nikoliv podle §248 odst. 1, odst. 3 tr. zákona Domnívá se, že v předmětné věci absentovaly okolnosti, které by podmiňovaly použití vyšší trestní sazby ve vztahu k existenci značné škody. Podle dovolatelky soudy nezkoumaly, zda tato okolnost (vznik značné škody) pro svou závažnost zvyšuje stupeň nebezpečnosti činu pro společnost. Je přesvědčena, že společenská nebezpečnost jejího jednání je snižována skutečnostmi, které vyplynuly z dokazování, zejména jejím špatným psychickým stavem v době činu, nepříznivými pracovními podmínkami, tím, že již částečně nahradila škodu, a také jejím úplným doznáním a dosavadní bezúhonností. Ze všech těchto důvodů je přesvědčena, že její trestná činnost měla být kvalifikována jen jako trestný čin zpronevěry podle mírnějšího ustanovení §248 odst. 1, odst. 2 tr. zákona.
V petitu svého dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud s ohledem na shora uvedené skutečnosti zrušil napadený rozsudek, stejně jako rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil odvolacímu soudu, případně soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupce se do data neveřejného zasedání k podanému dovolání ve smyslu §265h odst. 2 tr. řádu písemně nevyjádřil.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, zda je dovolání přípustné (§265a tr. řádu) , bylo podáno oprávněnou osobou (§265d tr. řádu) , v zákonné lhůtě a na předepsaném místě (§265e tr. řádu) .
Podmínky přípustnosti dovolání vymezuje ust. §265a tr. řádu. V odst. 1 cit. ust. se uvádí, že dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Ust. §265a odst. 2 pak stanoví, co se rozumí rozhodnutím ve věci samé. Toto ustanovení zohledňuje fakt, že dovolání jako mimořádný opravný prostředkem není určeno k univerzálnímu přezkumu a k nápravě všech tvrzených vad a všech rozhodnutí (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Nejvyšší soud ale v posuzovaném případě shledal, že nebyla splněna podmínka, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, kterým soud rozhodl ve druhém stupni. Krajský soud jako soud odvolací sice z podnětu odvolání státního zástupce rozhodoval ve věci v druhém stupni, ale jen v omezeném rozsahu ohledně výroku o trestu. Proti tomu ale odvolání obviněné U. nesměřovalo (ostatně výhrady vůči výši uloženého trestu založeného na námitkách proti hodnocení kritérií uvedených v §31 až 34 tr. zákona dovoláním napadnout nelze – viz č. 22/2003 Sb. rozh. trest.).
Podle §254 odst. 1 tr. řádu nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle §253, přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání , i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání . Podle §254 odst. 2 tr. řádu mají-li však vytýkané vady svůj původ v jiném výroku než v tom, proti němuž bylo podáno odvolání, přezkoumá odvolací soud i správnost takového výroku, na který v odvolání napadený výrok navazuje, jestliže oprávněná osoba proti němu mohla podat odvolání.
V souladu se všeobecně respektovanou judikaturou je proto považováno dovolání za nepřípustné tehdy, pokud bylo v předchozím řízení odvolání podáno výlučně proti výroku o trestu odsuzujícího rozsudku a z důvodů, které neopodstatňovaly, aby odvolací soud přezkoumával postupem podle §254 odst. 2 tr. řádu i výrok o vině. V takovém případě nelze dovoláním napadat správnost výroku o vině, a pokud tak dovolatel učinil, Nejvyšší soud takové dovolání věcně nepřezkoumává, ale jako nepřípustné je odmítne podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu (blíže k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2004, sp. zn. 3 Tdo 89/2004, publikované pod č. 20/2004 Sb. rozh. trest).
V posuzovaném případě šlo přesně o shora popsanou situaci. Státní zástupce omezil své odvolání podané v neprospěch obviněné výhradně do výroku o trestu. Tomu plně odpovídaly jím vytýkané vady, které státní zástupce spatřoval v tom, že uložený trest soudem prvního stupně je příliš mírný, jak je patrné z písemně podaného odvolání (viz č. l. 2026 - 2027). Státní zástupce se domáhal, aby obviněné byl uložen přísnější nepodmíněný trest odnětí svobody. Proti výroku o vině, včetně jeho zprošťující části, státní zástupce žádné výhrady nevznášel. Tomu odpovídal i jeho závěrečný návrh v rámci veřejného zasedání o odvolání (viz č. l. 2036 p. v.), kde intervenující státní zástupce svůj návrh zopakoval a omezil se na hodnocení polehčujících a přitěžujících okolností jednání obviněné, které podle jeho názoru odůvodňují uložení nikoli podmíněně odloženého trestu odnětí svobody, nýbrž nepodmíněného trestu odnětí svobody.
S tím pak korespondoval i rozsah, v němž byl v souladu s ust. §254 odst. 1, odst. 2 tr. řádu povinen se zabývat rozsudkem prvního stupně odvolací soud. Proto se také jeho přezkum soustředil (viz str. 31 - 33 rozsudku) na okolnosti relevantní pro uložení trestu (stresující pracovní podmínky na pracovišti obviněné, dlouhodobost páchání trestné činnosti, složitá osobní situace obviněné, význam jejího doznání, výše způsobené škody, okolnosti odhalení trestné činnosti). Odvolatelem vytýkané vady výroku o trestu neměly svůj původ ve výroku o vině.
Dovolání obviněné tedy směřuje do té části napadeného rozhodnutí, která v souladu s ust. 254 odst.1, odst. 2 tr. řádu nepodléhala přezkumu odvolacím soudem. Ten omezil své rozhodnutí na výrok o trestu, o vině obviněné v druhém stupni nerozhodoval , takže zde chyběla podmínka přípustnosti dovolání uvedená v §265a odst. 1 tr. řádu.
IV.
Nejvyšší soud ze shora uvedených důvodů posoudil dovolání obviněné E. U. jako nepřípustné, a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu.).
V Brně dne 3. října 2012
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr