ECLI:CZ:NS:2012:3.TDO.1191.2012.1
sp. zn. 3 Tdo 1191/2012 -43
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. října 2012 o dovolání podaném A. P., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 6 To 93/2012 ze dne 16. 4. 2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 3 T 132/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 3 T 132/2011 ze dne 14. 2. 2012 byla dovolatelka uznána vinnou jednak zločinem neoprávněného opatření a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 3 alinea prvá trestního zákoníku (dále jen tr. zákoník), dílem ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a jednak přečinem podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, dílem ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání pěti let a pro jeho výkon byla zařazena do věznice s ostrahou. Dále bylo též rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody.
V předmětné věci podala A. P. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením sp. zn. 6 To 93/2012 ze dne 16. 4. 2012 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podala A. P. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označila ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedla, že nebylo bezpochyby prokázáno, že by se trestné činnosti, kterou byla shledána vinnou také ve skutečnosti dopustila. To přesto, že některé ze skutků popsaných obžalobou se opravdu staly, avšak způsobem, který nelze považovat za trestný čin. Poukázala při tom na to, že sice v rámci transferů peněz vyplnila na již předvyplněných a již podepsaných bankovních převodnících číslo svého účtu, ovšem netušila, že mají být použity v rozporu se zákonem. Přijaté peníze potom vybírala a předávala dalším osobám. Výhrady vznesla proti závěrům znaleckého posudku z oboru psychiatrie (jeho objektivitě) podaného MUDr. Irenou Pišvejcovou, když podaný posudek označila za nekvalifikovaný, obsahující nepřijatelné závěry a výhradou proti tomu, že soud neopatřil další znalecký posudek, který by prokázal, že v důsledku svého zdravotního stavu nebyla schopna v rozhodné době poznat, že je zneužívána ke zločinu. Dále poukázala na změnu výpovědi spolupachatele R. B. (oproti jeho výpovědi v přípravném řízení), když tento změnu svého postoje (s tím, že se dovolatelka na předmětné trestné činnosti nepodílela) uspokojivě vysvětlil. Konečně poukázala na to, že nebylo ani podáním znaleckého posudku bezpečně prokázáno, že to byla ona, kdo padělal podpisy oprávněné osoby k předmětnému účtu. Za těchto okolností měly soudy aplikovat zásadu in dubio pro reo, což se však nestalo. Uzavřela s tím, že soud nesprávně a v rozporu se zákonem hodnotil důkazy v její neprospěch, přestože jich velmi pečlivě provedl celou řadu. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud „tímto dovoláním napadené odvolací usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, jakož i vadné řízení mu předcházející zcela zrušil a aby témuž nebo Okresnímu soudu v Ústí nad Labem přikázal, aby předmětná trestní věc byla v potřebném rozsahu znovu projednána a o ní rozhodnuto“.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) dne 18. 9. 2012 obdržel přípis Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že to se nebude k podanému dovolání věcně vyjadřovat.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy, byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu předmětných skutků, které jsou obsaženy v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatelka namítla, že nebylo jednoznačně prokázáno, že by je spáchala, když soudy ve věci provedené důkazy hodnotily nesprávně a pouze v její neprospěch. V tomto směru však soudy zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě (a podrobně) vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. Takto lze především poukázat na výpověď spoluobviněného R. B. z přípravného řízení, když soudy věrohodným způsobem vysvětlily, proč uvěřily právě této výpovědi a to i s ohledem na to, že B. svou výpověď poskytnutou v rámci řízení před soudy změnil. Stejně tak je namístě připomenout i svědecké výpovědi J. D., M. K., P. B. i M. G., stejně jako ve věci podaný znalecký posudek z oboru kriminalistika, zkoumání ručního písma a záběry kamerového systému z místa, kde dovolatelka razítkovala příkazy k úhradě a vhazovala je do samoobslužného boxu. Stejně tak se soud pečlivě zabýval i výpovědí svědka K. F. z hlediska věrohodnosti jím poskytnuté svědecké výpovědi. Konečně přesvědčivě vysvětlil, proč nemá ani pochybnosti o relevantnosti ve věci pořízeného znaleckého posudku ohledně duševního stavu dovolatelky v kritické době. Za daných okolností tak námitky dovolatelky ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých (ve věci provedených) důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou naopak s nimi v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům spolehlivě v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. října 2012
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka