ECLI:CZ:NS:2012:3.TDO.1196.2012.1
sp. zn. 3 Tdo 1196/2012 -21
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 24. října 2012 v neveřejném zasedání o dovolání, které podala obviněná M. V., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 2. 2012, sp. zn. 4 To 50/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 1 T 49/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné M. V. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 7. 7. 2011, sp. zn. 1 T 49/2011 , byla obviněná M. V. uznána vinnou pomocí podle §10 odst. 1 písm. c) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), k trestnému činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, odst. 3 tr. zák., jehož se dle skutkových zjištění dopustila jednáním pod bodem 1) výroku tím, že společně se spoluobviněným J. F., jehož jednání bylo posouzeno jako trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, odst. 3 tr. zák., „ společně s J. T. a T. B. po vzájemné domluvě s úmyslem získat neoprávněně finanční prostředky z úvěru v přesně nezjištěných dnech v březnu až dubnu 2008 obžalovaný T. B. přemluvil obviněného J. F. k podvodnému sjednání úvěru se Stavební spořitelnou České spořitelny, a. s., neboť věděli, že obžalovaný F. je osoba samostatně výdělečně činná a vzhledem k jeho příjmu by mu úvěr poskytnut nebyl, za účelem podvodného vyřízení úvěru obžalovaný B. sjednal schůzku, jíž byl přítomen, přesně nezjištěného dne v březnu až dubnu 2008 ve V. n. M v restauraci R. obžalovaného F. a obžalovaného J. T. jednatele s. r. o. PRO HATĚ jako externího spolupracovníka SSČS, a. s., se znalostí podmínek uzavírání úvěrových smluv a poskytování úvěru ze stavebního spoření, jež se dále aktivně podílel na zprostředkování a neoprávněném poskytnutí úvěru pro obžalovaného F., jemuž předložil k podpisu listiny, na jejichž podkladě byl poté úvěr neoprávněně čerpán, které obviněný F. podepsal, a to žádost o úvěr ke stavebnímu spoření datovanou 3. 4. 2008, potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance s razítkem s. r. o. Agentura Live datované 1. 4. 2008, Smlouvu o poskytnutí překlenovacího úvěru a úvěru ze stavebního spoření ke smlouvě o stavebním spoření, kterou obžalovaný F. jako dlužník uzavřel s věřitelem Stavební spořitelnou České spořitelny, a. s., se sídlem P., V., o poskytnutí účelově vázaného úvěru ve výši 400.000,- Kč datovanou 9. 4. 2008, rozpočet stavebních prací, žádost o poskytnutí úvěrového produktu datovanou 3. 4. 2008, příkaz k provedení platby úvěru datovaný 21. 4. 2008 na účet, jež byl účtem obžalované M. V., která ho za účelem podvodného čerpání úvěru poskytla, do nichž uvedli nepravdivé údaje podstatné pro posouzení, zda úvěr bude poskytnut či nikoliv, jednak o zaměstnání a příjmu, a to že obžalovaný F. je od 9. 12. 2004 zaměstnán v s. r. o. Agentura Live Brno s čistým měsíčním příjmem 28.320,- Kč, i když v této firmě nikdy nepracoval, a takový měsíční příjem neměl, jednak o účelu čerpání úvěru, a to že bude použit na modernizaci rodinného domu na ulici Z. v K., ač věděli, že k tomuto účelu použit nebude, shora uvedená smlouva po předložení byla dne 9. 4. 2008 na pobočce České spořitelny a. s. v D. akceptována J. F. jako oprávněným pracovníkem, jíž byly předloženy i další shora uvedené listiny s nepravdivými údaji a rovněž fiktivní faktura dodavatele s. r. o. IFB STAV ze dne 15. 4. 2008, v níž byla fakturována obžalovanému F. jako odběrateli částka 423.000,- Kč za dodávku a montáž oken, dveří a podlahy, fingovaný dodací list s týmiž nepravdivými údaji a fingovaný příjmový doklad o úhradě částky 423.000,- Kč obviněným F. s. r. o. IFB STAV, ačkoliv práce provedeny nebyly, obžalovaný F. je ani neměl v úmyslu realizovat a peníze této firmě nepředal, na základě čehož Stavební spořitelna České spořitelny, a. s., dne 23. 4. 2008 celou částku poskytnutého úvěru ve výši 400.000,- Kč poukázala na shora uvedený účet obžalované M. V., jež z ní dne 25. 4. 2008 poukázala po předchozí domluvě částku 80.000,- Kč na účet s. r.o. PRO HATĚ, s nímž byl oprávněn disponovat pouze obžalovaný J. T., peníze z úvěru použili v rozporu s účelem, na který byl úvěr poskytnut, obžalovaný J. F. přesto, že se ve smlouvě zavázal úvěr splácet měsíčními splátkami po 3.400,- Kč, úvěr řádně nesplácel a shora uvedeným jednáním tak obžalovaný J. F. za pomoci obžalovaných T. B., J. T. a M. V. způsobil Stavební spořitelně České spořitelny, a. s., P. škodu ve výši 400.000,- Kč “.
Dále byla obviněná uznána vinnou pomocí podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k trestnému činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, odst. 3 tr. zák. pro jednání popsané pod bodem 2) výroku, kterého se dle skutkových zjištění dopustila společně se spoluobviněným J. V., jehož jednání bylo posouzeno jako trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 odst. 3 tr. zák., tím, že „ společně s J. T. po předchozí vzájemné domluvě s úmyslem získat neoprávněný finanční prospěch v souvislosti se sjednáním a následným vyřízením úvěru ze stavebního spoření přesně nezjištěného dne v dubnu 2008 ve V. n. M. u benzinové čerpací stanice obžalovaný J. T. jako jednatel s. r. o. PRO HATĚ a tedy jako externí spolupracovník Stavební spořitelny České spořitelny, a. s., se znalostí podmínek uzavírání úvěrových smluv a poskytování úvěru ze stavebního spoření předložil obžalovanému J. V. k podpisu listiny nezbytné k tomu, aby mohl být úvěr neoprávněně čerpán, které obžalovaný J. V. podepsal, a to žádost o úvěr ke stavebnímu spoření, žádost o poskytnutí úvěrového produktu datované 8. 4. 2008, potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance s razítkem Inženýrské stavby Hodonín, s. r. o., které dle pokynu obžalovaného J. T. obžalovaný J. V. vypsal, Smlouvu o poskytnutí překlenovacího úvěru a úvěru ze stavebního spoření ke smlouvě o stavebním spoření, kterou obžalovaný J. V. jako dlužník uzavřel s věřitelem Stavební spořitelnou České spořitelny, a. s., se sídlem P., V., o poskytnutí účelově vázaného úvěru ve výši 400.000,- Kč datovanou 15. 4. 2008, rozpočet stavebních prací, příkaz k provedení platby úvěru datovaný 29. 4. 2008 na účet, jež byl účtem obžalované M. V., která jej po domluvě s obžalovaným J. V. za účelem podvodného čerpání úvěru poskytla, do nichž uvedli nepravdivé údaje podstatné pro posouzení, zda úvěr bude poskytnut či nikoliv, jednak o zaměstnání a příjmu obviněného J. V., a to že je zaměstnán na dobu neurčitou u s. r. o. Inženýrské stavby Hodonín od 1. 9. 2006 jako dělník s průměrným měsíčním příjmem 12.407,- Kč, i když věděli, že obžalovaný J. V. v této firmě nepracuje ani nepracoval a takovýto měsíční příjem nemá, jednak o účelu čerpání úvěru, a to že úvěr bude použit na rekonstrukci bytu v H. na ulici M. n., ač věděli, že k tomuto účelu použit nebude, shora uvedená smlouva po předložení byla dne 14. 4. 2008 na pobočce České spořitelny, a. s., v D. akceptována J. F. jako oprávněným pracovníkem, jíž byly předloženy i další shora uvedené listiny s nepravdivými údaji a rovněž fiktivní faktura dodavatele s. r. o. IFB STAV ze dne 28. 4. 2008, v níž fakturoval odběrateli obžalovanému J. V. částku 403.000,- Kč za dodávku a montáž oken, dveří a sanitární techniky, fingovaný dodací list s týmiž nepravdivými údaji a fingovaný příjmový doklad o úhradě částky 403.000,- Kč obžalovaným J. V. firmě IFB STAV, s. r. o., ačkoliv práce provedeny nebyly, obžalovaný J. V. je ani neměl v úmyslu realizovat a peníze této firmě nepředal, na základě čehož Stavební spořitelna České spořitelny, a. s., dne 2. 5. 2008 částku úvěru ve výši 400.000,- Kč poukázala na shora uvedený účet obžalované M. V., jež je jako jediný disponent s účtem z ní vybrala částku 310.000,- Kč, z které následně předala obžalovanému J. V. pouze částku 300.000,- Kč, peníze z úvěru použili v rozporu s účelem, na který byl úvěr poskytnut, a přestože se obžalovaný J. V. ve smlouvě úvěr zavázal splácet měsíčními splátkami po 3.400,- Kč, úvěr řádně nesplácel a shora uvedeným jednáním tak obžalovaný V. za pomoci obžalovaných J. T. a M. V. způsobil Stavební spořitelně České spořitelny, a. s., škodu ve výši 400.000,- Kč “.
Za to byla obviněná M. V. odsouzena podle §250b odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu 1 (jednoho) roku.
Dále bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných J. a F. a J. V.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla Stavební spořitelna České spořitelny, a. s., O., P., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 7. 7. 2011, sp. zn. 1 T 49/2011, podala obviněná M. V. odvolání. O odvolání rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 14. 2. 2012, sp. zn. 4 To 50/2012 , a to tak, že podle §256 tr. ř. odvolání obviněné zamítl.
II.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala obviněná M. V. prostřednictvím svého obhájce dovolání (č. l. 653 - 654) opírající se o výslovně uvedený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., maje za to, že usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněná namítla, že skutek popsaný ve výroku o vině nenaplňuje v jejím případě všechny znaky skutkové podstaty pomoci k trestným činům úvěrového podvodu, jíž byla uznána vinnou. Uvádí, že jednání pomocníka na trestném činu se musí úzce a přímo vztahovat k jednání pachatele, které naplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu definované v zákoně. S ohledem na znění ustanovení §250b tr. zák. tedy lze za pomoc ke spáchání tohoto trestného činu kvalifikovat pouze takové jednání, kterým je hlavnímu pachateli poskytnuta pomoc k tomu, aby „při sjednávání úvěrové smlouvy mohl uvést nepravdivé údaje nebo podstatné údaje zamlčel“. Ona však neposkytla žádnou pomoc k tomu, aby pachatel při sjednávání úvěrové smlouvy mohl uvést nepravdivé údaje nebo podstatné údaje zamlčet. Je přesvědčena, že toto jednání rozhodně nemůže naplňovat znaky pomoci k trestnému činu úvěrového podvodu, neboť poskytnutí svého účtu nemělo zcela zjevně žádnou souvislost s uváděním nepravdivých údajů. Nepravdivé údaje uvedené při sjednávání předmětných úvěrových smluv se totiž týkaly čistě a jenom údajů o zaměstnání žadatelů o úvěr, s čímž nemá poskytnutí účtu, na který mají být finanční prostředky zaslány, žádnou souvislost.
Obviněná dále namítla, že ze skutkové věty (a ostatně ani z odůvodnění meritorních rozhodnutí soudů obou stupňů) nevyplývá ani to, že by byla v jejím případě naplněna subjektivní stránka předmětného trestného činu. Ve skutkové větě totiž není vůbec žádná zmínka o tom, že by snad věděla, že někdo při sjednávání úvěrové smlouvy uvedl nějaké nepravdivé údaje, resp. kdo tyto údaje uváděl a zda se s touto osobou vůbec znala.
Na základě výše uvedených námitek obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 2. 2012, sp. zn. 4 To 50/2012, zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal odvolacímu soudu, aby věc znovu v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněné se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněné, uvedl, že stejné výhrady obviněná uplatnila již v řádném opravném prostředku, jímž se náležitě zabýval soud druhého stupně. Námitky obviněné vtělené do jejího mimořádného opravného prostředku sice svou povahou vyhovují deklarovanému důvodu dovolání, nicméně tyto výhrady nelze akceptovat. Obviněná své argumenty opírá o velmi restriktivní výklad účastenství na trestném činu ve formě pomoci, jež musí podle její interpretace pokrývat pomocné jednání vztahující se přímo a bezprostředně k objektivní stránce trestného činu páchaného přímým pachatelem. K tak zúženému výkladu však není dán žádný důvod, pokud sám zákon za jednání pomocníka prohlašuje dokonce i příslib přispět pachateli po spáchání trestného činu, kdy pomocník se samotnou objektivní stránkou deliktu vůbec není bezprostředně spojen. V projednávané věci pak má jednání obviněné pro dokončení trestné činnosti význam natolik zásadní, že se blíží spíše spolupachatelství než pouhé pomoci ke spáchání trestného činu. Obviněná navíc přehlíží, že přímí pachatelé byli odsouzeni pro takovou formu tohoto deliktu, která zahrnuje i kvalifikační okolnost spočívající ve způsobení nikoli malé škody, kdy právě k tomuto znaku se nejvýrazněji vztahuje účast obviněné na trestném jednání přímých pachatelů, neboť při vědomí nelegálnosti těchto transakcí (což je mimo jiné zřejmé ze způsobu, jímž nakládala s poskytnutými prostředky jako jediná oprávněná disponentka svého účtu) zajišťovala „rozptýlení“ podvodně získaných úvěrových prostředků mezi pachatele, přičemž jí samé z těchto peněz připadla rovněž nikoli bezvýznamná část, kterou použila pro svou potřebu.
S ohledem na výše uvedené státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné M. V. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 2. 2012, sp. zn. 4 To 50/2012, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byla obviněná uznána vinnou a byl jí uložen trest. Obviněná je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podala prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněnou uplatněného dovolacího důvodu.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněnou M. V. vznesené námitky naplňují jí uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02). Porušení určitých procesních ustanovení může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Obviněná byla uznána vinnou pomocí podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k trestnému činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, odst. 3 tr. zák., kdy však v rámci vznesených námitek namítla, že její jednání pod tuto skutkovou podstatu podřadit nelze, neboť toliko poskytla svůj bankovní účet, což zcela zjevně nemělo žádnou souvislost s uváděním nepravdivých údajů, tedy toho, co bylo podstatou jednání hlavních pachatelů. V této souvislosti namítla i nenaplnění subjektivní stránky předmětného trestného činu.
Trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, odst. 3 tr. zák. spáchá ten, kdo při sjednávání úvěrové smlouvy či v žádosti o poskytnutí subvence nebo dotace uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí (odst. 1), a způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 škodu nikoliv malou (odst. 3). Způsobením škody nikoli malé se rozumí škoda ve výši nejméně 25.000 Kč.
Podle ustálené judikatury pachatelem trestného činu úvěrového podvodu podle §250b tr. zák. spáchaného podvodným jednáním při sjednání úvěrové smlouvy může být pouze účastník takové smlouvy, např. dlužník nebo fyzická osoba jednající za dlužníka nebo za věřitele (srov. č. 27/2001 Sb. rozh. tr.) - jedná se o situaci popsanou v ustanovení §90 odst. 1, odst. 2 tr. zák., kdy trestní zákon vyžaduje k spáchání trestného činu zvláštní vlastnost, způsobilost nebo postavení pachatele. Jiné osoby, které nesplňují znaky konkrétního subjektu ve smyslu §90 odst. 1, odst. 2 tr. zák., však mohou být podle §90 odst. 3 tr. zák. účastníky na trestném činu v užším slova smyslu (organizátorem, návodcem, pomocníkem).
Podle §10 odst. 1 tr. zák. je účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu, kdo úmyslně
a. spáchání trestného činu zosnoval nebo řídil (organizátor),
b. navedl jiného k spáchání trestného činu (návodce),
c. poskytl jinému pomoc k spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, radou, utvrzováním v předsevzetí, slibem přispět po trestném činu (pomocník).
Podle §10 odst. 2 tr. zák. se na trestní odpovědnost a trestnost účastníka užije ustanovení o trestní odpovědnosti a trestnosti pachatele, nestanoví-li zákon něco jiného.
U účastenství v užším smyslu trestná činnost účastníka bezprostředně přispívá k tomu, že došlo k naplnění znaků konkrétní skutkové podstaty trestného činu, i když účastník sám tyto znaky přímo nenaplňuje. Účastenství je úmyslnou formou účasti na trestném činu, která je namířena proti témuž konkrétnímu zájmu chráněnému trestním zákonem. Pokud jde o stupeň nebezpečnosti činu pro společnost, blíží se účastenství stupni nebezpečnosti pachatelství nebo spolupachatelství, a proto jsou organizátorství, návod a pomoc prohlášeny za obecné formy trestného činu (§89 odst. 1 tr. zák.) a co do míry trestnosti jsou postaveny na roveň pachatelství, ač samy k provedení trestného činu nikdy nestačí. Účastenství je v trestním zákoně vybudováno na zásadě akcesority účastenství , což je v obecné rovině závislost trestní odpovědnosti účastníka na trestní odpovědnosti hlavního pachatele. Organizátorství, návod a pomoc jsou trestné podle §10 tr. zák. jenom tehdy, jestliže se hlavní pachatel o trestný čin alespoň pokusil. Zásada akcesority účastenství však neznamená, že organizátorství, návod nebo pomoc jsou vždy beztrestné, jestliže trestný čin nebyl dokonán nebo jestliže se pachatel o něj nepokusil (srov. R 58/1973, R 1/1973). Účastenství předpokládá úmysl směřující k účasti ve formě organizátorství, návodu nebo pomoci na konkrétním úmyslném trestném činu (čin musí být konkretizován individuálními rysy, nikoli jen znaky skutkové podstaty).
Zde je namístě rovněž uvést, že s ohledem na již zmíněnou tzv. zásadu akcesority účastenství, tedy závislosti některé z forem účastenství a jejich trestnosti na trestném činu hlavního pachatele (na rozdíl od spolupachatele), nelze účastenství podle §10 odst. 1 tr. zák. na trestných činech různých pachatelů posoudit jako jeden pokračující trestný čin účastenství, byť by jinak byly splněny podmínky pro takové posouzení všech útoků uvedené v §89 odst. 3 tr. zák. (srov. rozh. tr. 61/1994 Sb.). Postavení účastníka ve smyslu §10 odst. 1 tr. zák. totiž odlišuje od spolupachatele podle §9 odst. 2 tr. zák. skutečnost, že se účastní protiprávního činu nepřímo jednáním, jež samo o sobě nezakládá skutkovou podstatu žádného trestného činu, a proto je také trestní odpovědnost účastníka (organizátora, návodce nebo pomocníka) závislá na trestnosti hlavního pachatele (tzv. akcesorita účastenství). Spolupachatelé se naopak dopouští trestného činu společným jednáním, aniž je nutné, aby se každý z nich na trestné činnosti podílel ve stejném či obdobném rozsahu. Od nemožnosti sčítání škod u účastníka, na rozdíl od spolupachatele pokračujícího trestného činu, se pak odvíjí stanovení kvalifikované skutkové podstaty trestného činu vycházející z výše způsobené škody (okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby).
Ze skutkové věty rozsudku Okresního soudu v Hodoníně se podává, jaký podíl měla obviněná na spáchané trestné činnosti. Obviněná dle skutkových zjištění pod bodem 1) výroku „ za účelem podvodného čerpání úvěru “ poskytla hlavním pachatelům svůj bankovní účet, kdy následně z tohoto účtu „ dne 25. 4. 2008 poukázala po předchozí domluvě částku 80.000,- Kč na účet s. r. o. PRO HATĚ “ a společně „peníze z úvěru použili v rozporu s účelem, na který byl úvěr poskytnut“, a dle skutkových zjištění pod bodem 2) výroku obviněná poskytla „ po domluvě s obžalovaným J. V. za účelem podvodného čerpání úvěru “ svůj bankovní účet, kdy následně „jako jediný disponent s účtem z něj vybrala částku 310.000,- Kč, z které následně předala obžalovanému J. V. pouze částku 300.000,- Kč“ , kdy takto „ peníze z úvěru použili v rozporu s účelem, na který byl poskytnut “.
Trestnou činností je třeba chápat nejen úsek, v rámci něhož se na jejím páchání podílel hlavní pachatel (obviněný J. F. u skutku pod bodem 1/, obviněný J. V. u skutku pod bodem 2/), ale také časový úsek jemu předcházející, kdy další obvinění svým jednáním umožnili, aby se hlavní pachatel dopustil jednání samotného, tj. sjednání úvěrové smlouvy, kdy uvedl nepravdivé údaje, a také časový úsek zahrnující „dokončení“ celé akce, tj. časový úsek od sjednání podvodné úvěrové smlouvy až po faktické rozdělení finančních prostředků získaných podvodným jednáním mezi všechny zúčastněné. Jednání všech obviněných bylo motivováno získáním finančních prostředků i za cenu spáchání trestného činu, resp. vidinou vlastního obohacení.
Nelze přisvědčit namítanému restriktivnímu výkladu obviněné vztahujícímu se k ustanovení §10 odst. 1 písm. c) tr. zák., kdy tato nesprávně dochází k závěru, že jednání pomocníka na trestném činu se musí úzce a přímo vztahovat k jednání pachatele, které naplňuje znaky skutkové podstaty předmětného trestného činu, tedy v projednávané věci uvádění nepravdivých údajů nebo zamlčení podstatných údajů.
Pomocník úmyslně umožňuje nebo usnadňuje jinému (hlavnímu pachateli) spáchání trestného činu, čímž mu pomáhá nebo ho podporuje, a to ještě před spácháním činu nebo v době činu, jestliže došlo alespoň k pokusu trestného činu. Formy pomoci uvádí trestní zákon pouze demonstrativně. Rozlišuje se pomoc fyzická a psychická (intelektuální). Fyzickou pomocí je např. opatření prostředků, odstranění překážek, vylákání poškozeného na místo činu, hlídání při činu, odvoz na místo činu, naproti tomu za psychickou pomoc se považuje rada (včetně tzv. „tipu“, spočívajícího ve vytipování objektu nebo osoby, na níž má být trestný čin spáchán), utvrzování v předsevzetí, slib přispět po trestném činu apod. Jak již bylo uvedeno, zákon definuje pojem pomoci jen příkladmo; charakter pomoci může mít též dohoda o vytváření podmínek k tomu, aby pachatel mohl svou trestnou činnost provádět co nejúčinněji (srov. R 45/1963 – v odůvodnění). Pomoc přichází v úvahu jak před činem (např. pomocník opatří kasařské náčiní pachateli, který se chystá otevřít pokladnu), tak i při činu (pachatel se snaží násilím otevřít dveře bytu, který chce vykrást, a pomocník mu bez předchozí dohody poskytne páčidlo). Především u trestných činů trvajících, pokud trvá protiprávní stav, přichází však v úvahu pomoc i po dokonání činu ještě před jeho dokončením. Pomoc ve smyslu §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. není možná po dokončení trestného činu (srov. R 3/1970, R 51/1967 a R 1/1980). K pomoci se nevyžaduje , aby pachatel, jemuž je pomoc poskytována, si byl této pomoci vědom. Zásada úmyslného spojení jednání účastníka a pachatele se v této souvislosti neuplatňuje (srovnej Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon – komentář – díl I., 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, str. 100 – 106).
Tím, že obviněná poskytla hlavním pachatelům svůj bankovní účet, na který byly s jejím vědomím následně převedeny nezákonně získané finanční prostředky z úvěrové smlouvy, kdy byla současně jedinou oprávněnou osobou s tímto účtem a prostředky tam uloženými disponovat, umožnila distribuci takto nezákonně získaných finančních prostředků mezi zúčastněné pachatele, čímž značně napomohla trestné činnosti hlavních pachatelů. Hlavní body takto vymezeného skutkového děje ve vztahu k osobě obviněné jsou taktéž vymezeny ve skutkové větě rozsudku Okresního soudu v Hodoníně.
Nelze opomenout, že námitkami obviněné se již zabýval odvolací soud, neboť obviněná totožné námitky uvedla již v rámci řádného opravného prostředku.
Odvolací soud uvedl, že nevznikly žádné pochybnosti o vině obviněné, kdy současně dospěl k závěru, že obviněná si musela být vědoma skutečnosti, že finanční prostředky zaslané jí na její bankovní účet, byly získány podvodným způsobem z úvěrových smluv, „ což vyplývá z jejího opakovaného jednání, kdy část peněz nepředávala těm, kteří úvěrové smlouvy uzavřeli “ (str. 4 napadeného usnesení). Lze si jen těžko představit, že by obviněná vybírala vysoké finanční částky ze svého bankovního účtu a předávala je pak dalším osobám (resp. osobám, které si sjednali podvodným způsobem úvěr, kdy její bankovní účet byl uveden jako účet, pro převod finančních prostředků poskytnutých z úvěrové smlouvy) či je dokonce užívala pro svou potřebu, aniž by si byla vědoma jejich původu. Krajský soud v Brně se v této souvislosti vyjádřil i k subjektivní stránce uvedené skutkové podstaty, kdy uvedl, že „to , že obžalovaná jednala po vzájemné domluvě s dalšími obviněnými, vyplývá z jejího jednání, kdy bez vzájemné dohody s dalšími obviněnými by nebyl dán k dispozici její účet, tato by nevybírala finanční prostředky, nepředávala je a nezasílala na jiné účty, příp. nepoužívala pro svoji potřebu “ (str. 4 napadeného usnesení).
Nejvyšší soud na právním posouzení jednání obviněné M. V. jako pomoci podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k zločinu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku neshledal žádné nedostatky.
IV.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne , jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněné M. V. odmítl . Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. října 2012
Předseda senátu:
JUDr. Petr Š a b a t a