ECLI:CZ:NS:2012:3.TDO.125.2012.1
sp. zn. 3 Tdo 125/2012 -21
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. února 2012 o dovolání podaném F. V., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 12 To 389/2011 ze dne 26. 10. 2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 1 T 40/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. 1 T 40/2011 ze dne 31. 8. 2011 byl dovolatel uznán vinným přečinem zatajení věci podle §219 odst. 1 trestního zákoníku (dále jen tr. zákoník), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený přečin byl odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 35 denních sazeb ve výši 200,- Kč každá z nich, celkem tedy sedm tisíc korun a pro případ, že by nebyl peněžitý trest ve stanovené lhůtě vykonán, mu byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců. Dále bylo též rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.
V předmětné věci podal F. V. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením sp. zn. 12 To 389/2011 ze dne 26. 10. 2011 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal F. V. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že rozhodnutí soudu druhého stupně vykazuje z hlediska právního posouzení skutku extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními a takto spočívá na „nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení“. V rámci uvedeného namítl nevěrohodnost ve věci učiněné výpovědi poškozeného H. i svědka B. týkající se výše hotovosti uložené v předmětné peněžence, stejně jako fakt, za jakých okolností (a zda vůbec) poškozený svou peněženku zanechal (zapomněl) na předmětné benzinové čerpací stanici, když uvedené ani jasně nevyplývá z kamerového záznamu z místa. Poukázal i na to, že další zákazník na čerpací stanici (podle soudů svědek K.) odešel z čerpací stanice v době, kdy dovolatel vycházel s kávou v ruce z čerpací stanice a svědek v té době již odjížděl. Dovolatel se jej pokusil dostihnout, což se mu podařilo u nádraží ve S. P. a svědku K. peněženku předal a jednal tak v dobré víře. Takto tedy nebylo prokázáno, že nalezl peněženku poškozeného, ani komu vlastně peněženka patřila, ani to, že si ji přisvojil (přitom nebylo ani vyvráceno, že ji předal třetí osobě v dobré víře) a konečně nebylo ani prokázáno, že by peněženka obsahovala hotovost nikoli nepatrné hodnoty. Uzavřel s tím, že z provedených důkazů nelze bez porušení principu presumpce neviny dospět k závěru, že dovolatel označený skutek spáchal, když tomu nesvědčí ani řetězec nepřímých důkazů, ze kterých vycházel soud. Proto také navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) zrušil citované usnesení Krajského soudu v Hradci Králové a věc mu přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
Dne 16. 2. 2012 obdržel Nejvyšší soud přípis státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky, ze kterého plyne, že tento se k podanému dovolání nebude věcně vyjadřovat.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod dovolání uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze spolehlivě přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy, byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu předmětného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl nesprávné hodnocení učiněných skutkových zjištění soudy s tím, že popsaného trestného jednání se nedopustil a soudy ve věci provedené důkazy hodnotily jednostranně v jeho neprospěch. Sám přitom nabídl jiný průběh skutkového děje s tím, že nalezenou peněženku nakonec vrátil osobě (svědku V. K.), o kterém se domníval, že ji na předmětné čerpací stanici zapomněl. V uvedeném směru však oba soudy, zejména i v důvodech svých (přijatých) rozhodnutí přesvědčivě (a podrobně) vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. Vysvětlily takto, proč uvěřily svědeckým výpovědím poškozeného J. H. i svědků M. B., V. K. i L. S. podpořené kamerovým záznamem z místa, kde k předmětnému skutku došlo. Stejně tak přiléhavým způsobem vysvětlily, proč naopak neuvěřily výpovědím dovolatele. Jeho námitky tak ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění, co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci spolehlivě přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad, včetně namítaného nerespektování principu presumpce neviny.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. února 2012
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka