ECLI:CZ:NS:2012:3.TDO.1251.2012.1
sp. zn. 3 Tdo 1251/2012 -15
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. října 2012 dovolání, které podal obviněný V. K. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 7. 2012, sp. zn. 10 To 282/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 1 T 49/2012, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. K. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 10. 5. 2012, sp. zn. 1 T 49/2012 , byl obviněný V. K. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dle skutkových zjištění dopustil tím, že „ dne 3. 3. 2012 kolem 01.15 hodin na silnici III. třídy v obci S., okr. M. B., řídil osobní motorové vozidlo zn. Škoda Octavia, když v úseku km 8,854 při couvání vyjel vpravo mimo komunikaci, kde narazil do elektrické rozvodné skříně ve vlastnictví společnosti ČEZ Distribuce, a. s., kterou nárazem poškodil, přičemž vozidlo řídil, ačkoli si byl vědom toho, že před jízdou požil alkoholické nápoje, když po nehodě bylo zjištěno v jeho dechu přístrojem Dräger nejméně 2,21 promile alkoholu a poté v jeho krvi metodou plynové chromatografie 1,66 promile alkoholu “.
Za to byl obviněný odsouzen podle §274 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) roků. Současně byl obviněnému uložen podle §73 odst. 1 tr. zákoníku trest zákazu řízení motorových vozidel na dobu 3 (tří) roků.
Proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi podal obviněný odvolání, které směřoval do výroku o vině i výroku o trestu. O odvolání rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 10. 7. 2012, sp. zn. 10 To 282/2012 , a to tak, že odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 7. 2012, sp. zn. 10 To 282/2012, podal obviněný dovolání (č. l. 116 - 119), přičemž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., maje za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný uvedl, že od samého počátku poukazuje na základní fakt, že předmětné vozidlo dne 3. 3. 2012 při kontrole Policie ČR v 1:15 hodin na silnici v obci S. neřídil. Policejní orgán, který se dostavil na místo, kde byl kontrolován, jej neviděl toto osobní motorové vozidlo řídit a také žádný jiný svědek jej neviděl řídit tu noc osobní automobil. Jediný přímý svědek jízdy tohoto osobního automobilu pan P. R. se ve výslechu příslušníků policie neobjevuje, ačkoli výslovně uvedl, že v místě kontroly automobilu byl minimálně jednu hodinu, takže by ho policisté museli zaregistrovat. Tento svědek však neviděl do tváře řidiče automobilu, pouze popsal jízdu tohoto vozu před jeho kontrolou Policií ČR. Navíc podstatně změnil svoji výpověď z přípravného řízení při svém výslechu před soudem, kdy tato vzbuzuje s ohledem na mnohé detaily pochybnosti o své autenticitě. Svědek navíc naznačoval, že mu hrozí jakési nebezpečí, což by zcela jistě při běžné svědecké výpovědi nehrozilo. Obviněný namítl porušení jeho práva na obhajobu tím, že soud nechal v jednací síni svědka po jeho výslechu - policistu prap. J. U., kdy tento důležitý svědek si vyslechl výpověď dalších důležitých svědků P. R. a Z. K., k jejichž výpovědím se vyjadřoval a následně jaksi „upřesňoval“ svou vlastní výpověď. Obviněný dále rozebírá některé detaily z výpovědí některých svědků, zejména J. J. a P. R. Porušením práva na obhajobu dle obviněného bylo i to, že jej policisté vyslýchali v ranních hodinách dne 3. 3. 2012, kdy byl ještě evidentně pod vlivem alkoholu, o čemž policisté věděli, neboť dal dobrovolně krev k rozboru i fouknul do přístroje Dräqer na zjišťování stavu alkoholu v krvi. Zdůraznil, že samotné požití alkoholických nápojů nepopíral, pokud některé věci nevylíčil přesně, pak to bylo způsobeno požitím alkoholických nápojů, ale od samého počátku popíral, že by řídil pod vlivem alkoholu. Domnívá se, že při respektování principu presumpce neviny nemusí vysvětlovat přesně a logicky, co tu noc v podnapilém stavu dělal, ale orgány činné v trestním řízení by měly bez pochybností prokázat, že právě on řídil osobní automobil pod vlivem alkoholu, což se nestalo.
V návaznosti na výše uvedené proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) napadený rozsudek ve znění odvolacího rozhodnutí zrušil v celém rozsahu a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky , které jej obdrželo dne 2. 10. 2012. K dnešnímu dni však dovolací soud vyjádření nejvyššího státního zástupce k podanému dovolání ani žádný jiný přípis, jímž by deklaroval svůj zájem využít práva vyjádřit se k dovolání obviněného a práva vyplývajícího z ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř., neobdržel. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) v neveřejném zasedání nejprve zkoumal, zda v této věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř., a shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obdobně Nejvyšší soud zjistil, že dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., bylo podané osobou oprávněnou k podání dovolání (§265d odst. 1 písm. b/, odst. 2 tr. ř.), ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném tímtéž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným V. K. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod.
V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V posuzované věci však uplatněné dovolací námitky obviněného směřují právě do oblasti skutkových zjištění a důkazní situace. Obviněný totiž soudům vytýká nesprávné hodnocení důkazů (výpovědi zasahujících policistů, prap. J. U., který svou výpověď „upřesňoval“ poté, co byli slyšeni další svědci, výpověď svědka P. R., jejíž autenticitu zpochybnil, výpovědi svědků Z. K. a R. Č., výpověď svědkyně J. J., jejíž výpověď byla soudy v podstatě ignorována, a dále jeho vlastní výpověď učiněnou v ranních hodinách dne 3. 3. 2012, tedy v době, kdy byl zcela zjevně pod vlivem alkoholu a některé věci tedy nevylíčil přesně), a vadná skutková zjištění (zejména objasnění skutečnosti, kdo řídil předmětné vozidlo, resp. námitka, že on předmětné vozidlo neřídil a tedy do elektrického zařízení nenaboural; skutečnosti, zda byli opravdu všichni svědci pod vlivem alkoholu), když současně prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecné námitky, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají, především pak, že soudy dospěly ke svým závěrům pouze na základě nepřímých důkazů, neboť jej nikdo neviděl předmětné vozidlo řídit věci) a vlastní verzi skutkového stavu věci (kdy obviněný uvedl, že předmětné vozidlo neřídil, přestože seděl na místě řidiče, nikdo jej neviděl předmětné vozidlo řídit).
Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (v prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotně právním posouzení skutku vycházel. To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod zčásti nezaložil na hmotně právních - byť v dovolání formálně proklamovaných - důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů . Tuto část jeho námitek proto pod shora uvedený dovolací důvod podřadit nelze.
Při posuzování, zda je oprávněné tvrzení dovolatele o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Kdyby měl dovolací soud dospět k jinému závěru ohledně předmětného skutku, jak se toho v konečném důsledku ve svém dovolání domáhá obviněný, musel by zásadním způsobem modifikovat zmíněná rozhodná skutková zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů, resp. od nich odhlédnout. Takový způsob rozhodnutí však není v dovolacím řízení možný ani přípustný, jak již výše Nejvyšší soud zdůraznil.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný V. K. uplatnil, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, odst. 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř. Jestliže tedy obviněný namítl nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotně právní posouzení, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozoval především z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů a vadných skutkových zjištění, pak soudům nižších stupňů nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Obviněný nevznáší žádné konkrétní hmotně právní námitky, ze kterých by měla vyplývat existence možného rozporu mezi skutkem zjištěným soudy nižších stupňů a jeho právním posouzením. Taková námitka pro svou neurčitost vyvolává nepřezkoumatelnost. Je evidentní, že ačkoli obviněný v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., vůči právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem prvního (a potažmo i druhého) stupně, žádnou konkrétní hmotně právní námitku neuplatnil a ve skutečnosti uplatnil pouze námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a až následně z jím prosazované změny skutkových zjištění vyvozoval, že se trestného činu nedopustil. Námitky obviněným vznesené tak jsou založeny na podkladě jeho vlastního hodnocení provedených důkazů a vlastní verzi skutkového stavu věci, a tedy čistou spekulací. S ohledem na skutečnost, že Nejvyšší soud je stabilizovanými skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů vyjádřených ve skutkové větě rozsudku vázán a nedovodil-li současně, že by se jednalo o případ extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, došel k závěru, že obviněným podané dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – k) tr. ř. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není zatíženo vytýkanými vadami, což znamená, že dovolání obviněného nebylo možno přiznat opodstatnění.
IV.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. října 2012
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata