ECLI:CZ:NS:2012:3.TDO.1317.2012.1
sp. zn. 3 Tdo 1317/2012-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. listopadu 2012 o dovolání podaném Č. Ř. , nar., proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 9 To 240/2012 ze dne 13. června 2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 9 T 122/2011, takto:
I. Podle §265k odst. 1 trestního řádu se usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 9 To 240/2012 ze dne 13. června 2012, zrušuje .
II. Podle §265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III . Podle §265 l odst. 1 trestního řádu se Městskému soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 9 T 122/2011 ze dne 1. února 2012 byl dovolatel uznán vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1, 3 písm. b) trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoníku), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za výše uvedený přečin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a pro jeho výkon by zařazen do věznice s ostrahou.
O odvolání Č. Ř. rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze usnesením sp. zn. 9 To 240/2012 ze dne 13. června 2012 tak, že je podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal Č. Ř. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že se veřejné zasedání konalo bez jeho přítomnosti, i když o něm nebyl řádně a včas vyrozuměn. To proto, že zásilka obsahující vyrozumění o veřejném zasedání ze dne 1. 6. 2012 byla podána na poštu dne 5. 6. 2012, přičemž dne 6. 6. 2012 nebyl dovolatel zastižen doručovatelem a zásilka byla uložena a připravena k vyzvednutí na pobočce Č. p., s. p. Tam si ji dovolatel dne 18. 6. 2012 vyzvedl a doručenka se vrátila dne 20. 6. 2012 odvolacímu soudu. Je tak zřejmé (ať již s přihlédnutím k fikci doručení či s ohledem na datum skutečného vyzvednutí zásilky, které se shoduje s datem, kdy doručení nastalo fikcí dle §64 odst. 2 tr. ř.), že takto vyrozumění o veřejném zasedání bylo dovolateli doručeno až po konání samotného veřejného zasedání. Dodal, že takto došlo k porušení ustanovení §233 odst. 1 a 2 tr. ř. a je pro něj nepochopitelné, že v protokolu o veřejném zasedání před odvolacím soudem je ohledně jeho osoby uvedeno, že se nedostavil, a že doručení oznámení (vyrozumění) o konání veřejného zasedání odvolacím soudem je vykázáno řádně a včas, dokonce s tím, že pětidenní lhůta k přípravě byla zachována a to i s odkazem na příslušné doručenky. Dovolatel tedy závěrem svého podání navrhl, aby dovolací soud „zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení.“ Obviněný současně učinil návrh na odklad výkonu jemu uloženého trestu.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). V tomto svém vyjádření uvedl, že vzhledem k omezenému rozsahu dostupného spisového materiálu, kterým disponuje, nelze ověřit správnost tvrzení dovolatele o datech odeslání, uložení a vyzvednutí zásilky, kterou jej soud druhého stupně vyrozumíval o konání veřejného zasedání o jím podaném odvolání. Poukázal však na skutečnost, že při presumpci správnosti těchto údajů je třeba výhradám dovolatele přisvědčit. To proto, že byla-li zásilka u pošty uložena dne 6. 6. 2012, pak desetidenní lhůta vymezená zákonem pro doručení zásilky jejím uložením (§60 odst. 1, 3, §64 odst. 4 tr. ř.) skutečně připadla na den 18. 6. 2012, čili k doručení vyrozumění obviněnému došlo až pět dní poté, co již bylo ve veřejném zasedání o odvolání rozhodnuto (dne 13. 6. 2012), nemluvě o tom, že za dané situace vůbec nemohla být dovolateli zachována pětidenní lhůta k přípravě na veřejné zasedání (§233 odst. 2 věta první tr. ř.). Vzhledem k těmto skutečnostem je sotva možno akceptovat vyjádření odvolacího soudu v posledním odstavci odůvodnění napadeného rozhodnutí, že „… obžalovaný o veřejném zasedání byl řádně a včas vyrozuměn…“. Ve skutečnosti k řádnému a včasnému doručení vyrozumění obviněného o veřejném zasedání nedošlo a soud druhého stupně neměl vytvořeny zákonné předpoklady k tomu, aby odvolání projednal v dovolatelově nepřítomnosti. Na tomto konstatování dle vyjádření státního zástupce ničeho nemění ani zřejmé tendence dovolatele vyhýbat se řízení před soudem a svými absencemi mařit soudní jednání. Pokud jde o návrh dovolatele, aby byl odložen výkon uloženého trestu odnětí svobody, lze mít za to (opět při presumpci správnosti údajů uvedených v dovolání obviněného Č. Ř.), že jde o návrh důvodný. Pokud je řízení u odvolacího soudu zatíženo shora popsaným nedostatkem, pak se důvod dovolání ve smyslu §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. jeví jako naplněný a rozhodnutí odvolacího soudu nemůže v této podobě obstát. Dovolací námitky dovolatele je tedy dle státního zástupce možno označit za důvodné a proto navrhuji, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) z podnětu dovolání obviněného Č. Ř. zrušil podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2012 sp. zn. 9 To 240/2012 jakož i všechna další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal soudu druhého stupně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Navrhl dále, aby Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjádřil tímto ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán tehdy, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Z hlediska předmětného dovolacího je tak dovolatelova námitka týkající se jeho nepřítomnosti u veřejného zasedání dne 13. 6. 2012 uplatněna nejen právně relevantně, ale jedná se současně i o námitku důvodnou.
To proto, že podle ustanovení §233 odst. 2 tr. ř. den veřejného zasedání stanoví předseda senátu tak, aby osobě, která k veřejnému zasedání dala svým návrhem podnět, osobě, která může být přímo dotčena rozhodnutím, obhájci nebo zmocněnci těchto osob, jakož i státnímu zástupci zbývala od doručení předvolání k veřejnému zasedání nebo od vyrozumění o něm alespoň pětidenní lhůta k přípravě. Zkrácení této lhůty je možné jen se souhlasem toho, v jehož zájmu je lhůta dána. U ostatních osob, které se k veřejnému zasedání předvolávají nebo o něm vyrozumívají, je třeba zachovat zpravidla třídenní lhůtu.
Jak vyplývá z doručenek založených v předmětném spisu na č. l. 99, vyrozumění o veřejném zasedání bylo dovolateli doručováno do vlastních rukou dne 6. 6. 2012, kdy však nebyl zastižen a zásilka byla následně v souladu s ustanovením §64 odst. 2 tr. ř. uložena na poště, kde si ji následně dovolatel vyzvedl dne 18. 6. 2012 (což je i datum, které se shoduje s datem pro doručení zásilky fikcí ve smyslu §64 odst. 4 tr. ř.). Je tak více než zřejmé, že v době konání veřejného zasedání dne 13. 6. 2012 neměl dovolatel vyrozumění o něm ani řádně ani včas doručeno a byl tak zkrácen na svých právech se tohoto veřejného zasedání účastnit, když odvolací soud tuto skutečnost zcela evidentně nereflektoval a zachování lhůt požadovaných §233 odst. 2 tr. ř. konstatoval z doručenky, která mu byla k dispozici až celých sedm dní po konání veřejného zasedání.
Dovolací soud tak dospěl k jednoznačnému závěru, že konáním veřejného zasedání v nepřítomnosti dovolatele za situace, kdy nebyl o tomto veřejném zasedání řádně a včas vyrozuměn, došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces garantovaného čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle kterého každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti, a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Práva na obhajobu je přitom zakotveno i v Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, kde je v čl. 6 odst. 3 písm. c) uvedeno, že každý, kdo je obviněn z trestného činu má právo obhajovat se osobně nebo za pomoci obhájce podle vlastního výběru nebo, pokud nemá prostředky na zaplacení obhájce, aby mu byl poskytnut bezplatně, jestliže to zájmy spravedlnosti vyžadují.
Dovolací soud tedy shledal námitky uplatněné pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. nejen právně relevantně, ale současně i jako důvodné.
Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání Č. Ř. podle §265k odst.1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 9 To 240/2012 ze dne 13. června 2012. Zrušil také podle §265k odst. 2 tr. ř. všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Městskému soudu v Praze pak podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Věc se tak vrací do stadia, kdy Městský soud v Praze bude muset odvolání dovolatele znovu projednat. Při novém rozhodování je potom soud vázán právním názorem, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. ř.). Výše citovaná rozhodnutí byla zrušena jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch Č. Ř., takže v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. Toto rozhodnutí učinil dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit ve veřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. b) tr. ř.]. S ohledem na obsah rozhodnutí přijatého v této věci Nejvyšším soudem, tento již o návrhu na odklad výkonu trestu učiněného dovolatelem nerozhodoval.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 7. listopadu 2012
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka