ECLI:CZ:NS:2012:3.TDO.1351.2012.1
sp. zn. 3 Tdo 1351/2012 -19
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 14. listopadu 2012 v neveřejném zasedání o dovolání, které podal obviněný A. K. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 6. 2012, sp. zn. 6 To 238/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 3 T 158/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného A. K. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 4. 2012, sp. zn. 3 T 158/2011, byl obviněný A. K. uznán vinným přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), spáchaného ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, kterého se dle skutkových zjištění dopustil tím, že „ společným jednáním s odsouzenou J. Š., v přesně nezjištěné době od 23.00 hodin dne 3. 6. 2011 do 22.19 hodin dne 9. 6. 2011 v Ú. n. L. a na jiných místech u sebe přechovávali platební kartu VISA GOLD vydanou k účtu vedenému u České spořitelny, a. s., P. poškozenému J. M., která byla jmenovanému poškozenému odcizena v Ú. n. L., na M. náměstí, když zde pod vlivem únavy usnul na lavičce, a dne 9. 6. 2011 ve 22.16 hodin v Ú. n. L., ulici U. z. v úmyslu zmocnit se cizích peněz se společně pokusili z bankomatu ATM obchodní společnosti Česká spořitelna, a. s., P. za pomoci výše uvedené platební karty neoprávněně vybrat peněžní hotovost, avšak z důvodů, že jednak nezadali správné osobní identifikační číslo k této platební kartě, a zejména že platební karta již byla na základě žádosti poškozeného M. bankovním domem zablokována proti neoprávněným výběrům, svůj čin nedokonali, peněžní hotovost se jim neoprávněným výběrem získat nepodařilo a bankomat jim nadto platební kartu již nevydal zpět “.
Za to byl obviněný odsouzen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za užití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 6. 2011, č. j. 3 T 86/2011-52, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený J. M., odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem podal obviněný odvolání, které směřoval do výroku o vině a do výroku o trestu.
O odvoláních rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 18. 6. 2012, sp. zn. 6 To 238/2012, a to tak, že podle §256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl.
II.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný A. K. prostřednictvím své obhájkyně dovolání (č. l. 164) opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., maje za to, že ve věci rozhodl vyloučený orgán.
Obviněný namítl, že soudce Mgr. Radek Šnajdr, který rozhodoval jako samosoudce v prvním stupni, je vyloučen z rozhodování o vině a trestu obviněného, neboť s obviněným navštěvovali stejnou základní školu, stejnou třídu a v době jejich společného studia mezi nimi docházelo dle obviněného k „slovnímu napadání s rasovým podtextem“, a jejich vzájemné vztahy byly velmi špatné a vyústily i ve fyzické napadání. Z tohoto důvodu se obviněný domnívá, že objektivně jde o skutečnost, která může vyvolat pochybnosti, že pro poměr k projednávané osobě obviněného nemůže tento soudce nestranně rozhodovat s odkazem na ustanovení §30 odst. 1 tr. ř. Vztah samosoudce a obviněného mohl mít vliv na to, že trest, který mu byl uložen, je nepřiměřeně přísný, zejména s ohledem na to, že žádnou škodu nezpůsobil a nic na místě nepoškodil, ba možná mohl mít vliv i na rozhodnutí o vině. Má za to, že tento stav může působit i na širší veřejnost, že je zde pochybnost o korektnosti rozhodnutí samosoudce. Trestní řízení je tedy od počátku vadné. Uvedl dále, že tuto námitku podjatosti vznesl již v řízení před soudem prvého stupně, čímž splňuje podmínku §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., že tato skutečnost byla z jeho strany v průběhu řízení před soudem prvého i druhého stupně namítnuta.
V návaznosti na výše uvedené proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) napadené usnesení odvolacího soudu zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř., a vzhledem k tomu, že dovolací důvod dopadá i na předcházející rozsudek soudu prvého stupně, aby byl zrušen i tento rozsudek jako součást řízení předcházejícího napadenému rozhodnutí.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Uvedla, že výše uvedené okolnosti údajného vyloučení Mgr. Radka Šnajdra, samosoudce Okresního soudu v Ústí nad Labem, byly ve své podstatě uplatněny ještě před vydáním meritorního rozhodnutí soudu druhého stupně, díky čemuž je možné tyto námitky subsumovat pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., nicméně jedná se o námitky neopodstatněné. V předloženém spisovém materiálu je založeno usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 4. 2012, č. j. 3 T 158/2011-137, jímž bylo rozhodnuto, že samosoudce Mgr. Radek Šnajdr není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení. Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný stížnost, v níž zopakoval své námitky. Tato stížnost byla dne 3. 5. 2012 předložena Krajskému soudu v Ústí nad Labem, výsledek stížnostního řízení však nebyl v době vyhotovení písemného vyjádření státní zástupkyně součástí dostupného spisového materiálu. Státní zástupkyně uvedla, že z předloženého spisového materiálu nelze dovodit, že by byly dány zákonné důvody pro vyloučení samosoudce nalézacího soudu. Samosoudce popisuje vztah k obviněnému jako vztah, který nemá žádný emotivní náboj. S tímto závěrem koresponduje i samotné rozhodnutí soudu prvého stupně, jež nebudí co do výroku o vině či trestu známky podjatosti ve smyslu, který obviněný naznačuje, tedy uložení nepřiměřeného trestu.
S ohledem na výše uvedené státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného A. K. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 6. 2012, sp. zn. 6 To 238/2012, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jej bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným A. K. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod.
Podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže ve věci rozhodl vyloučený orgán. Tento důvod však nelze použít, když tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. je tedy podmíněno kumulativním splněním dvou podmínek, a to že ve věci rozhodl vyloučený orgán, a že tato okolnost nebyla dovolateli známa již v původním řízení, anebo pokud mu byla známa, byla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Ve věci rozhodl vyloučený orgán tehdy, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí učinil soudce (tj. samosoudce, člen senátu, předseda senátu), který byl ve věci vyloučen z důvodů uvedených v §30 tr. ř., aniž bylo o jeho vyloučení rozhodnuto podle §31 tr. ř. Přitom musí jít o orgán, který je nejen z řízení vyloučen, ale který také ve věci samé rozhodl, tj. vydal rozhodnutí, jež je napadeno dovoláním opřeným o důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř.
V návaznosti na skutečnosti shora stručně rozvedené Nejvyšší soud konstatuje, že dovolací námitky obviněného vztažené k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. jsou z pohledu tohoto dovolacího důvodu formálně právně relevantní.
Z předloženého trestního spisu Nejvyšší soud zjistil, že obviněný A. K. uplatnil námitku podjatosti samosoudce Mgr. Radka Šnajdra přípisem datovaným dnem 13. 4. 2012, Okresnímu soudu v Ústí nad Labem doručeném dne 17. 4. 2012, v němž uvedl, že s Mgr. Šnajdrem navštěvoval stejnou základní školu a již v té době spolu měli osobní problémy (č. l. 135). S ohledem na skutečnost, že namítaná okolnost podjatosti byla obviněnému známa již v původním řízení a byla jím namítnuta před rozhodnutím orgánu druhého stupně, lze považovat i negativní podmínku důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. za splněnou.
O námitce podjatosti bylo následně rozhodnuto usnesením samosoudce Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 4. 2012, č. j. 3 T 158/2011-137, a to tak, že podle §31 odst. 1 a §30 odst. 1 tr. ř. nebyl samosoudce Mgr. Radek Šnajdr vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení (č. l. 137 - 138). Proti usnesení podal obviněný stížnost (č. l. 139), v níž zopakoval své námitky. O stížnosti následně rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 18. 6. 2012, č. j. 6 To 239/2012-152, a to tak že podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost obviněného zamítl jako nedůvodnou.
Nevyšší soud předesílá, že rozhodnutí o vyloučení soudce z vykonávání úkonů trestního řízení postupem podle §31 odst. 1 tr. ř. je průlomem do ústavně stanovené zásady popsané v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Vyloučení soudce z projednávání již přidělené věci je tudíž nutno považovat za postup výjimečný , jenž musí být odůvodněn závažnými skutečnostmi, které odpovídají průlomu ústavní zásady.
Podle §30 odst. 1 tr. ř. je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat.
Nejvyšší soud shledal námitku obviněného neopodstatněnou.
Samosoudce Mgr. Radek Šnajdr je soudcem přiděleným k Okresnímu soudu v Ústí nad Labem. Věc vedená u tohoto soudu pod sp. zn. 3 T 158/2011 obviněného A. K. mu byla přidělena dle rozvrhu práce platného u Okresního soudu v Ústí nad Labem. Samosoudce Mgr. Radek Šnajdr k námitce podjatosti uvedl, že s obviněným chodil nějakou dobu na základní školu, nebyl však již schopen určit, zda se jednalo o dobu dvou nebo tří roků, popřípadě jinou dobu, neboť s obviněným nejsou vrstevníky. Taktéž si není vědom jakýchkoli sporů s tímto obviněným, kdy se s ním nikdy blíže neznal, neměl k němu žádný vztah ani přátelský ani nepřátelský. Po skončení základní školy se s ním nikdy neviděl a neměl o něm žádné informace. Setkal se s ním s odstupem 15 let v rámci své pracovní činnosti. Samosoudce Mgr. Radek Šnajdr tak svůj vztah vůči obviněnému vymezuje jako zcela neosobní a nezaujatý.
Námitka obviněného je ve své podstatě nedostatečně podložena, neboť obviněný jako důvod pro podjatost soudce označuje toliko skutečnost, že v dětském věku spolu po nějakou dobu (řádu několika let) navštěvovali stejné školské zařízení, kde mělo dojít k osobním sporům mezi nimi. Z tohoto pak odvozuje přílišnou přísnost jemu uloženého trestu.
V předmětné věci však žádné skutečnosti svědčící o tom, že by samosoudce Mgr. Radek Šnajdr měl k projednávané věci obviněného nějaký osobní vztah, který by mohl vzbuzovat pochybnosti o jeho nestrannosti, tedy že by byl osobně na věci zainteresován, nebyly zjištěny. Je zcela zřejmé, že obviněný a samosoudce Mgr. Radek Šnajdr nejsou v přátelském vztahu, nestýkají se a přinejmenším 15 let se spolu nedostali do kontaktu, což obviněný nijak nezpochybňuje. Obviněný na podporu svého tvrzení nevznáší žádné konkrétní skutečnosti vztahující se k časovému úseku po skončení základní školy, resp. pro dobu blízkou době projednávání věci. Aby bylo možno dovodit podjatost soudce k projednávané věci, musí být osobní charakter vztahu soudce k projednávané věci či jejím účastníkům okolností natolik významnou, že by vzbuzovala důvodné pochybnosti o objektivitě a nestrannosti při rozhodování ve věci. Návštěva stejného školského zařízení v dětském věku zúčastněných však takovou okolností zcela jistě není.
Nejvyšší soud nad rámec výše uvedeného uvádí, že samotné rozhodnutí Okresního soudu v Ústí nad Labem, resp. výrok o trestu tak uvedený nenaznačuje, že by se jednalo o nepřiměřeně uloženou výši trestu. Soud náležitým a pečlivým způsobem odůvodnil druh a výši obviněnému uloženého trestu v rámci odůvodnění rozsudku na str. 8 až 9, kdy zejména zohlednil skutečnost, že se obviněný uvedené trestné činnosti dopustil ve zkušební době, a kdy současně poukázal na bohatou trestní minulost obviněného.
Nelze ani opominout skutečnost, že ve věci bylo soudem prvního stupně rozhodováno dne 3. 4. 2012, nicméně námitka obviněným byla vznesena až dne 13. 4. 2012, což nasvědčuje účelovosti jejího uplatnění.
Nejvyšší soud shledal námitku obviněného neopodstatněnou.
IV.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne , jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného A. K. odmítl .
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. listopadu 2012
Předseda senátu:
JUDr. Petr Š a b a t a