ECLI:CZ:NS:2012:3.TDO.1488.2011.1
sp. zn. 3 Tdo 1488/2011 -22
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. února 2012 o dovolání podaném JUDr. M. P. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, sp. zn. 14 To 85/2011 ze dne 20. dubna 2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 2 T 125/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí sp. zn. 2 T 125/2010 ze dne 11.1. 2011 byl dovolatel uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, odst. 3 písm. a), c) trestního zákona (zák. č. 140/1961, trestního zákona účinného do 31. 12. 2009, dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za výše uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, přičemž jeho výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Dále mu byl uložen peněžitý trest ve výši 1.000.000,- Kč a pro případ, že by nebyl vykonán ve stanovené lhůtě, byl mu stanoven náhradní trest odnětí svobody ve výměře osmi měsíců. Současně bylo týmž rozsudkem rozhodnuto o vině a trestu dalších spoluobviněných.
O odvolání JUDr. M. P. proti výše citovanému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, usnesením sp. zn. 14 To 85/2011 ze dne 20. dubna 2011 tak, že podané odvolání podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal JUDr. M. P. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že obecné soudy prakticky rezignovaly na zkoumání toho, zda byla splněna subjektivní stránka přisuzovaného trestného činu. Poukázal tak na skutečnost, že v inkriminované době byl starostou, dovršoval při zaměstnání studium na vysoké škole, byl plně vytížen svou politickou kariérou a s obchodní společností MiP, spol. s r. o., neměl už v roce 2006 jakýkoli vztah. Dělal pro ni pouze z čistého entuziasmu bývalého zakladatele společnosti bezplatně úkony, které spočívaly v nápomoci ve smluvní agendě firmy, případně v jednání se zadavateli prací v ekonomické oblasti. Z provedeného dokazování je potom dle jeho přesvědčení zřejmé, že nijak nezasahoval do operativní řídící činnosti firmy. Dále spolupůsobil pouze při vyrovnávání pohledávek romských živnostníků, kteří pro společnost MiP, spol. s r.o., prováděli pomocné a jednoduché stavební práce, přičemž objasnil, proč takto činil. Dále uvedl, že společnost MiP, spol. s r.o., neměla potřebu ani zájem upravovat svoji daňovou povinnost takovýmto způsobem. Vyjádřil se ke způsobu, jakým soudy hodnotily (ve věci provedené) důkazy s tím, že tyto byly hodnoceny pouze zběžně. Znovu zdůraznil, že „operativa“ byla výlučnou záležitostí Ing. H., Ing. K. a Ing. K. Vyjádřil přesvědčení, že výpovědi svědků mohly být výsledkem toho, že jsou momentálně v tvrdém konkurenčním boji s původní mateřskou firmou MiP, spol. s r.o. Vzhledem k výše uvedenému, proto závěrem svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) „na základě ust. §265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, sp. zn. 14 To 85/2011-431 ze dne 20. 4. 2011, aby na základě ust. §265k odst. 2 tr. řádu zrušil i další rozhodnutí obsahově navazující na citované usnesení a aby v souvislosti s tím buď podle ust. §265 l tr.ř. přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočce v Pardubicích, nové projednání a rozhodnutí věci se závazným právním názorem, aby trestní stíhání bylo zastaveno, případně, aby Nejvyšší soud ve smyslu ust. §265m tr. řádu ve věci sám rozhodl.“
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství České republiky. V tomto svém vyjádření uvedl, že k dovolací argumentaci JUDr. M. P. je nutné především uvést, že s odkazem na uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze úspěšně domáhat opravy skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. Z dikce označeného dovolacího důvodu totiž vyplývá, že jeho výchozím předpokladem je nesprávná aplikace hmotného práva, nikoli nesprávnost v provádění důkazů, v jejich hodnocení či ve vyvozování skutkových závěrů, jež jsou upraveny předpisy trestního práva procesního. Při posuzování oprávněnosti tvrzení dovolatele o tom, zda existuje dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je proto dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Dodal, že zásah do skutkových zjištění je možné připustit v určitém rozsahu i v rámci řízení o dovolání, avšak zejména tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé, tzn. v případech, kdy zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, jestliže zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, jestliže zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. Taková situace však v dané věci dle jeho názoru nenastala. Uvedl tak, že dovolatel v rámci svých námitek zpochybňuje učiněné skutkové závěry, když napadá hodnocení zejména učiněných svědeckých výpovědí a tvrdí, že se nedopustil jednání, které je mu kladeno za vinu, s tím, že takové námitky se ovšem zcela míjí s uplatněným dovolacím důvodem ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., i s dovolacími důvody ostatními, byť neuplatněnými. Státní zástupce dále doplnil, že další skutečnosti uváděné dovolatelem, podle nichž společnost MiP, spol. s r. o., mohla – avšak neučinila tak – případně uplatnit v roce 2006 v rámci svého daňového přiznání k dani z příjmu vyšší část dřívější daňové ztráty, popřípadě že obviněný byl osobou veřejně činnou s právnickým vzděláním, nijak závěry dovozené soudy obou stupňů nevylučuje. Podané dovolání tudíž shledal podaným z jiného důvodu, než jaký je uveden v ustanovení §265b tr. ř. a navrhl je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout. Současně souhlasil, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
Z výše uvedeného je tak zřejmé, že námitky dovolatele, jak je vznesl ve svém podání, nejsou způsobilé být uplatněny právně relevantně pod žádným ze zákonem taxativně stanovených dovolacích důvodů, protože jejich prostřednictvím dovolatel toliko předkládá dovolacímu soudu vlastní (pro něj příznivější) verzi skutkového děje a nabízí vlastní pohled na hodnocení ve věci provedených důkazů. Soudy přitom (zejména) v odůvodnění svých (přijatých) rozhodnutí přesvědčivě (a podrobně) zdůvodnily, z jakých důkazů vycházely, jak tyto důkazy hodnotily a proč uznaly dovolatele vinným výše uvedeným trestným činem. Vycházely tak především z výpovědí Ing. K., Ing. H. a Ing. K., kterými bylo prokázáno, že jejich pracovníci v předmětném období na jednotlivých uvedených stavbách nepracovali, svědka I. J., který potvrdil, že při rekonstrukci FN B. v P. pracovala jeho parta a nikoli parta obviněných, svědků Š. a P., kteří potvrdili, že M. M. pracoval v inkriminovaném období pro jejich firmu a nemohl tak pracovat na nemocnici B. Dále byly provedeny důkazy stavebním deníkem z rekonstrukce ortopedické kliniky nemocnice B., vyčíslením výše škody dle Finančního úřadu ve S. a znaleckým posudkem Ing. Milana Rašína, přičemž při hodnocení těchto důkazů je nade vší pochybnost zřejmé, že dovolatel soudy takto popsaným jednáním naplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, odst. 3 písm. a), c) tr. zák.
Námitky JUDr. M. P. se přitom zakládají na zcela jiném skutkovém ději, než ke kterému dospěly po řádně vedeném dokazování obecné soudy a jejichž závěrům nelze nic vytknout.
Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Nejvyšší soud neshledal ve věci žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé, který jediný by mohl v řízení o dovolání odůvodnit zásah do skutkových zjištění učiněných soudy.
S poukazem na uvedené pak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. února 2012
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka