ECLI:CZ:NS:2012:3.TDO.273.2012.1
sp. zn. 3 Tdo 273/2012 -23
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. dubna 2012 o dovolání podaném V. V. , nar. proti rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 3 To 442/2011 ze dne 9. listopadu 2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 1 T 247/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově sp. zn. 1 T 247/2010 ze dne 6. září 2011 byl dovolatel uznán vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 2, 4 písm. d) trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník), ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za výše uvedené trestné činy byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti roků (za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 26. 8. 2010, č. j. 2 T 79/2010-113, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně z 21. 10. 2010, sp. zn. 7 To 518/2010, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu) a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu J. D..
O odvolání V. V. proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem sp. zn. 3 To 442/2010 ze dne 9. listopadu 2011 tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zrušil ohledně tohoto obviněného výrok o trestu odnětí svobody a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že mu uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání tři a půl roku (za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 26. 8. 2010, č. j. 2 T 79/2010-113, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně z 21. 10. 2010, sp. zn. 7 To 518/2010, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu) a pro jeho výkon jej zařadil do věznice s ostrahou.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal V. V. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že jednání popsané ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně mělo být posuzováno jako příprava ke zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 2, 4 tr. zákoníku, přičemž s ohledem na ustanovení §20 odst. 1 tr. zákoníku mělo být rozhodnuto zprošťujícím výrokem podle §226 písm. b) tr. ř. S poukazem na výpověď svědka A. vyjádřil svůj názor, že v daném případě věc dospěla pouze do fáze přípravy, kdy prohlídka nemovitosti počátkem února 2010 byla jediným počátečním (přípravným) úkonem v zamýšlené transakci. Poukázal tak na fakt, že před samotným poskytnutím půjčky by musela být podniknuta celá řada kroků, z nichž se však žádný neuskutečnil. Co se týká tohoto skutku, uzavřel tedy, že soudem popsaný skutek lze hodnotit jako „jednání, které záleží v úmyslném vytváření podmínek pro spáchání trestného činu, zejména jeho organizování, opatřování nebo přizpůsobování prostředků nebo nástrojů k jeho spáchání, když nedošlo k pokusu ani dokonání trestného činu.“ Co se týká skutku obecnými soudy kvalifikovaným jako trestný čin padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku, poukázal na skutečnost, že již v přípravném řízení namítal právně nekonformní způsob, kterým měly soudy vést dokazování. To zejména s odkazem na skutečnost, že v průběhu celého trestního stíhání nebyl ani jednou proveden důkaz v podobě padělaného občanského průkazu. Uvedl, že odvolací soud na veřejném zasedání dne 9. 11. 2011 dokazování doplnil tak, že ve smyslu §213 odst. 1 tr. ř. předložil stranám k nahlédnutí občanský průkaz, který byl založen ve spise na č. l. 200 s konstatováním, že soud prvního stupně důkaz obsažený ve spise přehlédl. V daných souvislostech tak dovolatel namítl, že pokud odvolací soud ve veřejném zasedání provedl pro skutková zjištění podstatný důkaz, bylo namístě, aby rozsudkem odvolacího soudu byl zrušen též výrok o vině z rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 6. 9. 2011, č. j. 1 T 247 /2010-506, a to nejen výrok o trestu. V tomto namítaném pochybení je spatřován dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. V závěru svého podání proto dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) „zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9. 11. 2011, č. j.: 3 To 442/2011 ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 6. 9. 2011, č. j.: 1 T 247/2010 a věc vrátil soudu prvního stupně k projednání a rozhodnutí.“ Současně navrhl, aby předseda senátu Nejvyššího soudu před rozhodnutím o dovolání odložil výkon rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání dle §265o odst. 1 tr. ř.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). V tomto svém vyjádření uvedl, že v posuzovaném případě bylo bezpečně prokázáno, že dovolatel V. V. figuroval jako hlavní iniciátor podvodného jednání, přičemž jeho roli osvětlili spoluobviněná J. D. a svědci R. M., I. P., Z. Č. a P. A.. Je zřejmé, že obviněný prvotně kontaktoval svědka R. M. s tím, že shání nějakou ženu na „kšeft“, přitom mu pro případ pomoci slíbil provizi ve výši 20.000 Kč a jmenovaný jej zkontaktoval s J. D., která v té době řešila osobní tíživou finanční situaci. Dovolatel po D. požadoval dvě fotografie a během dvou týdnů jí zaslal padělaný občanský průkaz na jméno Š. Z.. Současně oslovil I. P., který vyhledal P. A. - věřitele na půjčku 1 - 2 mil. Kč. Následně se dovolatel setkal s J. D. na benzinovém čerpadle u P., kde jí nabídl provizi ve výši 100-200 tisíc Kč za to, že se bude vydávat za majitelku nemovitosti, nacházející se na ul.. J. v P.. Poté odjeli na prohlídku předmětné nemovitosti, kde byli též přítomni I. P. a investor – P. A.. Na místě dovolatel, který měl klíče od domu, projednal s P. A. výši půjčky, přičemž následující den předal dovolatel D. informaci, že si musí zřídit u ČSOB účet, kam budou zaslány věřitelem peníze. Za tímto účelem zřízení účtu vyslal do banky s D. Z. Č., který za ni de facto vše vyřídil a dovolatel tak měl vše pod kontrolou. Z výše popsaného skutkového stavu lze dle státního zástupce dovodit, že podvodné jednání překročilo své přípravné stádium, neboť se již podnikaly kroky směřující k podpisu smlouvy o půjčce, příp. zástavní smlouvy. To proto, že dovolatel prostřednictvím I. P. obstaral věřitele, jenž byl ochoten investovat nejméně 1 mil. Kč, byla provedena prohlídka nemovitosti, kde se rovněž hovořilo o výši půjčky s tím, že peníze nebudou předány v hotovosti, ale zaslány na účet zřízený u banky. Uvedl, že v momentě, kdy si spoluobviněná D. chtěla zřídit v bance účet, vyšla díky obezřetnosti pracovnice peněžního ústavu najevo skutečnost, že jí předložený občanský průkaz není pravým dokladem. Státní zástupce tak vyjádřil své přesvědčení, že jednotlivé úkony zainteresovaných osob tedy již bezprostředně směřovaly k dokonání trestného činu, přičemž P. A. měla být ve finále způsobena škoda minimálně ve výši jednoho milonu Kč. Za bezpečně prokázaný a přiléhavě právně kvalifikovaný lze mít dle vyjádření státního zástupce též skutek, spočívající v opatření padělaného občanského průkazu na jméno Š. Z., a to spoluobviněné J. D. v úmyslu, aby jej jmenovaná užila jako pravý doklad totožnosti. Poukázal na skutečnost, že z trestné činnosti dovolatele spolehlivě usvědčují výpověď spoluobviněné J. D., zpráva Městského úřadu v P., protokol o vydání věci a kriminalisticko-technická expertíza PČR OKTE Brno. Státní zástupce uznal, že v rámci dokazování před nalézacím soudem byla předsedou senátu přehlédnuta příloha trestního spisu – padělaný občansky průkaz, jenž proto nebyl proveden jako věcný důkaz, avšak tento nedostatek následně zhojil odvolací soud, přičemž vzhledem k tomu, že skutek byl bezpečně prokázán i za absence posledně uvedeného důkazu, nebylo zapotřebí rušit výrok o vině a znovu v dané věci rozhodovat. Proto dle státního zástupce nelze akceptovat námitku dovolatele, že v daném případě chybí v rozhodnutí soudu druhého stupně nový výrok o vině, týkající se výše specifikovaného skutku. Vzhledem k tomu, že shledal námitky dovolatele jako zjevně neopodstatněné, navrhl Nejvyššímu soudu, aby předmětné dovolání podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Zároveň souhlasil s tím, aby toto rozhodnutí, příp. i jiné rozhodnutí učinil Nejvyšší soud za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání (§265b odst. 1 písm. c/ tr. ř.).
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
Z hlediska deklarovaného dovolacího důvodu tak lze námitku dovolatele spočívající v tvrzení, že jeho jednání, popsané ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, nemělo být právně kvalifikováno jako zločin podvodu podle §209 odst. 1, 2, 4 písm. d) tr. zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník), ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku s tím, že se jednalo toliko o fázi přípravy ve smyslu §20 odst. 1 tr. zákoníku, která je však trestná pouze u zvlášť závažných zločinů (o který se však v posuzovaném případě nejednalo), mít za právně relevantně uplatněnou, jedná se však současně o námitku zjevně neopodstatněnou.
K tomu je namístě uvést následující:
Přečinu podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Přečinu podvodu podle §209 odst. 2 tr. zákoníku se pachatel dopustí, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 a byl-li za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán.
Zločinu podvodu podle §209 odst. 4 písm. d) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo způsobí takovým činem značnou škodu.
Pokusem trestného činu se podle §21 odst. 1 tr. zákoníku rozumí jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo.
Podle ustanovení §20 odst. 1 tr. zákoníku jednání, které záleží v úmyslném vytváření podmínek pro spáchání zvlášť závažného zločinu (§14 odst. 3 tr. zákoníku), zejména v jeho organizování, opatřování nebo přizpůsobování prostředků nebo nástrojů k jeho spáchání, ve spolčení, srocení, v návodu nebo pomoci k takovému zločinu, je přípravou jen tehdy, jestliže to trestní zákon u příslušného trestného činu výslovně stanoví a pokud nedošlo k pokusu ani dokonání zvlášť závažného zločinu.
S poukazem na výše uvedené je tak zřejmé, že jednání dovolatele, kdy si zajistil ženu, kterou vybavil padělaným občanským průkazem, sehnal poskytovatele půjčky, s tímto poskytovatelem půjčky byl již prohlédnout nemovitost, která měla být údajně ve vlastnictví J. D., a tuto za účelem zřízení účtu pro převod peněz poslal do banky, aby takovýto účet založila, již takto značně přesáhlo pouhé stadium přípravy, a to proto, že již svým jednáním dne 3. 2. 2010, kdy společně s J. D. (na návrh dovolatele) předstírali svědku A., že J. D. je majitelkou nemovitosti jménem Š. Z., počali naplňovat znaky jím přisuzovaného trestného činu, a to i s ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 1123/2011 ze dne 26. 10. 2011, podle kterého „ jestliže rozdíl mezi přípravou a pokusem trestného činu spočívá v tom, že příprava je jednáním, kterým pachatel vytváří podmínky pro spáchání trestného činu, zatímco pokus je jednáním, které již bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu, pak z toho vyplývá, že za přípravu nelze považovat jednání, jímž pachatel již naplnil některý ze zákonných znaků trestného činu .“ Nelze tedy přisvědčit argumentaci dovolatele, že se jednalo o pouhou přípravu takovéhoto trestného činu, a to bez ohledu na dovolatelem uváděný počet následných kroků k získání půjčky, ke kterým však nedošlo, protože došlo k odhalení nepravosti občanského průkazu ze strany pracovníků Č. o. b., a. s.
Dalším dovolacím důvodem, který dovolatel ve svém podání uplatnil, je ten, který je uveden v §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Tento dovolací důvod je dán tehdy, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Dovolatel jeho prostřednictvím namítl, že ač odvolací soud provedl (dle jeho názoru pro skutková zjištění podstatný) důkaz padělaným občanským průkazem, nezrušil rozsudek okresního soudu ve výroku o vině a nerozhodl o vině sám rozsudkem. S tímto názorem dovolatele však nelze souhlasit. To proto, že ustanovení §257 tr. ř. a §258 odst. 1 tr. ř. taxativně stanoví, kdy odvolací soud napadený rozsudek zruší. V posuzovaném případě se však o žádný z těchto případů nejedná. Soud prvního stupně provedl dostatečné dokazování k otázce pravosti či nepravosti tohoto občanského průkazu, když vycházel jak ze zprávy Městského úřadu v P., tak z kriminalistické analýzy tohoto občanského průkazu a konečně i z výpovědi samotné J. D.. O tom, že se v posuzované věci jednalo o padělaný občanský průkaz, tak nebylo na základě takto provedeného dokazování žádných pochyb a skutečnost, že soud prvního stupně tento důkaz (založený ve spise) přehlédl a byl následně proveden až před soudem odvolacím, již není způsobilá jakkoli změnit závěr o vině dovolatele. Proto nebylo nutné (ale de facto ani možné) rozsudek soudu prvního stupně rušit ve výroku o vině.
Konečně vzhledem ke skutečnosti, že dovolací soud takto podané dovolání odmítl, nerozhodoval již o návrhu dovolatele na odklad jemu uloženého trestu ve smyslu §265o odst. 1 tr. ř.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, když shledal, že pro konání veřejného zasedání nebyly splněny podmínky.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. dubna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka