ECLI:CZ:NS:2012:3.TDO.339.2012.1
sp. zn. 3 Tdo 339/2012 -24
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. dubna 2012 o dovolání podaném J. N., nar., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 6 To 464/2010 ze dne 2. 11. 2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné-pobočka v Havířově pod sp. zn. 102 T 21/2009, takto:
I. Podle §265k odst. 1 trestního řádu se rozsudek Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 6 To 464/2010 ze dne 2. 11. 2011 zrušuje .
II . Podle §265k odst. 2 trestního řádu se současně zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III . Podle §265 l odst. 1 trestního řádu se Krajskému soudu v Ostravě přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově sp. zn. 102 T 21/2009 ze dne 11. 6. 2010 byl dovolatel uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví podle §147 odst. 1 trestního zákoníku (dále jen tr. zákoník), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výroku citovaného rozsudku. Za uvedený přečin mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání sedmi měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu patnácti měsíců a bylo též rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody.
O odvolání, které proti citovanému rozsudku podal J. N. a příslušný státní zástupce, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě rozsudkem sp. zn. 6 To 464/2010 ze dne 9. 7. 2010 tak, že z podnětu odvolání podaného státním zástupcem, podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zrušil napadený rozsudek ve výrocích o náhradě škody ohledně přesně označených poškozených a dále za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněný J. N. je podle §228 odst. 1 tr. ř. povinen zaplatit na náhradě škody přesně označeným poškozeným přesně specifikované částky. Odvolání J. N. podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné s tím, že ve výroku o vině a trestu zůstává napadený rozsudek nezměněn.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal J. N. dovolání, o kterém rozhodl Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) usnesením sp. zn. 3 Tdo 301/2011 ze dne 18. 5. 2011 tak, že napadený rozsudek odvolacího soudu podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil, podle §265k odst. 2 tr. ř. potom současně zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a konečně podle §265 l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Následně Krajský soud v Ostravě rozsudkem sp. zn. 6 To 464/2010 ze dne 2. 11. 2011 ve věci znovu projednal odvolání podané J. N. a příslušným státním zástupcem a rozhodl tak, že podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. ve věci nově rozhodl tak, že J. N. uznal vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví podle §147 odst. 1 tr. zákoníku. Za uvedený přečin mu potom uložil trest odnětí svobody v trvání sedmi měsíců, jehož výkon mu podmíněně odložil na zkušební dobu patnácti měsíců a současně rozhodl o vznesených nárocích na náhradu škody. Uvedeného přečinu se měl obviněný J. N. dopustit tím, že „dne 22. 6. 2008 kolem 11,50 hodin v T., okres K., jako řidič osobního motorového vozidla tov. zn. Škoda Felicia, RZ, při vyjíždění z místa ležícího mimo komunikaci na silnici č. – ulici T. v kilometru 306,792, se záměrem otočit se vozidlem do protisměru své jízdy zpět na Č. T., nedbal náležité pozornosti a střetl se se dvěma motocykly jedoucími po hlavní silnici rychlostí vyšší než povolenou do 50 km, a to rychlostí 84 km/hod., řízenými M. B., jedoucím na motocyklu tov. zn. Honda C., RZ a Z. P., jedoucím na motocyklu tov. zn. Honda C., převozní značky, přičemž v důsledku střetu utrpěl M. B. poranění v podobě zlomeniny pánve, odlomení báze proximálního článku palce pravé ruky, zhmoždění stěny břišní a hrudní vlevo, zhmoždění obou kolen a podvrtnutí levého zápěstí s nutností jeho hospitalizace do 13. 8. 2008 a představující nejméně 9 měsíců trvající poruchu zdraví podstatně omezující jmenovaného v běžných životních činnostech a Z. P. poranění v podobě zhmoždění levého ramene a levé kyčle s dobou léčby do 6. 8. 2008, avšak bez nutnosti vystavení pracovní neschopnosti či podstatnějšího omezení v běžném způsobu života.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal J. N. znovu dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech takto zvoleného mimořádného opravného prostředku uvedl, že dokazování ve veřejném zasedání konaném odvolacím soudem bylo sice v intencích předchozího (citovaného) rozhodnutí Nejvyššího soudu doplněno, a to výslechem znalce z oboru dopravy Ing. M. a znalkyně Ing. M., do věci však nepřineslo nic nového, když znalci setrvali na závěrech vyjádřených v jím podaném znaleckém posudku, když tyto závěry potvrzují svědčící obhajobě dovolatele. Poukázal v tomto směru na to, že dle učiněných skutkových zjištění plynoucích právě z vypracovaného revizního znaleckého posudku z oboru silniční dopravy a opírajících se i o navazující výslechy znalce Ing. M., nemohl dovolatel dát přednost v jízdě přijíždějícím motocyklistům (a porušit takto svou povinnost), neboť se dostatečně přesvědčil o situaci na vozovce, měl dostatečnou výhledovou vzdálenost před započetím svého manévru. Takto zjistil, že v dané chvíli nebyl na silnici přítomen žádný další účastník silničního provozu (jemuž by mohl překážet) a počínal si tak standardně. Poukázal tedy na to, že pokud i s ohledem na dané vzdálenosti kritickém místě nikoho neviděl, důvodně předpokládal, že na silnici může bezpečně vjet a otočit se na ní, když současně také předpokládal, že další účastnící silničního provozu budou respektovat na místě stanovenou (předepsanou) rychlost. Ke svému manévru tak měl k dispozici dostatečnou dobu cca 6 sekund. Nemohl tak porušit vytýkanou právní povinnost a v jeho jednání tak absentuje jakýkoli prvek zavinění. Z učiněných skutkových zjištění pak zjevně plyne, že k dopravní nehodě došlo v důsledku počínání poškozených, kteří výrazně překročili nejvýše v obci (na místě) povolenou rychlost a porušili tak jim stanovenou povinnost, nejenom z hlediska technického, ale i z hlediska právního posouzení jejich jednání. Takovéto jednání poškozených bylo primární příčinou vzniklé (předmětné) dopravní nehody. Nepřípadným je potom tvrzení odvolacího soudu povinnost dovolatele zajistit si bezpečný vjezd na komunikaci pomocí další způsobilé a náležitě poučené osoby, neboť v daném případě byl jeho výhled natolik bezpečný, že jej opravňoval k vyjetí na vozovku. Proto také navrhl, aby dovolací soud napadený (citovaný) rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušil a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Opis dovolání byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky, které jej obdrželo dne 9. 2. 2012. K dnešnímu dni však dovolací soud neobdržel vyjádření nejvyššího státního zástupce k podanému dovolání ani žádný jiný přípis, jímž by deklaroval svůj zájem využít práva vyjádřit se k dovolání obviněného či práva vyplývajícího z ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a tedy je nezbytné posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za dovolací důvod obsažený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání zvolený dovolatelem a obsažený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Je třeba opakovaně také uvést, že poukazem na zmíněný dovolací důvod se přitom nelze v zásadě domáhat přezkoumání ve věci učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim odpovídající právní závěry.
V posuzované věci je nutno opakovaně poukázat na popis skutku obsažený tentokráte v příslušném výroku rozsudku odvolacího soudu, na jehož obsahu soud nic nezměnil, a to ani s ohledem na námitky vznesené dovolatelem týkající se jemu přisouzenému zavinění na vzniku a následcích předmětné dopravní nehody. Přitom je namístě opakovaně v tomto směru vzneseným námitkám dovolatele přisvědčit znovu s tím, že se jedná o námitky uplatněné nejenom právně relevantně, ale znovu i důvodně. Je potřeba připomenout, že s ohledem na ve věci vykonaná (učiněná) skutková zjištění se jako klíčovým jeví podání třetího (revizního) znaleckého posudku z oboru silniční a městské dopravy znalci Ing. L. M., PhD. a Ing. D. M., jakož i výslech těchto znalců v rámci veřejného zasedání konaného odvolacím soudem dne 20. 10. 2011. Zmíněný znalec se totiž v plném rozsahu odvolal na jím ve věci podaný znalecký posudek a odpovídal i na jemu položené dotazy v rámci zmíněného veřejného zasedání. V rámci uvedeného výslechu pak jednoznačně (i s ohledem na ve věci konaný vyšetřovací pokus) uvedl, že motocyklisté (poškození) jeli v době rozjezdu dovolatele na vozovku takovou rychlostí, že je dovolatel nemohl vidět a zopakoval, že v té době je nemohl pozorovat. Poukázal i na to, že v okamžiku rozjezdu (3,5 vteřiny před střetem) měl výhled více než 100 metrů na každou stranu, a to v podmínkách obce a samozřejmě věděl, že pokud vozidlo bude dodržovat (předepsanou) rychlost 50 km/hod., tak na celý úkon má čas 6 vteřin (otočení a odjezd z místa). Tento čas však k dispozici neměl, protože motocyklisté svým způsobem jízdy tento čas výrazně zkrátili (více jak na polovinu) a situace se tak pro něj stala překvapivou a z technického hlediska nečekanou. Zdůraznil i to, že pokud by v obci viděl vyjíždět motocykly i na vzdálenost 40 metrů, stejně by se nic nestalo, kdy motocyklista s rychlostí 50 km/hod. by zastavil, případně zpomalil tak, že by dovolatel opustil profil své jízdy. Uzavřel s tím, že z technického hlediska spatřuje příčinu nehody v jednání motocyklistů a takto v rychlosti jejich jízdy. To i s tím, že dovolatel motocyklisty v konečném důsledku mohl a měl vidět na v poslední fázi již na cca 40 metrů, pokud by však tito jeli očekávanou /předepsanou/ rychlostí, tak i tato vzdálenost byla dostatečná k tomu, aby svůj úkon dokončil. Znovu pak znalec uvedl, že v době rozjezdu měl dovolatel výhled na sto metrů (na každou stranu), což je vzdálenost obrovská a měl čas minimálně 6 vteřin, a proto se právem rozhodl, že může pokračovat v jízdě, aniž by se něco stalo. To samozřejmě tehdy, pokud by neměl povinnost předpokládat, že někdo pojede vysokou rychlostí. Znalec též poukázal i na to, že dovolatel neměl v dané chvíli možnost rozpoznat, že motocyklisté jedou výrazně rychleji (84 km/hod.), znovu s tím, že důvodně mohl předpokládat, že řidiči všech vozidel v daném místě budou respektovat (dodržovat) předepsanou rychlost 50 km/hod. Přitom s ohledem na uvedené mu nic nebránilo v rozjezdu na vozovku a v jízdě běžně pokračoval, bez důvodu k zastavení. Celý manévr dovolatele potom tento uskutečnil nebo chtěl uskutečnit v době, kdy měl k dispozici 6 vteřin, což je neskutečně dlouhá doba na to, aby jej mohl udělat bezpečně a dokonce opustit místo střetu, do kterého by motocyklisté teprve s odstupem dvou vteřin přijeli. Znalec uzavřel s tím, že se odvolává na závěry, ke kterým dospěl v rámci písemně zpracovaného revizního posudku s tím, že spatřuje technickou příčinu vzniku předmětné dopravní nehody v jednání motocyklistů se snahou soudu vysvětlit, co jej k takovému závěru vede s tím, že i po svém výslechu k žádné změně v jeho postoji nedošlo. S výpovědí znalce Ing. L. M. PhD. se shodla i spoluautorka zmíněného znaleckého posudku Ing. D. M.. Konečně i dovolací soud znovu a opakovaně poukazuje na závěry zmíněných znalců obsažené v jimi písemně vypracovaném znaleckém posudku, tak jak to učinil ve svém předchozím rozhodnutí na jeho straně čtvrté a páté.
Odvolací soud uvedeným skutečnostem a ve svém celku tak ani ve věci učiněným skutkovým zjištěním nevěnoval patřičnou pozornost, zejména však z jejich existence nedovodil jim adekvátní závěry právní. Neobstojí takto jeho tvrzení, že dovolatel měl možnost odvrátit střet předmětných vozidel, když právě ze znaleckého posudku zjevně vyplývá, že motocyklisty mohl vidět (zahlédnout) na vzdálenost cca 40 metrů, avšak již v době, kdy pokračoval ve vjíždění na vozovku (nezahájil teprve tento úkon), a to poté, co na vozovku vjel v době, kdy nedovolenou rychlostí přijíždějící motocyklisty nemohl vidět a byl právem v domnění, že silnice je volná, stejně jako v oprávněném předpokladu, že pokud se někdo objeví, tak pojede na místě povolenou rychlostí do 50 km/hod. Je potom pochopitelné, že za daného (pro něj překvapivého) stavu mohl těžko adekvátně vzniklé situaci jakkoli reagovat právě na rozdíl od motocyklistů. Tvrzení spočívající v tom, že mohl motocyklisty dostatečně vidět a tomu přiměřit i způsob své jízdy, je potom v přímém rozporu se závěry znalců stran technických příčin vzniku nehody a tedy i v přímém rozporu s učiněným skutkovými zjištěními. Naopak, nebylo vyvráceno to, že se dovolatel dostatečně přesvědčil o svém výhledu před tím, než na silnici vjel a učiněným skutkovým zjištěním (zejména závěrům předmětného znaleckého posudku i výpovědím znalců před soudem, k jejichž serióznosti nebyly vzneseny žádné důvodné pochybnosti), neodpovídá ani to, že to nebezpečnou situaci vytvořil on a nikoli označení motocyklisté. Je sice pravdou, že je povinností řidiče vyjíždějícího z místa mimo komunikaci dát přednost v jízdě vozidlům jedoucím po hlavní silnici. To však za běžného předpokladu, že takový řidič je v situaci, která mu umožňuje toto pravidlo silničního provozu vůbec dodržet. V daném případě tomu tak, s ohledem na již uvedené nebylo. Odkaz na to, že povinnost dát přednost v jízdě, je kvalitativně vyšší než dodržet limit povolené rychlosti, je v dané věci nepřípadný, když podstatným je úvaha o tom, která povinnost (a kým) byla porušena. Stejně tak je nepřípadný odkaz na to, že dovolatel si měl pomocí poučené osoby zajistit bezpečný vjezd na silnici, když (znovu s ohledem na již vyslovené) k tomu neměl racionální důvod. Nelze než uzavřít, že z dosud učiněných skutkových zjištění nelze dospět k závěru, že dovolatel svým (popsaným) jednáním naplnil všechny znaky skutkové podstaty označeného přečinu, a to jak z hlediska její subjektivní, ale i objektivní stránky. Konečně z hlediska uvedených souvislostí je namístě opakovaně a důrazně poukázat i na příslušnou, již ustálenou a konstantní judikaturu, kterou lze vztáhnout i k projednávanému případu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 593/2007, sp. zn. 5 Tdo 1173/2004, sp. zn. 3 Tdo 1615/2005) týkající se právě problematiky dání přednosti v jízdě.
S ohledem na již vyslovené je potom namístě opakovaně uvést, že dovolací námitky z hlediska uplatněného dovolacího důvodu jsou vzneseny nejen právně relevantně, ale současně jsou také důvodné, když za daného stavu ve věci učiněná skutková zjištění neodpovídají soudem přijatým hmotně právním závěrům stran posouzení předmětného (jím popsaného) skutku.
Protože Nejvyšší soud shledal dovolání J. N. důvodným, zrušil podle ustanovení §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. citovaný rozsudek Krajského soudu v Ostravě a zrušil též všechna další rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. pak přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Své rozhodnutí potom Nejvyšší soud přijal za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, když vzhledem k povaze zjištěných vad nepřichází v úvahu jejich odstranění v rámci případného veřejného zasedání.
V novém řízení se Krajský soud v Ostravě bude věcí znovu zabývat v intencích tohoto rozhodnutí Nejvyššího soudu se zdůrazněním, že bude vázán jeho právním názorem vysloveným právě v uvedeném rozhodnutí (§265s odst. 1 tr. ř.), a to z hlediska relevantních právních otázek s povinností provést případné doplnění dokazování z hledisek již shora uvedených. Zvýšenou pozornost bude potom věnovat závěrům revizního znaleckého posudku a výslechu znalců vedených soudem, jakož i problematice dání přednosti v jízdě obsažené v relevantní (poukazované) judikatuře se zaměřením na přesné posouzení otázek vztahujících se na samotné zavinění dovolatele, a to i z pohledu závěrů vyjádřených v tomto rozhodnutí Nejvyššího soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. dubna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka