ECLI:CZ:NS:2012:3.TDO.356.2012.1
sp. zn. 3 Tdo 356/2012 -27
USNESENÍ
Nejvyšší soud jako soud dovolací rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. dubna 2012 o dovolání obviněného P. K., nar., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 12. 2011, sp. zn. 5 To 458/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 44 T 70/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. K. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 9. 2011, sp. zn. 44 T 70/2010 , byl obviněný P. K. uznán vinným pokračujícím trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1, odst. 3 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), kterého se dle skutkových zjištění dopustil tím, že:
1. „ dne 12. 04. 2006 v P., ul. S., v Klientském servisu Č. p., a. s., v souvislosti s uplatněním neoprávněného nároku na pojistné plnění plynoucí z pojistné smlouvy č. o sdruženém pojištění vozidla Ford Sierra, rz:, v souvislosti s fiktivní dopravní nehodou uplatnil nárok na pojistné plnění a v souvislosti s uplatněním nároku na plnění z této pojistné smlouvy vědomě uvedl nepravdivé údaje o průběhu dopravní nehody, ke které údajně mělo dojít dne 12. 04. 2006 v obci P. mezi motorovým vozidlem Ford Mondeo, rz:, jehož majitelem a řidičem v době dopravní nehody měl být obžalovaný P. K. a motorovým vozidlem Ford Sierra, rz:, jehož majitelem a řidičem v době dopravní nehody měl být P. C., kdy řidič vozidla Ford Sierra, rz:, měl při parkovacím manévru couvání narazit zadní částí vozidla do přední části vozidla Ford Mondeo, rz:, a poškodit tak přední nárazník, masku chladiče, levý a pravý přední světlomet a držáky masky, a ačkoliv věděl, že k předmětné dopravní nehodě nedošlo, po prohlídce vozidla při likvidaci škody předal poškozené Č. p., a. s., tiskopis Zápis o poškození vozidla I. ze dne 12. 04. 2006 a Zápis o poškození vozidla II. ze dne 20. 04. 2006, které podepsal a na základě uplatnění a předložených dokumentů poškozená Č. p., a. s., vyplatila z pojistné smlouvy č. obžalovanému P. K. za škodu na vozidle Ford Mondeo, rz:, která měla vzniknout při dopravní nehodě dne 12. 04. 2006, přičemž z následně provedeného znaleckého posudku z oboru dopravy vyplynulo, že všechna uplatňovaná a dokumentovaná poškození nemohla vzniknout v místě dopravní nehody a podle popisu nehodového děje při posuzování ve všech souvislostech a také, že P. C., nar. zcela popírá účast na předmětné dopravní nehodě ze dne 12. 04. 2006, čímž obžalovaný P. K. způsobil poškozené společnosti Č. p., a.s., IČ:, se sídlem P., ul. S., škodu na vyplaceném plnění ve výši 18.221,- Kč “;
2. „ dne 08. 06. 2006 v P., ul. S., v Klientském servisu Č. p. a. s. v souvislosti s uplatněním neoprávněného nároku na pojistné plnění plynoucí z pojistné smlouvy č. o sdruženém pojištění vozidla Škoda Favorit 135L, rz:, v souvislosti s fiktivní dopravní nehodou uplatnil nárok na pojistné plnění a v souvislosti s uplatněním nároku na plnění z této pojistné smlouvy vědomě uvedl nepravdivé údaje o průběhu dopravní nehody, ke které údajně mělo dojít dne 07. 06. 2006 na parkovišti u obchodního centra O., P. mezi motorovým vozidlem Ford Mondeo, rz:, jehož majitelem a řidičem v době dopravní nehody měl být obžalovaný P. K. a motorovým vozidlem Škoda Favorit 135L, rz: , jehož řidičkou a majitelkou v době dopravní nehody měla být A. P., nar., kdy řidička vozidla Škoda Favorit 135L, rz:, měla při parkování nacouvat do vozidla Ford Mondeo, rz:, a poškodit tak zadní spoiler odřením, zadní nárazník, zadní čelo a deformovat páté dveře a ačkoliv věděl, že k předmětné dopravní nehodě nedošlo, po prohlídce vozidla při likvidaci škody předal poškozené Č. p., a. s. tiskopis Zápis o poškození vozidla ze dne 08. 06. 2006, který podepsal a na základě uplatnění a předložených dokumentů poškozená Č. p. a. s. vyplatila z pojistné smlouvy č. obžalovanému P. K. za škodu na vozidle Ford Mondeo, rz:, která měla vzniknout při dopravní nehodě dne 07. 06. 2006, přičemž z následně provedeného znaleckého posudku z oboru dopravy vyplynulo, že všechna uplatňovaná a dokumentovaná poškození nemohla vzniknout v místě dopravní nehody a podle popisu nehodového děje při posuzování ve všech souvislostech, čímž obžalovaný P. K. způsobil poškozené společnosti Č. p. a. s., IČ:, se sídlem P., ul. S., škodu na vyplaceném plnění ve výši 31.300,Kč “;
3. „ dne 17. 08. 2006 v P., ul. T., na klientském servisu pojišťovny K., a. s. v souvislosti s uplatněním neoprávněného nároku na pojistné plnění plynoucí z pojistné smlouvy č. o pojištění vozidla Renault Master, rz:, v souvislosti s fiktivní dopravní nehodou uplatnil nárok na pojistné plnění a v souvislosti s uplatněním nároku na plnění z této pojistné smlouvy vědomě uvedl nepravdivé údaje o průběhu dopravní nehody, ke které údajně mělo dojít dne 16. 08. 2006 v P., ul. F.. K., před číslem popisným, mezi motorovým vozidlem Renault Master, rz:, jehož majitelem a řidičem v době dopravní nehody měl být F. N., nar., a motorovým vozidlem Ford Mondeo, rz:, jehož majitelem a řidičem v době dopravní nehody měl být obžalovaný P. K. , kdy řidič vozidla Renault Master, rz:, se měl při projíždění ulicí otřít o zaparkované vozidlo Ford Mondeo, rz:, a poškodit mu tak dveře a levý bok, a ačkoliv věděl, že k předmětné dopravní nehodě nedošlo, po prohlídce vozidla při likvidaci škody předal poškozené pojišťovně K. a.s. tiskopis Zápis o poškození vozidla ze dne 22. 08. 2006, který podepsal a na základě uplatnění a předložených dokumentů poškozená pojišťovna K. a. s. vyplatila z pojistné smlouvy č. obžalovanému P. K. za škodu na vozidle Ford Mondeo, rz: , která měla vzniknout při dopravní nehodě dne 16. 08. 2006 přičemž z následně provedeného znaleckého posudku z oboru dopravy vyplynulo, že vozidlo Ford Mondeo, rz:, bylo již před předmětnou dopravní nehodou poškozeno a střet stojícího vozidla Ford Mondeo s míjejícím se protijedoucím vozidlem Renault Master levými boky je pro daný rozsah poškození vozidla z technického hlediska nepřijatelný, čímž obžalovaný P. K. způsobil poškozené K. p., a. s., IČ:, se sídlem P., T., škodu na vyplaceném plnění ve výši 24.478,- Kč,
přičemž tímto jednáním způsobil celkovou škodu ve výši 73.999,- Kč “.
Za to byl obviněný P. K. odsouzen podle §250a odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 24 měsíců. Současně byla obviněnému podle §59 odst. 2 tr. zák., věta za středníkem, uložena povinnost ve lhůtě podmíněného odsouzení podle svých sil nahradit škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle §228 odst. 1 tr. ř. je obviněný povinen nahradit škodu ve výši 49.521,- Kč poškozené Č. p., a. s., se sídlem P., ul. S., a částku 24.478,- Kč poškozené K. p., a. s., se sídlem P., T.. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená Č. p., a. s., odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 9. 2011, sp. zn. 44 T 70/2010, podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. 12. 2011, sp. zn. 5 To 458/2011, a to tak, že jej podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
II.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný dovolání (č. l. 511 – 512), v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. maje za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Obviněný namítl, že byla nesprávně určena výše způsobené škody, kdy v případě trestného činu pojistného podvodu podle §250a tr. zák. je škodou částka, která se rovná rozdílu mezi skutečně poskytnutým pojistným plněním na straně jedné a pojistným plněním, které by náleželo v případě, kdyby pachatel tohoto trestného činu neuvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo nezamlčel podstatné údaje při uplatnění nároku na pojistné plnění, na straně druhé. Celková škoda ve všech třech případech tedy byla soudem nesprávně vyčíslena ve výši 73.999,- Kč, ovšem skutečná škoda vůbec nebyla předmětem dokazování. Dále namítl, že závěr odvolacího soudu o fingovanosti nehod, jež byl podkladem pro uplatnění pojistného plnění, nemá žádné opodstatnění v provedeném dokazování v nalézacím řízení. Z výpovědí předvolaných svědků vyplynulo, že o průběhu nehod neměli detailní povědomí, z čehož lze vyvodit jediný závěr, a to ten, že je vyloučena jakákoliv domluva. Rovněž ze znaleckých posudků nevyplynulo, že by k uvedeným dopravním nehodám nedošlo, pouze byl diskutován rozsah škod, které při těchto nehodách vznikly a výše uplatněného pojistného plnění. Znalec v nalézacím řízení uvedl, že kontakt vozidel nelze vyloučit. Z provedeného dokazování nevyplývá úmysl fingovat nehody. Je přesvědčen, že tímto postupem nalézacího i odvolacího soudu byla porušena zásada in dubio pro reo, neboť nebyl prokázán jeho úmysl vylákat na pojišťovně pojistné plnění z fingované dopravní nehody, maximálně lze uvažovat o úmyslu vylákat vyšší než skutečné pojistné plnění, ani toto však nebylo dle jeho názoru prokázáno. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem má za to, že byl nalézacím i odvolacím soudem nesprávně kvalifikován zjištěný skutkový stav, když za škodu pokládaly částku v celkové výši 73.999,- Kč, neboť v řízení nevyplynulo, že k žádné pojistné události nedošlo a že pojistné plnění bylo v celém rozsahu neoprávněné. S ohledem na to nemůže obstát ani stávající právní kvalifikace skutku dle §250a odst. 3 tr. zákona a v důsledku toho ani výrok trestu o náhradě škody.
Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Městského soudu v Praze podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal příslušnému soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedl, že v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze vytýkat nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění. V předmětné věci učinily soudy jednoznačné skutkové zjištění, podle kterého dopravní nehody, na jejichž základě požadoval obviněný pojistné plnění, byly fingované, tedy k nim vůbec nedošlo. V takovém případě je škodou celé vyplacené pojistné plnění. Obviněným citované závěry z rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 7 Tdo 580/2002, jsou platné pouze v případě, kdy skutečně došlo k pojistné události a pachatel „pouze“ při uplatnění nároku na pojistné plnění uvedl nepravdivé údaje v úmyslu dosáhnout výplaty vyššího pojistného. Obviněný sice formálně namítá nesprávnost právní kvalifikace skutku, fakticky však na základě vlastního hodnocení důkazů polemizuje se skutkovým zjištěním soudů, podle kterého jednotlivé dopravní nehody byly fingované.
Vzhledem k výše uvedenému proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 12. 2011, sp. zn. 5 To 458/2011, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným uplatněné námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.
V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Ze shora uvedeného je zřejmé, že dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají námitky obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů (především vypracovaných znaleckých posudků a výpovědí předvolaných svědků, které však blíže nespecifikoval) a poukazoval na nedostatečně zjištěný skutkový stav věci (zejména námitky nedostatečného objasnění průběhu nehod, resp. otázky, zda k nehodám došlo či nikoli, a s tím související možné dohody mezi ním a majiteli – řidiči zúčastněných vozidel), kdy tak prosazoval vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecná námitka, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají, resp. že závěr odvolacího soudu o fingování nehod nemá žádné opodstatnění v provedeném dokazování).
Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (v prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotně právním posouzení skutku vycházel. To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod zčásti nezaložil na hmotně právních - byť v dovolání formálně proklamovaných - důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů . Tuto část jeho námitek proto pod shora uvedený dovolací důvod podřadit nelze.
Pod obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. však lze podřadit námitku týkající se nesprávného posouzení výše způsobené škody, kdy obviněný namítl, že za škodu nelze bez dalšího považovat celou výši poskytnutého pojistného plnění, tak jak učinil nalézací soud k jeho újmě v napadeném rozsudku, kdy skutečná škoda vůbec nebyla předmětem dokazování.
Trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1, odst. 3 tr. zák. se dopustí ten, kdo při sjednávání pojistné smlouvy nebo při uplatnění nároku na plnění z takové smlouvy uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí, způsobí-li takovým činem na cizím majetku škodu nikoliv malou .
Škodou nikoli malou se má podle §89 odst. 11 tr. zák. na mysli škoda dosahující částky nejméně 25.000 Kč.
Pojistná smlouva neboli smlouva o pojištění je právní skutečností, na jejímž základě vzniká, trvá i zaniká, tedy existuje smluvní pojištění. Pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění, nastane-li nahodilá událost ve smlouvě blíže označená, a fyzická nebo právnická osoba, která s pojistitelem pojistnou smlouvu uzavřela, je povinna platit pojistné. Pojištěnému přísluší ze zákona právo na plnění , což je třeba vykládat tak, že jde o pojistné plnění z pojistné události . Za nepravdivé se považují údaje , jejichž obsah vůbec neodpovídá skutečnému stavu, o němž je podávána informace, a to byť jen o některé důležité skutečnosti pro uzavření pojistné smlouvy. Z hlediska subjektivní stránky jde o úmyslný trestný čin (srov. §4 tr. zák.).
K trestní odpovědnosti za trestný čin podle §250a odst. 1, na rozdíl od obecného trestného činu podvodu podle §250 tr. zák., není třeba vznik škody, a to jak majetkové, tak případně nemajetkové povahy. Proto ani úmysl pachatele nemusí k takové škodě spočívající zejména ve vylákání pojistného plnění směřovat, i když zpravidla tomu tak bude (srovnej Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon – komentář – díl II., 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, str. 1488 – 1492).
Obviněný danou námitku vznesl s poukazem na vlastní hodnocení provedených důkazů a vlastní verzi skutkového stavu věci, kdy uvedl, že nebylo prokázáno, že by se jednalo o fiktivní dopravní nehody, tedy dopravní nehody, ke kterým ve skutečnosti nedošlo, resp. vycházel z toho, že k daným dopravním nehodám skutečně došlo. Nejvyšší soud však je při rozhodování vázán stabilizovanými skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů vyjádřených ve skutkové větě rozsudku. V projednávaném případě bylo prokázáno, že předmětné dopravní nehody byly fiktivní.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 5. 2. 2007, sp. zn. 10 To 7/2007 (publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 1/2009) konstatoval, že ustanovení §250a odst. 1 tr. zák. dopadá (mimo jiné) na případy, kdy pachatel při uplatnění nároku na plnění z pojistné smlouvy uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí. Jako pomocného prostředku k tomuto jednání může použít to, že v rozporu se skutečností předstírá, že v určité době a na určitém místě došlo k pojistné události, případně usiluje o podepření tohoto nepravdivého tvrzení získáním určitých dokladů či svědectví o takto předstírané pojistné události, například zdokumentováním ve skutečnosti neproběhlé, fiktivní dopravní nehody policejními orgány. A to je právě podstatou toho, co bylo ve zde posuzované věci v průběhu celého trestního stíhání obviněnému kladeno za vinu s odvoláním na znalecký posudek, podle něhož se deklarované dopravní nehody vůbec nestaly. Podobné případy jsou i v judikatuře soudů řešeny jako trestný čin pojistného podvodu podle §250a odst. 1 tr. zák., event. podle odst. 3 a násl. tohoto ustanovení (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 6/2006, 8 Tdo 664/2006, 8 Tdo 925/2006, 6 Tdo 895/2006).
Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 7 Tdo 580/2002 (publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 29/2003), je škodou způsobenou trestným činem pojistného podvodu podle §250a tr. zák. částka, která se rovná rozdílu mezi skutečně poskytnutým pojistným plněním a pojistným plněním, které by náleželo, kdyby pachatel neuvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo nezamlčel podstatné údaje při uplatnění nároku na pojistné plnění. Za škodu nelze bez dalšího považovat celou výši poskytnutého pojistného plnění, je-li zřejmé, že k pojistné události došlo a že nárok na pojistné plnění vznikl , byť v nižší částce, než jakou pachatel vylákal. Samotné zjištění, že pachatel uvedl nepravdivé údaje o době, místě a průběhu pojistné události ještě nemusí znamenat, že k pojistné události nedošlo a že pojistné plnění bylo v celém rozsahu neoprávněné.
V projednávané trestní věci však obviněnému v prvé řadě vůbec nárok na pojistné plnění nevznikl, neboť k žádné dopravní nehodě nedošlo (k tomu blíže str. 10 odůvodnění rozsudku a zejména pak str. 4 až 5 napadeného usnesení). Nejednalo se o tzv. „zinscenované“ dopravní nehody, ale o nehody zcela fiktivní, tedy neexistující. Nedošlo-li tedy k pojistné události, představuje obviněnému vyplacené celé plnění, poskytnuté mu na základě jím uvedených nepravdivých údajů, výši škody, která byla způsobena.
Nejvyšší soud tedy shledal námitku obviněného neopodstatněnou. S ohledem na výše uvedené nelze přisvědčit ani námitce obviněného, že nebyl prokázán úmysl vylákat na pojišťovně pojistné plnění z fingované dopravní nehody.
IV.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne , jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného P. K. odmítl . Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. dubna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Petr Š a b a t a