ECLI:CZ:NS:2012:3.TDO.405.2012.1
sp. zn. 3 Tdo 405/2012 -24
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. dubna 2012 o dovolání podaném J. D., nar., proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 9 To 393/2011 ze dne 20. 10. 2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 37 T 18/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 37 T 18/2011 ze dne 28. 7. 2011 byl dovolatel uznán vinným trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) trestního zákona (dále jen tr. zák.) a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, odst. 2 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků a šesti měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
V předmětné věci podal J. D. odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze usnesením sp. zn. 9 To 393/2011 ze dne 20. 10. 2011 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal J. D. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. c), g), l ) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl (z hlediska užitého dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g/ tr. ř.), že nedošlo k věrohodnému prokázání, že to byl právě on, který předmětný skutek spáchal. V této souvislosti poukázal na to, že jeho vinu soudy dovodily na základě jediného důkazu, kterým je stopa DNA. Přitom je chybně uvedeno, že předmět, na kterém byla stopa DNA nalezena (kleště typu sika), sloužil jako páčidlo, když tato skutečnost nebyla nijak prokázána, stejně jako jiná role tohoto předmětu v dané věci a z její samotné přítomnosti na místě činu nelze usuzovat na to, že tam byl přítomen i dovolatel. Dále poukázal i na to, že soudy nepřípadně zdůraznily jeho kriminální minulost a nerespektovaly tak princip presumpce neviny. Stejně nepřípadně potom soudy poukázaly na obdobný „modus operandi“, když jakékoli vloupání do bytu od jakéhokoli pachatele bude mít vždy obdobný modus operandi, neboť způsob vloupání do bytů není neomezený. V souvislosti s uvedeným (s odkazem na označenou judikaturu Ústavního soudu České republiky) poukázal na to, že je nutno každé věci, ve které existuje pouze jediný usvědčující důkaz, věnovat mimořádnou pozornost, přičemž soudy takový požadavek v jeho věci nerespektovaly.
K uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. uvedl, že v rámci přípravného řízení bylo (za přítomnosti znalkyně oceňující odcizené věci) dne 23. 2. 2011 protokolárně pokračováno ve výslechu poškozené, aniž by tomuto úkonu byl přítomen obhájce dovolatele, který o tomto úkonu ani nebyl uvědoměn. O uvedeném se potom dověděl až při seznámení s trestním spisem dne 8. 3. 2011. V rámci uvedeného úkonu potom znalkyně vypracovala dodatek znaleckého posudku, na základě kterého došlo k podstatnému navýšení hodnot odcizených věcí.
Konečně namítl, že soudy se nedostatečně zabývaly samotným zjištěním a prokázáním vzniklé škody, jakož i vlastnictvím odcizených věcí poškozeným. V této souvislosti poukázal na to, že poškození v rámci svých výpovědí uvedli, že poskytli příslušné fotografie odcizených věcí, ty se však měly ztratit a nebyly tak obsahem spisu a nebyly předloženy ani znalci. Znalecký posudek tak musí vycházet z objektivních údajů a nikoli pouze z tvrzení poškozeného. Je potom na poškozeném, aby prokázal, jaká škoda a v jakém rozsahu mu byla skutečně způsobena, když rozsah škody způsobené trestným činem je důležitým hlediskem pro stanovení stupně nebezpečnosti pro společnost. V uvedeném směru potom soudy tak neověřily pravdivost výpovědí dovolatele, ač tak měly učinit. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud „rozhodl tak, že se Usnesení zrušuje a věc se přikazuje Městskému soudu v Praze k novému projednání“.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že dovolání ve své podstatné části směřuje do oblasti soudy učiněných skutkových zjištění, když napadá jejich správnost a úplnost, jakož i způsob hodnocení opatřených důkazů. Poukázal na to, že se jedná o opakování jeho obhajoby, kterou dovolatel uplatnil v předchozích fázích trestního řízení a na kterou soudy adekvátně reagovaly a přesvědčivým způsobem se s ní vypořádaly. Takto zdůvodnily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům dospěly, takže dovolatel se de facto domáhá na základě odlišného hodnocení důkazů změny skutkového stavu věci. Uvedené námitky tak jsou ve skutečnosti procesního charakteru a tudíž je nelze podřadit pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (a stejně tak ani pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l / tr. ř.). Ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. pak uvedl, že v rozhodné době měl dovolatel ustanoveného obhájce, který měl možnost následně se seznámit s doplňkem výpovědi poškozené, jakož i s dodatkem znaleckého posudku a teprve poté byl upozorněn na možnost přísnější právní kvalifikace předmětného skutku. Dodal, že navíc byli poškození i znalci slyšeni v rámci vedeného dokazování před soudem prvního stupně. S poukazem na uvedené tak má zato, že tento vytýkaný nedostatek byl nepochybně zhojen, a proto není možno přiznat relevanci argumentaci dovolatele ani v tomto směru. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud takto podané dovolání podle §265b (správně ovšem podle §265i/) odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod dovolání uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se tak nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedeném v §265a odst. 2 tr. ř. písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez jeho věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, ačkoliv v již předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaném opravném prostředku (odvolání) rozhodl usnesením, které přijal ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu věci. Současně se nejedná ani o druhou alternativu uvedeného dovolacího důvodu, neboť v takovém případě by v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí musel být dán (opodstatněně) některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., což znamená, že v posuzované věci by předcházející řízení muselo být zatíženo vadami, jež by svou povahou odpovídaly obsahu ustanovení §265b odst. 1 písm. g), písm. c) tr. ř., na která dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje a na které dovolací soud reaguje v další části tohoto svého rozhodnutí (uvedeno níže).
V dané věci totiž, z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl, že se předmětných trestných činů nedopustil, když takové skutečnosti ani neodpovídají ve věci učiněná skutková zjištění. To přesto, že na místě byl zajištěn předmět (kleště typu sika), na kterém byla nalezena stopa DNA, odpovídající identitě dovolatele. Jeho tvrzení, že tato skutečnost (jako klíčový důkaz svědčící o jeho přítomnosti na místě v rozhodné době) ještě neprokazuje (bez dalších, podpůrných důkazů), že předmětný skutek spáchal a takto jej neusvědčuje ze spáchání označených trestných činů, však neobstojí. Je totiž nepochybné, že se jedná o zásadní a jednoznačný důkaz, prokazující právě jeho přítomnost na místě a v čase, kdy došlo k popsané trestné činnosti. Takový důkaz potom ve světle uvedeného je do té míry bezpochybným, že není třeba jej doprovodit (v tomto směru) dalšími (podpůrnými) důkazy. Jistě, že nelze na samotnou trestnou činnost dovolatele usuzovat z jeho kriminální minulosti a způsobu jejího provedení, nelze však od ní bez dalšího ani odhlédnout. Samotné tvrzení dovolatele o tom, že nebylo prokázáno, k jakému účelu byly určeny nalezené kleště (na kterých byla identifikována jeho DNA), je potom za daného stavu věci již bezpředmětné. Co se týče výše způsobené škody je namístě uvést, že ta byla stanovena na základě znaleckého posudku a výpovědí poškozených, když není nejmenšího důvodu předpokládat, že by tito stanovenou škodu nadhodnocovali. Přitom přesvědčivě vysvětlili, o jaké předměty se jednalo a jakým způsobem popsané předměty získali, když i z hlediska podaného znaleckého posudku je zjevné, že pokud došlo k pochybnostem o jejich hodnotě, vždy bylo vycházeno z hodnot, které byly stanoveny jako minimální. Lze v uvedeném směru uzavřít, že ve věci učiněná skutková zjištění tak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu takto dospět nelze. Učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu tak umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Stran uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je namístě dát dovolateli za pravdu, že nepřítomnost jeho obhájce v popsané situaci (pokračování ve výpovědi poškozené) bylo procesním pochybením v rámci konaného přípravného řízení, které mohlo vést ke zkrácení jeho práva na obhajobu. Je však namístě poukázat i na to, že dovolatel měl v dalším průběhu proti němu takto vedeného trestního řízení svou obhajobu řádně a bez potíží vykonávat, když také měl možnost nejenom se s takto učiněnou výpovědí poškozené seznámit, ale měl možnost reagovat na její výpověď (stejně jako na výpověď znalkyně), když ty byly slyšeny v rámci hlavního líčení konaného soudem, a to za přítomnosti dovolatele (a jeho obhájce), samozřejmě s možností takto plně využít svého práva na obhajobu a k takto učiněným výpovědím se vyjadřovat či k nim zaujímat stanovisko. S ohledem na uvedené tak lze i v tomto směru uzavřít, že jeho právo na obhajobu (přes uvedené a zjištění procesní pochybení) nebylo ve skutečnosti závažným způsobem zasaženo, nýbrž bylo reálně zachováno, bez toho, že by zmíněné pochybení vůbec znemožnilo výkon jeho obhajoby.
Z uvedeného (ve svém celku) je zjevné, že námitky dovolatele z hlediska uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. c), g) tr. ř. lze mít za zjevně neopodstatněné a nelze tak mít v této souvislosti za důvodně uplatněný ani dovolací důvod uplatněný podle §265b odst. 1 písm. l ) v některé z jeho alternativ.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako dovolání zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. dubna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka