ECLI:CZ:NS:2012:3.TDO.479.2012.1
sp. zn. 3 Tdo 479/2012-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud jako soud dovolací rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. května 2012 o dovolání obviněného M. H., nar., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 12. 2011, sp. zn. 3 To 501/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno – venkov pod sp. zn. 12 T 73/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. H. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu Brno – venkov ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 12 T 73/2011 , byl obviněný M. H. uznán vinným zločinem vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. e) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dle skutkových zjištění dopustil tím, že:
- „ dne 11. 1. 2011 v blíže nezjištěné době v dopoledních hodinách v I. a následně téhož dne 11. 1. 2011 v době kolem 20.54 hodin v I., K. n., vulgárními výrazy uvedenými v usnesení o zahájení trestního stíhání dle §160 odst. 1 trestního řádu sp. zn. KRPB-2316/TČ-2011- 060312 častoval R. H., nar., a požadoval po ní, aby vzala zpět trestní oznámení, které na jeho osobu podala dne 29. 12. 2010 na Policii České republiky, Obvodním oddělení I., pro skutek kvalifikovaný jako přečin porušování domovní svobody dle §178 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku, pro který státní zástupce Okresního státního zastupitelství Brno - venkov dne 14. 1. 2011 podal pod sp. zn. ZK 627/2010 návrh na potrestání podezřelého M. H., nar. k Okresnímu soudu Brno-venkov, s tím, že pokud tak poškozená neučiní, uřízne jí hlavu, kdy tímto jednáním vzbudil u R. H., nar., která v dané věci byla v postavení svědka a poškozené, obavu o život “;
- „ dále dne 5. 2. 2011 v dopoledních hodinách v I., se opakovaně minimálně v deseti případech pokoušel telefonicky kontaktovat R. H., nar., a naléhal na ni, aby vzala zpět souhlas s jeho trestním stíháním ve věci vedené u Okresního soudu Brno - venkov pod sp. zn. 2 T 4/2011, což R. H. odmítla, načež poté ve 13.00 hodin dne 5. 2. 2011 ji osobně vyhledal před domem na ulici K. v I., sledoval ji a obtěžoval žducháním a vulgárními výrazy uvedenými v usnesení o zahájení trestního stíhání dle §160 odst. 1 trestního řádu sp. zn. KRPB-2316/TČ-2011-060312, a to až do místa jejího přechodného bydliště na ulici T. P. v I., kde na ni naléhal ať vezme zpět souhlas s trestním stíháním a vyhrožoval poškozené újmou na zdraví se slovy, že na každého jednou dojde, kdy poté nadále postával na ulici, kde jej R. H. viděla přes okno z domu, jak na ni vykřikoval, ať vyleze ven, přičemž nadále ve vyhrožování pokračoval tím způsobem, že dne 5. 2. 2011 ve 20.56 hodin v I. na ulici K. vylezl na střechu přístřešku u domu a po střeše došel až k oknu poškozené, které vede do obývacího pokoje a začal do něj pěstí tlouct, přičemž na H. křičel, že na ni jednou dojde, přičemž tohoto jednání se dopustil vůči R. H., která ve věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov byla v postavení svědka a poškozené a na den 14. 2. 2011 a 10. 3. 2011 bylo nařízeno hlavní líčení ve věci “.
Za výše uvedenou trestnou činnost a sbíhající se přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu Brno – venkov ze dne 10. 3. 2011, sp. zn. 2 T 4/2011, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 12. 5. 2011, sp. zn. 7 To 223/2011, byl obviněný M. H. odsouzen podle §175 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 ½ (dva a půl) roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu Brno - venkov ze dne 10. 3. 2011, sp. zn. 2 T 4/2011, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 12. 5. 2011, sp. zn. 7 To 223/2011, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti rozsudku Okresního soudu Brno – venkov ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 12 T 73/2011, podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 21. 12. 2011, sp. zn. 3 To 501/2011, a to tak, že jej podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
II.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný dovolání (č. l. 273 - 277), v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. maje za to, že v řízení, které předcházelo rozhodnutí odvolacího soudu byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný zdůraznil, že dovoláním napadá výrok o zamítnutí odvolání dle §256 tr. ř., a to v celém jeho rozsahu.
Obviněný namítl, že právní posouzení skutku jako zločinu vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku je nesprávné. Nalézací soud svůj závěr opřel především o výpověď poškozené R. H., přičemž neshledal žádné zásadní skutečnosti, pro které by měl pochybovat o její věrohodnosti, ač ji obviněný během celého řízení důvodně rozporoval. Důvodem toho byla zejména skutečnost, že poškozená svoji výpověď v průběhu celého řízení několikrát změnila, kdy obviněný poukazuje zejména na výpověď poškozené u hlavního líčení dne 27. 10. 2011, a označuje její výpověď za nepravdivou. O nevěrohodnosti v tvrzeních poškozené svědčí taktéž výpovědi svědků A. H., M. H. a J. M., kteří výrazně zpochybnili její tvrzení a taktéž vypověděli o zcela jiném charakteru vzájemného soužití, resp. jeho vztahu s poškozenou. Obviněný má za to, že sama poškozená se dopustila trestného činu vydírání, kdy po něm požadovala částku 100.000,- Kč oplátkou za to, že vezme zpět svůj souhlas s jeho trestním stíháním. Dané vyšlo najevo z výslechu svědkyně M. H.. Během řízení opakovaně poukazoval na tu skutečnost, že poškozenou slušně požádal o zpětvzetí svého souhlasu s trestním stíháním, čímž se žádného trestného činu nedopustil. Poškozená mu zpětvzetí souhlasu slíbila, přičemž toto uvedla i ve své výpovědi. Je přesvědčen, že poškozená využívá trestního řízení pouze k vypořádání běžných partnerských problémů s tím, že toto považuje za způsob jakéhosi varovného ponaučení pro něho, což on považuje za zcela absurdní a nepochopitelné. Opětovně poukázal na její postoj u hlavního líčení dne 27. 10. 2011 a taktéž na dopisy jemu adresované, které předložil nalézacímu soudu na podporu svých tvrzení o charakteru osoby poškozené a způsobu jejího jednání. Dále uvedl, že vypracovaný znalecký posudek PhDr. Jiřího Mezníka považuje za nepravdivý a zcela zkreslený tím, že byl vypracován pouze na základě nepravdivých tvrzení poškozené. I přesto však předmětný znalecký posudek ve svém závěru poškozenou označil za osobu zčásti věrohodnou, zčásti nevěrohodnou, a je tedy nejednoznačný. S ohledem na výše uvedené proto zadal pro účely odvolacího řízení vypracování vyjádření znalce Mgr. Lubomíra Smékala, který přezkoumal předložený znalecký posudek zejména z pohledu použitých postupů a odborných metodik, a shledal výsledky vyšetření nedostatečně průkaznými.
Dále obviněný namítl, že po provedeném dokazování a zjištění skutkového stavu nelze učinit jednoznačný závěr beze všech pochybností, že jeho jednání bylo úmyslné a že naplnil skutkovou podstatu trestného činu dle ustanovení §175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku. Ze soudy zjištěného skutkového stavu tento závěr nevyplývá, neboť soudům se nepodařilo zpochybnit či vyvrátit obhajobu odsouzeného. Soudy nepostupovaly podle zásady in dubio pro reo, byť tak postupovat měly. Vina obžalovaného by měla být jednoznačně a beze zbytku prokázána, což se však nestalo.
Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 12. 2011, sp. zn. 3 To 501/2011, a sním i související rozsudek Okresního soudu Brno – venkov ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 12 T 73/2011, a podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí obsahově navazující na citované rozhodnutí, a aby poté dle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal příslušnému soudu nové projednání a rozhodnutí věci.
Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky , kterému byl doručen dne 30. 3. 2012. Dne 13. 4. 2012 byl Nejvyššímu soudu doručen přípis ze dne 11. 4. 2012, v němž Nejvyšší státní zastupitelství oznámilo, že se k dané věci nebude věcně vyjadřovat. Současně vyjádřilo výslovný souhlas s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 12. 2011, sp. zn. 3 To 501/2011, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti dovolatelem uplatněných dovolacích důvodů.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným M. H. vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. , lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) – k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. První alternativa spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo v rámci druhé alternativy zde byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
První alternativa ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. by měla své místo pouze tehdy, pokud by došlo k rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného přezkoumání řádného opravného prostředku obviněného. V trestní věci obviněného je však naprosto zřejmé, že Krajský soud v Brně odvolání obviněného projednal a také z podnětu tohoto odvolání rozhodl výše uvedeným rozsudkem. Uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho první alternativě, proto nepřichází v úvahu.
Obviněný však podle obsahu dovolání uplatnil tento dovolací důvod v jeho druhé variantě, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., kdy konkrétně odkázal na dovolací důvod uvedeným pod písm. g).
V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tyto stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V posuzované věci však uplatněné dovolací námitky obviněného směřují právě do oblasti skutkových zjištění a důkazní situace. Obviněný totiž soudům vytýká nesprávné hodnocení důkazů (zejména výpovědi poškozené R. H., v rámci níž dle obviněného uváděla nepravdy, výpovědí svědků A. H., M. H. a J. M., kteří vypovídali o jeho vztahu s poškozenou; dále znaleckého posudku PhDr. Jiřího Mezníka, který označil za nepravdivý a zkreslený, a znaleckého posudku, který nechal vypracovat Mgr. Lubomírem Smékalem, kterýžto shledal závěry znaleckého posudku PhDr. Jiřího Mezníka nedostatečně průkaznými) a vadná skutková zjištění (zejména týkající se jeho společného soužití s poškozenou před 29. 12. 2010, jejího charakteru a skutečnosti, že sama poškozená se nejspíše jednáním, při němž po obviněném požadovala částku 100.000,- Kč výměnou za stáhnutí souhlasu s jeho trestním stíháním, dopustila zločinu vydírání), když prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecné námitky, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají, resp. že soudům se nepodařilo zpochybnit či vyvrátit jeho obhajobu a z provedeného dokazování není zřejmé, jak se děj odehrál) a vlastní verzi skutkového stavu věci (kdy uvedl, že poškozenou slušně požádal o zpětvzetí souhlasu s trestním stíháním, což tato slíbila a dané uvedla i ve své výpovědi, nicméně se tak nestalo, a obviněný se domnívá, že poškozená využívá trestního řízení pouze k vypořádání běžných partnerských problémů s tím, že toto považuje za způsob jakéhosi varovného ponaučení pro něho, což se podává jak z její výpovědi ze dne 27. 10. 2011, ale také z obsahu dopisů mu poškozenou adresovaných).
Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (v prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotně právním posouzení skutku vycházel. To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod nezaložil na hmotně právních - byť v dovolání formálně proklamovaných - důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů .
Při posuzování, zda je oprávněné tvrzení dovolatele o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Kdyby měl dovolací soud dospět k jinému závěru ohledně předmětného skutku, jak se toho v konečném důsledku ve svém dovolání domáhá obviněný, musel by zásadním způsobem modifikovat zmíněná rozhodná skutková zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů, resp. od nich odhlédnout. Takový způsob rozhodnutí však není v dovolacím řízení možný ani přípustný, jak již výše Nejvyšší soud zdůraznil.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný M. H. uplatnil, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, odst. 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř. Jestliže tedy obviněný namítl nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotně právní posouzení, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozoval především z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů a vadných skutkových zjištění, pak soudům nižších stupňů nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Sem spadají s určitou dávkou tolerance i námitky obviněného týkající se namítaného porušení ustanovení §158 odst. 4, odst. 7 tr. ř., kdy obviněný namítl, že spoluobviněná P. V. nebyla řádně poučena o svých právech, zejména právu nevypovídat s ohledem na možnost přivodit si trestní stíhání a na příbuzenský vztah mezi ní a obviněným, a taktéž o právu na právní pomoc, a též námitky nesepsání úředního záznamu dle §158 odst. 5 tr. ř. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Obviněný sice vznesl námitku, že jeho jednání nenaplňuje znaky skutkové podstaty zločinu vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku, kdy uváděl, že zde absentuje úmysl, tedy zpochybnil naplnění subjektivní stránky uvedeného zločinu, kteroužto lze podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod, nicméně námitka obviněným vznesená je, jak vyloženo výše, založena na podkladě jeho vlastního hodnocení provedených důkazů a vlastní verzi skutkového stavu věci, a je tedy čistou spekulací. Obviněný totiž nevznáší žádné konkrétní hmotně právní námitky, ze kterých by měla vyplývat existence možného rozporu mezi skutkem zjištěným soudy nižších stupňů a jeho právním posouzením. Taková námitka pro svou neurčitost vyvolává nepřezkoumatelnost. Obviněný v rámci dovolání nenamítl, že popis skutku, tak jak je uveden ve skutkové větě rozsudku nalézacího soudu, není podřaditelný pod skutkovou podstatu trestného činu, jímž byl uznán vinným. Je naopak evidentní, že ačkoli obviněný v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., vůči právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem prvního (a potažmo i druhého) stupně, žádnou konkrétní hmotně právní námitku neuplatnil a ve skutečnosti uplatnil pouze námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a až následně z jím prosazované změny skutkových zjištění vyvozoval, že se trestného činu nedopustil.
S ohledem na skutečnost, že Nejvyšší soud je stabilizovanými skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů vyjádřených ve skutkové větě rozsudku vázán a nedovodil-li současně, že by se jednalo o případ extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, dospěl k závěru, že dovolání obviněného nebylo možno přiznat jakékoliv opodstatnění.
Navíc je třeba poukázat na to, že obviněným uplatněné námitky byly již zčásti vyhodnoceny odvolacím soudem. Přestože lze odůvodnění odvolacího soudu označit za poměrně strohé, na str. 3 napadeného usnesení odvolací soud dostatečně vyložil, z jakých důvodů neměl důvod zpracovávat alternativní posudek či dokonce posudek revizní.
IV.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne , jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného M. H. odmítl . Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 16. května 2012
Předseda senátu:
JUDr. Petr Š a b a t a