ECLI:CZ:NS:2012:3.TDO.485.2012.1
sp. zn. 3 Tdo 485/2012 -14
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. dubna 2012 o dovolání, které podal obviněný L. K. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 1. 2012, č. j. 4 To 32/2012-159, jako soudu stížnostního v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 1 T 88/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud ve Vyškově rozhodl usnesením ze dne 18. 10. 2011, č. j. 1 T 88/2008-148, že se obviněnému L. K. podle §65 odst. 2 trestního zákoníku (tj. zákona č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010 /dále jen „tr. zákoník“/) a §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku přeměňuje nevykonaný zbytek trestu obecně prospěšných prací ve výměře 231,5 hodiny, uložený mu trestním příkazem Okresního soudu ve Vyškově, č. j. 1 T 88/2008-61, ze dne 10. 11. 2008, který nabyl právní moci dne 9. 12. 2008, na trest odnětí svobody ve výměře 232 dnů, pro jehož výkon se zařazuje do věznice s dozorem.
O stížnosti obviněného proti předmětnému usnesení rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 24. 1. 2012, č. j. 4 To 32/2012-159, jímž ji podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítl. Usnesení soudu prvního stupně tak nabylo právní moci dne 24. 1. 2012 (§140 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Proti shora citovanému rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný L. K. následně dovolání , v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel namítl, že soud prvního stupně nesprávně posoudil důvody, pro které nemohl vykonat obecně prospěšné práce. Uvedl, že trpí vleklým zánětem celého organismu způsobeným „lymfatickou boreliózou“, průběžně se podrobuje celé řadě vyšetření a léčebných postupů, které mu brání v souvislém výkonu povolání, natož obecně prospěšných prací. Proto tyto práce vykonával v rozsahu, jak mu umožňoval jeho zdravotní stav. Byl připraven vykonávat je i nadále, nicméně v mezidobí rozhodl okresní soud o přeměně tohoto trestu na trest odnětí svobody. Přitom současně nesprávně posoudil rozsah již vykonaných obecně prospěšných prací, když dle vlastních záznamů dovolatele byly práce vykonány v rozsahu 82,5 hodiny, podle záznamů Obecního úřadu Š. v rozsahu 70 hodin, ale podle rozhodnutí soudu pouze v rozsahu 68,5 hodiny. Tyto rozdíly zavdávají pochybnosti o správnosti napadeného rozhodnutí obou soudů a současně důvod pro jejich přezkum.
Dovolatel připomněl, že k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin byl odsouzen za účinnosti trestního zákona č. 140/1961 Sb. (dále jen „tr. zák.“). Poukázal na ustanovení §45a odst. 4 tr. zák., podle kterého se každé, byť započaté dvě neodpracované hodiny nevykonaného trestu obecně prospěšných prací, počítají za jeden den odnětí svobody. Rozhodnutí Okresního soudu ve Vyškově však při přeměně trestu vychází z ustanovení §65 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, tedy z trestněprávní úpravy, která je pro něj méně příznivá. Tím soud postupoval v rozporu s ustanovením čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod a v rozporu s ustanovením §2 odst. 4 tr. zák.
S ohledem na výše uvedené důvody proto dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 1. 2012, č. j. 4 To 32/2012-159, zrušil jako nezákonné a věc přikázal tomuto soudu k novému projednání. Současně požádal o odklad výkonu rozhodnutí soudu prvního stupně s odkazem na ustanovení §265o odst. 1 tr. ř. a §323 odst. 1 tr. ř.
K podanému dovolání se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který uvedl, že dovoláním lze napadat pouze pravomocná rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Tato rozhodnutí jsou taxativně vymezena v ustanovení §265a odst. 2 tr. ř. Usnesení, kterým bylo rozhodnuto o přeměně trestu obecně prospěšných prací, v tomto výčtu obsaženo není a nelze je tedy považovat za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu §265a odst. 1, odst. 2 tr. ř. Dovolání obviněného L. K. je tak nutno považovat za nepřípustné.
Proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. a aby tak učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání pak vyslovil i pro případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu ve smyslu §265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.
Obviněný L. K. je (obecně) podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno ve dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně obsahuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda jsou v projednávané věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. , a dospěl k následujícím závěrům:
Nejprve je nutno uvést, že dovolání jako další mimořádný opravný prostředek, zavedený do českého trestního řádu novelou provedenou zákonem č. 265/2001 Sb. s účinností od 1. 1. 2002, bylo koncipováno jako specifický mimořádný opravný prostředek , který umožňuje průlom do právní moci rozhodnutí. Proto byla současně striktně omezena přípustnost jeho podání pouze na ta pravomocná rozhodnutí soudu učiněná ve druhém stupni ve věci samé (§265a odst. 1 tr. ř.), která patří do okruhu uvedeného v §265a odst. 2 tr. ř.
Jelikož ustanovení §265a odst. 2 písm. a) – h) tr. ř. představuje taxativní výčet rozhodnutí , která lze považovat za rozhodnutí ve věci samé, proti nimž je přípustné dovolání, nelze pokládat za rozhodnutí ve věci samé pro účely dovolání žádné jiné (další) rozhodnutí, které do uvedeného okruhu nepatří.
Podle §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. je rozhodnutím ve věci samé rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
V posuzované věci rozhodl Okresní soud ve Vyškově trestním příkazem ze dne 10. 11. 2008, č. j. 1 T 88/2008-61, který nabyl právní moci dne 9. 12. 2008, tak, že se obviněnému L. K. pro trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák. ukládá trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin.
Naproti tomu předmětným usnesením ze dne 18. 10. 2011, č. j. 1 T 88/2008-148, Okresní soud ve Vyškově o uložení trestu meritorně nerozhodoval , protože ve vykonávacím řízení podle Hlavy dvacáté první, Oddíl čtvrtý (Výkon trestu obecně prospěšných prací) trestního řádu, podle §340b odst. 1 tr. ř. za použití §65 odst. 2 tr. zákoníku trest obecně prospěšných prací v rozsahu nevykonaného zbytku toliko přeměnil na trest odnětí svobody, pro jehož výkon zařadil obviněného podle §56 odst. 2 písm. b) tr. ř. do věznice s dozorem. K tomuto rozhodnutí se pak vztahuje dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Brně, kterým po provedeném přezkumu (§147 odst. 1 tr. ř.) byla podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta stížnost obviněného proti výše uvedenému usnesení soudu prvního stupně.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti lze proto uzavřít, že usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 1. 2012, č. j. 4 To 32/2012-159, nelze považovat za rozhodnutí soudu druhého stupně ve věci samé podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., tj. rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v ustanoveních §265b odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., neboť jemu předcházející usnesení Okresního soudu ve Vyškově ze dne 18. 10. 2011, č. j. 1 T 88/2008-148, do tohoto taxativního výčtu rozhodnutí nepatří. Dovolání z obviněným uplatněných důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. proti tomuto rozhodnutí tedy podat nelze.
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, není-li přípustné. Dovolání obviněného L. K. bylo proto bez věcného přezkoumání (§265i odst. 3 tr. ř.) odmítnuto, přičemž Nejvyšší soud toto své rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
K podání návrhu na odklad či přerušení výkonu dovoláním napadeného rozhodnutí, o kterém je třeba rozhodnout samostatným výrokem, je za podmínek §265h odst. 3 tr. ř. oprávněn výlučně předseda senátu soudu prvního stupně. Předsedkyně senátu soudu prvního stupně (zde samosoudkyně) však v dané věci takový postup nezvolila.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. dubna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler