ECLI:CZ:NS:2012:3.TDO.514.2012.1
sp. zn. 3 Tdo 514/2012 -20
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. května 2012 o dovolání podaném P. G., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci sp. zn. 68 To 285/2011 ze dne 19. 8. 2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 4 T 46/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně sp. zn. 4 T 46/2011 ze dne 13. 6. 2011 byl dovolatel uznán vinným pod bodem ad 1) pokusem zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. 1 trestního zákoníku (dále jen tr. zákoník) k §145 odst. 1 tr. zákoníku a jednak přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, pod bodem ad 2) potom pokusem ublížení na zdraví podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §146 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu bylo uloženo ochranné opatření, a to ochranné protialkoholní léčení v ústavní formě a bylo též rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody.
V předmětné věci podal P. G. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, usnesením sp. zn. 68 To 285/2011 ze dne 19. 8. 2011 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal P. G. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím své obhájkyně a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že stran pokusu k trestnému činu těžkého ublížení na zdraví nebyl veden úmyslem takový následek způsobit a chybí tak naplnění subjektivní stránky pokusu k označenému trestnému činu. V této souvislosti poukázal na to, že v kritické době byl podnapilý (v jeho krvi zjištěno 2,19 g/kg alkoholu) a tudíž při takovém stupni opilosti si jen stěží lze představit, že by byl schopen zamířit a trefit se nohou do hlavy poškozeného, a to v době, kdy ten ze sedu vstával. Při hodnocení jeho jednání je potom namístě přihlédnout i ke znaleckému posudku z odvětví psychiatrie, podle kterého je emočně instabilní a osobností impulzivního typu. V době útoku byly jeho ovládací schopnosti podstatně sníženy tak, že si plně neuvědomoval hrozící následky svého počínání i to, že k jejich způsobení zaviněně směřoval. Své výhrady vznesl i k výpovědi svědka Ch., když z lékařské zprávy PhDr. Š. plyne, že ten byl závislý na poškozeném, který byl jeho opatrovníkem. Jeho výpověď tak mohla být ovlivněna pocitem ohrožení jeho a ke zkreslenému vnímání ataku v důsledku obavy o jeho opatrovníka, když není možné ani přehlédnout, že šlo o útok v noci, za zhoršených pozorovacích podmínek. S ohledem na uvedené proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) napadené (citované) usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci podle §265k tr. ř. zrušil a věc mu přikázal tak, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl „ve smyslu ust. §265 l odst. 1 tr. řádu nebo ve smyslu §265m odst. 1 tr. řádu rozhodl ve věci rozsudkem“.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že převážná část uplatněných námitek směřuje proti hodnocení provedených důkazů a jsou tak vlastně napadána soudy učiněná skutková zjištění. V tomto směru však není nic, co by založilo úvahy o tom, že mezi učiněnými skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry existuje extrémní rozpor. Zvolenému dovolacímu důvodu tak odpovídá pouze námitka absence úmyslu způsobit poškozenému E. T. těžkou újmu na zdraví, ta je však zjevně neopodstatněná. To proto, že z učiněných skutkových zjištění zjevně plyne, že dovolatel popsaným jednáním (kopáním do hlavy poškozeného a dupnutím na ni) takto konal nepochybně úmyslně a nebránila mu v tom zjevně ani jeho podnapilost. S ohledem na uvedené proto navrhl, aby takto podané dovolání Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout (jak ostatně uvádí i dovolatel), že samotné dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci, totiž z hlediska popisu napadeného skutku (popsaného pod bodem ad 1/ v rozsudku nalézacího soudu) dovolatel zpochybnil svědecké výpovědi T. Ch. případně i samotného poškozeného. Oba soudy však zejména i v důvodech svých (přijatých) rozhodnutí přesvědčivě vysvětlily, proč označenému svědku i poškozenému uvěřily, když věrohodnost svědka Ch. byla potvrzena i lékařskou zprávou klinické psycholožky a terapeutky, když stejně tak právem poukázaly na lékařské zprávy stran zranění poškozeného odpovídající charakteru jeho napadení. Za daných okolností tak v uvedeném smyslu nelze mít za to, že v posuzované věci došlo k extrémnímu rozporu mezi učiněnými skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry soudy. Za právně relevantně uplatněnou námitku tak lze považovat pouze tvrzení dovolatele, že svým jednáním nezamýšlel poškozenému způsobit těžkou újmu na zdraví a takto tedy absence subjektivní stránky skutkové podstaty označeného trestného činu. K tomu je však namístě uvést, že právě z úplných a nepochybně učiněných skutkových zjištění plyne, že dovolatel poškozeného napadl nejenom kopy do hlavy, ale do hlavy mu i dupl. Za daných okolností je potom zjevné, že s takovým počínáním byl srozuměn s tím, že poškozenému může způsobit těžkou újmu na zdraví. Jeho námitka v uvedeném směru je tak zjevně neopodstatněná a nic na tom nemění ani jeho aktuální (tehdejší) podnapilost či závěry znaleckého posudku stran duševního stavu dovolatele.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 16. května 2012
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka