ECLI:CZ:NS:2012:3.TDO.564.2012.1
sp. zn. 3 Tdo 564/2012 -18
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 30. května 2012 v neveřejném zasedání o dovolání, které podal obviněný R. B., nar., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. 8 To 510/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 91 T 4/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. B. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 16. 6. 2011, sp. zn. 91 T 4/2011 , byl obviněný R. B. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, odst. 3 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), kterého se dle skutkových zjištění dopustil tím, že „ dne 14. 9. 2009 v době po 22:30 hod. v B., na ul. S. č., z parkoviště O. T., podle vzájemné předchozí domluvy s již pravomocně odsouzeným Z. H., nar. (ve věci MS v Brně sp. zn. 3 T 10/2010), podle jeho instrukcí a na jeho telefonické požádání, odvezl za užití klíčů od vozidla, které dříve od H. dostal, zde zaparkované vozidlo zn. Alfa Romeo, rz majitele D. K., nar., které měl H. zapůjčeno za účelem předstírané obchodní cesty do S. a na kterou H. předem plánovitě vylákal poškozeného I. V., nar. pod záminkou výhodné koupě několika vozidel, čímž takto V. přiměl převážet finanční hotovost 59.970,- EUR, t. j. tehdy 1.466.566,- Kč na zakoupení zmíněných vozidel. Vozidlo Alfa Romeo pak obžalovaný odstavil na polní cestu v k. ú. obce M., okr. B.– v. a podle domluvy s H. na něm zinscenoval násilné vloupání do tohoto vozidla tím, že poškodil zámek dveří řidiče a vytáhl dráty spínací skříňky a tyto spojil tzv. na krátko. Současně, rovněž v intencích domluvy s H., z vnitřních prostor vozu vzal zde uložené věci poškozeného I. V., a to vojenskou tašku s osobními věcmi včetně tzv. ledvinky obsahující převáženou finanční hotovost ve výši 59.970,- EUR, dále navigaci zn. B. v hodnotě 4.760,- Kč a digitální fotoaparát zn. C. 540 v hodnotě 4.150,- Kč. O výtěžek z majetku poškozeného se později s H. rozdělil, čímž tak poškozenému I. V. společně způsobili odcizením uvedené finanční hotovosti, navigace a fotoaparátu poškozenému škodu ve výši 1.475.476,- Kč a poškozenému D. K., nar., přesně nezjištěnou škodu poškozením zámku levých předních dveří, spínací skříňky a imobilizéru “.
Za to a taktéž za sbíhající se trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zák., jímž byl obžalovaný uznán vinným pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. 6. 2010, sp. zn. 4 T 150/2010, doručeným dne 10. 11. 2010, který nabyl právní moci dne 19. 11. 2010, byl obviněný R. B. odsouzen podle §247 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Současně byl obviněnému podle §49 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 24 (dvaceti čtyř) měsíců.
Rozsudkem byl dále podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. 6. 2010, sp. zn. 4 T 150/2010, který nabyl právní moci dne 19. 11. 2010, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 16. 6. 2011, sp. zn. 91 T 4/2011, podal obviněný R. B. odvolání směřující do všech výroků rozsudku. O odvolání rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 17. 1. 2012, sp. zn.8 To 510/2011 , a to tak, že podle §256 tr. ř. odvolání obviněného R. B. zamítl.
II.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný R. B. prostřednictvím svého obhájce dovolání (č. l. 297 - 299) opírající se o výslovně uvedený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. , neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , kdy rozhodnutí nalézacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Obviněný namítl, že z výroku rozsudku nalézacího soudu nelze dovodit jeho vědomost o skutečnosti, že poškozený V. byl H. vylákán na předstíranou obchodní cestu do S., a tedy ani to, že věci v automobilu Alfa Romeo nebyly ve vlastnictví H., který jej měl instruovat i k jejich odnesení. Jeho jednání nebylo té kvality, že by si přisvojil cizí věc. Podstatou znaku „přisvojení si cizí věci“ je totiž skutečnost, že pachatel vyloučí z dispozice s ní oprávněnou osobu. Dále se pro trestní odpovědnost podle §247 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. vyžaduje úmyslné zavinění pachatele a platí, že úmysl se musí vztahovat k přisvojení si cizí věci. Z výroku rozsudku nalézacího soudu lze uzavřít, že v inkriminované době neměl vědomost o tom, že věci nepatří H., který jej požádal o dispozici s těmito věcmi, tedy že neznal okolnost, že by věci patřily třetí osobě a takto tedy tuto třetí osobu vyloučil z dispozice s předmětnými věcmi. Konstatování ve výroku rozsudku soudu nalézacího, že o výtěžek z majetku poškozeného se později s H. rozdělili, může svědčit tomu, že se dozvěděl o skutečnosti, že věci náležely třetí osobě a nikoli H. právě až později, tj. po jejich odnesení z automobilu Alfa Romeo, když z výroku rozsudku soudu nalézacího se podává, že předchozí domluva mezi jmenovanými se týkala toliko odvezení vozidla Alfa Romeo a odnesení věcí z tohoto vozidla. Dle jeho názoru nemůže být tedy správným právní posouzení učiněné nalézacím soudem a následně potvrzené soudem odvolacím, tedy že svým jednáním naplnil všechny znaky trestného činu krádeže dle §247 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. a spáchal tak předmětný trestný čin.
Na základě výše uvedených námitek obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. 8 To 510/2011, zrušil, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Současně navrhl, aby podle §265o tr. ř. předseda senátu Nejvyššího soudu odložil nebo přerušil výkon rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Poté, co zopakovala dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedla, že z popisu skutkových okolností jednání zcela jednoznačně vyplývá, že od samého počátku, kdy za pomoci Z. H. předaných klíčků převezl vozidlo Alfa Romeo do nefrekventovaného prostoru mimo pozemní komunikaci, aby mohl zinscenovat poškození zámku jeho dveří, jakož i způsobit tzv. spojení na krátko, budící dojem, že k odcizení nejen vozidla samotného, ale i věcí poškozeného V. v něm uložených, které následně také provedl, došlo ze strany třetí osoby, postupoval v rámci dohody se Z. H., který jej tzv. krok za krokem vedl při uskutečňování jejich společného trestného záměru přisvojit si V. věci a současně vytvořit klamnou stopu směřující ke zcela jinému pachatelskému subjektu než k jeho osobě, která předmětné vozidlo užívala po dohodě s jeho vlastníkem a která s poškozeným V. také dohodla fiktivní účel uložení později odcizených věcí do vnitřního prostoru vozidla. Případnému potvrzení jeho dobré víry, že přisouzeným způsobem podle předchozí dohody se Z. H. pouze nakládá s jeho osobními věcmi, uloženými v jím užívaném vozidle, zcela nepochybně brání právě ono zinscenování násilného vniknutí do vozidla, které by za opačného stavu věci zcela postrádalo na své účelnosti. Jednání, páchané v trestné součinnosti se Z. H. na majetku, který nebyl předmětem vlastnického práva jak posledně jmenovaného, tak ani dovolatele, tedy nepochybně bylo té kvality, která odpovídá obsahovému významu pojmu vyloučení vlastníka z dispozice s jeho věcí a tedy plně konvenuje naplnění znaku přisvojení (si cizí věci) ve smyslu §247 tr. zák. Je tomu tak tím spíše s přihlédnutím k dalšímu významnému skutkovému zjištění o tom, že se obviněný se Z. H. o výtěžek z majetku poškozeného později rozdělil. Úvaha obviněného, že se o skutečnosti, že věci náležely třetí osobě, nikoliv H., dozvěděl až později, tj. až po jejich odnesení z automobilu, tak stojí zcela osamocena a je vytržena ze vzájemného kontextu výše uvedených skutkových okolností, které se staly podkladem právního závěru, že vůči majetku poškozeného I. V. jednal za podmínek §247 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. v předepsané formě zavinění.
Vzhledem k těmto skutečnostem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného R. B. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť je zjevně neopodstatněné.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. 8 To 510/2011, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněným uplatněného dovolacího důvodu.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným R. B. vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. , lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) – k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. První alternativa spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo v rámci druhé alternativy zde byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
První alternativa ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. by měla své místo pouze tehdy, pokud by došlo k rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného přezkoumání řádného opravného prostředku obviněného. V trestní věci obviněného je však naprosto zřejmé, že Krajský soud v Brně odvolání obviněného projednal a také z podnětu tohoto odvolání rozhodl výše uvedeným usnesením. Uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho první alternativě, proto nepřichází v úvahu.
Obviněný však podle obsahu dovolání uplatnil tento dovolací důvod v jeho druhé variantě, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., kdy konkrétně odkázal na dovolací důvod uvedeným pod písm. g).
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).
Obviněný namítl, že v inkriminované době neměl vědomost o tom, že věci nepatří Z. H., který jej požádal o dispozici s těmito věcmi, tedy že neznal okolnost, že by věci patřily třetí osobě a takto tedy tuto třetí osobu vyloučil z dispozice s předmětnými věcmi, resp. že by svým jednáním naplnil znak skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §247 tr. zák. spočívající ve znaku „přisvojení si cizí věci“. Takovouto námitku lze s ohledem na použitou argumentaci podřadit pod obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jen s notnou dávkou benevolence, neboť takovýto závěr činí na podkladě odlišného hodnocení provedených důkazů, kdy předkládá vlastní verzi skutkového stavu věci.
Trestného činu krádeže podle §247 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní a způsobí-li takovým činem značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek.
Dle skutkových zjištění obviněný v celé záležitosti jednal „ podle vzájemné předchozí domluvy s již pravomocně odsouzeným Z. H. “, aby „ současně, rovněž v intencích domluvy s H., z vnitřních prostor vozu vzal zde uložené věci poškozeného I. V. “, a následně se „ o výtěžek z majetku poškozeného … rozdělili “.
Skutečnost, že by snad obviněný v době, kdy odnášel věci z předmětného vozidla, nevěděl, že tyto nenáleží Z. H., ale poškozenému I. V., byla v rámci řízení zcela vyvrácena, kdy i ze samotné výpovědi obviněného vyplynulo, že byl srozuměn s tím, že ve vozidle se bude nacházet finanční hotovost, která nepatří Z. H., ale majiteli vozidla, tj. poškozenému I. V..
Danou námitku tedy shledal Nejvyšší soud neopodstatněnou.
IV.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne , jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného R. B. odmítl . Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. května 2012
Předseda senátu:
JUDr. Petr Š a b a t a