ECLI:CZ:NS:2012:3.TDO.858.2012.1
sp. zn. 3 Tdo 858/2012 -23
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. srpna 2012 o dovolání podaném M. P. , nar. , proti usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 5 To 80/2012 ze dne 28. března 2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 91 T 93/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně sp. zn. 91 T 93/2011 ze dne 1. prosince 2011 byl dovolatel uznán vinným pokusem přečinu pojistného podvodu dle §21 odst. 1 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoníku) k §210 odst. 1 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za výše uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř roků. Dále mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 60 celých denních sazeb, výše denní sazby činí 1.500,- Kč, celková částka peněžitého trestu tedy 90.000,- Kč a pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl mu stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců.
O odvolání M. P. proti výše uvedenému rozsudku soudu prvního stupně rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením sp. zn. 5 To 80/2012, ze dne 28. března 2012 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti tomuto usnesení soudu druhého stupně podal M. P. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že usnesení Policie České republiky ze dne 21. 3. 2011 nemělo oporu v důkazním materiálu obsaženém v trestním spisu, bylo vydáno v rozporu se skutkovým stavem a tím porušovalo ustanovení trestního řádu i trestního zákoníku. Též soudy nerespektovaly zákony a zásady trestního řízení, zejména zásadu in dubio pro reo; tím, že neprovedly obhajobou navrhované důkazy (výslechem dalších svědků, znaleckým zkoumáním serveru A. p., a. s., znaleckým zkoumáním notebooku svědkyně M.), znemožnily soudy dle dovolatele náležité objasnění věci. Dále poukázal na skutečnost, že nebyl opatřen jediný relevantní důkaz k určení výše škody, když soudy vycházely toliko z tvrzení příslušné pojišťovny. Uvedl, že „neprovedením důkazů potřebných pro náležité objasnění věci nastala situace, že bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání obviněného, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.“ V další části dovolání dovolatel znovu zopakoval svoji obhajobu tvrzením, že podle jeho přesvědčení došlo k uzavření pojistné smlouvy v době, kdy nevěděl, že vůz byl havarovaný. Vyjádřil takto přesvědčení, že pojistná smlouva ze dne 28. 5. 2010 byla platně uzavřená. Znovu shrnul skutkový děj týkající se uzavírání smluv pojištění vozidla s tím, že v době dopravní nehody bylo vozidlo pojištěno dokonce dvakrát. Poukázal v daných souvislostech na absenci subjektivní stránky jemu přisuzovaného trestného činu (přečinu), když podle jeho vyjádření byl přesvědčen o tom, že auto pojištěno je a v době uzavírání smlouvy neměl vědomost o tom, že by auto bylo bouráno. Odkázal též na obsah §35 odst. 2 občanského zákoníku, podle kterého je nutné právní úkony vykládat zejména též podle vůle toho, který právní úkon učinil, když toto ustanovení soudy zcela zjevně ignorovaly. Shrnul tedy, že je přesvědčen o tom, že platně uzavřel dvě pojistné smlouvy, a to dne 28. 5. 2010 (havarijní a povinné ručení) s modifikací sjednanou dne 7. 6. 2010 dopoledne a dne 31. 5. 2010 (povinné ručení). S ohledem na výše uvedené proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud), „zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 3. 2012, č. j. 5 To 80/2012-218, a věc vrátil tomuto odvolacímu soudu k dalšímu řízení s pokyny ke zrušení rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 1. 12. 2011 z důvodů uvedených v ustanovení §258 odst. 1 písm. a), b), c), d), e) trestního řádu s tím, aby odvolací soud současně rozhodl o zproštění obžaloby z důvodů uvedených v ustanovení §226 písm. a) či b) trestního řádu, neboť nebylo prokázáno, že by se stíhaný skutek stal, případně že by stíhaný skutek byl trestným činem. Při pochybnostech nechť je nařízeno odvolacímu soudu, aby po zrušení rozhodnutí soudu I. stupně věc vrátil tomuto soudu k doplnění dokazování a novému rozhodnutí.“
Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek stanovených v §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky, avšak to přípisem ze dne 25. července 2012 po seznámení se s obsahem tohoto podání sdělilo, že se k němu nebude věcně vyjadřovat. Současně příslušný státní zástupce vyjádřil výslovný souhlas s tím, aby ve věci Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
Z výše uvedeného je tak zřejmé, že námitky tak, jak je koncipoval ve svém podání dovolatel, nejsou způsobilé být právně relevantně uplatněny nejen pod deklarovaným dovolacím důvodem, ale ani pod žádným z dalších, zákonem taxativně vymezených, důvodů dovolání. Dovolatel jejich prostřednictvím předkládá Nejvyššímu soudu toliko vlastní verzi skutkového děje, brojí proti údajným procesním pochybením policie i soudů a napadá způsob, jakým soudy hodnotily ve věci provedené důkazy, jakož i to, že soudy neprovedly jím navrhované důkazy; takovéto námitky však neodpovídají hmotně právní povaze uplatněného dovolacího důvodu. Soudy (zejména) v odůvodnění svých (přijatých) rozhodnutí podrobně a pečlivě objasnily, z jakých (ve věci provedených) důkazů vycházely, jak které (jednotlivé) důkazy hodnotily a proč uznaly dovolatele vinným pokusem přečinu pojistného podvodu dle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §210 odst. 1 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku. Vycházely tak především z výpovědí svědků M., V. a V., jakož i výpisů a údajů o telekomunikačním provozu (ze kterého vyplynula komunikace dovolatele s dcerou, svědkyní M. a panem K. a též bylo vyvráceno jeho tvrzení, že navštívil svědkyni M. v O. u ní doma k podpisu smlouvy), stejně tak z dalších listinných důkazů (pojistných smluv). Svědkyně M. a svědek V. se podrobně vyjádřili k datu uzavření pojistné smlouvy, kdy je více než zřejmé, že k platnému uzavření pojistné smlouvy mohlo dojít nejdříve dne 7. 6. 2010 v 16.20 hod., kdy tato smlouva byla vytištěna, tedy až poté, co dovolatel mluvil s dcerou po předmětné dopravní nehodě (která se stala kolem 15.00 hod). Pečlivě objasnily, proč považovaly smlouvu uzavřenou dne 28. 5. 2010 za neplatnou stejně tak dostatečně zdůvodnily, proč za daného stavu považují další dokazování za nadbytečné. Námitka dovolatele, že nebyla prokázána subjektivní stránka jemu přisuzovaného trestného činu, by mohla být právně relevantně uplatněna pod deklarovaným dovolacím důvodem, avšak dovolatel takovéto tvrzení opět staví na jiném skutkovém ději, než ke kterému dospěly po řádně vedeném dokazování obecné soudy.
Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Nejvyšší soud neshledal ve věci žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé, který jediný by mohl v řízení o dovolání odůvodnit zásah do skutkových zjištění soudu prvého stupně a soudu odvolacího.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. , který dovolatel ve svém podání také uplatnil, je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) §265b odst. 1 tr. ř. Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (prvá alternativa) nebo již v řízení, které předcházelo rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů (druhá alternativa). O první alternativu tohoto dovolacího důvodu se však v posuzovaném případě zjevně nejedná (byť je z podaného dovolání zřejmé, že právě tuto alternativu chtěl dovolatel uplatnit), neboť tato alternativa míří na ty případy, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí či odmítnutí opravného prostředku podle §253 tr. ř., tedy kdy nedošlo k věcnému přezkumu věci, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, přičemž odvolání dovolatele bylo zamítnuto podle §256 tr. ř. v řádně vedeném veřejném zasedání před odvolacím soudem. Současně nemohlo dojít ani k naplnění tohoto dovolacího důvodu v jeho druhé alternativě, neboť (jak uvedeno výše) nedošlo k naplnění důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a není tak dán ani důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, když shledal, že pro konání veřejného zasedání nebyly splněny podmínky.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 8. srpna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka