ECLI:CZ:NS:2012:3.TDO.893.2012.1
sp. zn. 3 Tdo 893/2012 -38
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. října 2012 o dovolání podaném J. M. , proti rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 4 To 26/2010 ze dne 29. listopadu 2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 1 T 79/2009, takto:
I. Podle §265k odst. 1 trestního řádu se rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 4 To 26/2010 ze dne 29. listopadu 2011 zrušuje .
II . Podle §265k odst. 2 trestního řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265 l odst. 1 trestního řádu se Krajskému soudu v Brně přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
IV. Podle §265 l odst. 4 trestního řádu se obviněný J. M. nebere do vazby.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně sp. zn. 1 T 79/2009 ze dne 14. října 2009 byl dovolatel uznán vinným v jeho bodech 2) a 3) trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., trestního zákona účinného do 31. 12. 2009, dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozhodnutí. Za výše uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti osmi měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř roků s dohledem. Dále mu byl uložen trest propadnutí věci, a to věcí přesně vymezených v citovaném rozsudku a trest propadnutí náhradní hodnoty podle §56a odst. 1 tr. zák. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu dalších obviněných.
Proti tomuto rozsudku podal příslušný státní zástupce odvolání toliko do výroku o trestu, přičemž Krajský soud v Brně o tomto odvolání rozhodl dne 26. 1. 2010, rozsudkem sp. zn. 4 To 26/2010, jímž zrušil výrok o způsobu výkonu uloženého trestu odnětí svobody a podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. jej pro výkon trestu zařadil do věznice s ostrahou. Proti tomuto rozsudku podal J. M. dovolání, o kterém rozhodl Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) usnesením sp. zn. 3 Tdo 570/2010-I ze dne 9. 6. 2010 tak, že částečně zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Brně, a to ve výroku ohledně obžalovaného M. a zrušil také další rozhodnutí, na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 trestního řádu Krajskému soudu v Brně, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Odvolací soud proto znovu projednal odvolání státního zástupce a rozsudek soudu prvního stupně ohledně obžalovaného M. přezkoumal i s ohledem na §16 odst. 1 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákona účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník) v souladu s pokyny Nejvyššího soudu. Následně podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ohledně J. M. v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že uznal dovolatele vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, když tento trestný čin byl spatřován ve skutečnosti, že „společně s obviněnými Z. P., K. N. a T. S. 1. po předchozí vzájemné domluvě dne 23. 1. 2009 obviněný P. nejprve předal obviněným S. a N. peníze v částce cca 20.000,- Kč na nákup omamné látky kokain, kteří ji předali obviněnému M., a tento jim za to v B. poskytl cca 10 gramů omamné látky kokain, z čehož si obviněný N. ponechal cca 1 gram, zbylou omamnou látku kokain obvinění S. a N. předali téhož dne v B. obviněnému P. a obviněný P. téhož dne v B. na ulici U. mezi objekty prodejny Elektrická ruční nářadí V. a OD T., poté, co si ze zakoupeného kokainu ponechal cca 1,5 až 2 gramy, prodal J. N. (utajený svědek dle §55 odst. 2 trestního řádu) 6,9142 gramu omamné látky kokain, obsahující 0,7951 gramu kokain báze, a dále 20 tablet obsahujících paracetamol, vše za 18.800,- Kč, přičemž kokain náleží dle zákona č. 167/1998 Sb. přílohy 1 mezi omamné látky zařazené do seznamu I podle Jednotné Úmluvy o omamných látkách, přičemž z takto získaných peněz obviněný P. poté částku 18.000,- vrátil obviněnému R. B., 2. po předchozí vzájemné domluvě dne 29. 1. 2009 kolem 23.00 hodin v B. na ulici U. na parkovišti mezi objekty prodejny Elektrická ruční nářadí V. a OD T. prodali J. N. (utajený svědek dle §55 odst. 2 trestního řádu) 86,49 gramu omamné látky kokain, obsahující 18,68 gramu kokain báze za částku 195.500,- Kč, kdy tento obchod proběhl tak, že v době od 26. 1. do 29. 1. 2009 obviněný P. oslovil obviněného S. s tím, aby kontaktoval obviněného N. a zajistil přes něj od obviněného M. 100 gramů kokainu, přičemž dne 29. 1. 2009 obviněný P. přijel do B. společně s obviněným S. a obviněný M. spolu s obviněným N. přivezli na shora uvedené místo výše zmiňovaný kokain, který opatřil obviněný M., přičemž na témže místě obviněný P. za přítomnosti obviněného M. po zvážení shora uvedený kokain předal J. N., převzal od něho shora uvedenou částku, kterou si ihned poté vzal obviněný M. s tím, že si ji následně všichni čtyři obvinění na základě předchozí dohody rozdělí, obviněný P. dále předal J. N. 0,89 gramu rostlinné hmoty zvané marihuana obsahující psychotropní látku tetrahydrokanabinol a v dalším jednání jim bylo zabráněno zákrokem Policie ČR, přičemž kokain dle zákona č. 167/1998 Sb. přílohy 1 náleží mezi omamné látky zařazené do seznamu I podle Jednotné Úmluvy o omamných látkách, a tetrahydrokanabinol náleží dle téhož zákona přílohy 4 mezi psychotropní látky zařazené do seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách.“ Za výše uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti osmi měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Dále mu byl uložen trest propadnutí věci, a to věcí přesně specifikovaných v citovaném rozsudku.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal J. M. opět dovolání, o kterém rozhodl Nejvyšší soud usnesením sp. zn. 3 Tdo 544/2011 ze dne 3. srpna 2011 tak, že napadený rozsudek Krajského soudu v Brně, zrušil a zrušil také další rozhodnutí, na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 trestního řádu Krajskému soudu v Brně přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Krajský soud v Brně poté opět rozsudkem sp. zn. 4 To 26/2010 ze dne 29. listopadu 2011 rozhodl tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ohledně J. M. v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že uznal dovolatele vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, když tento trestný čin byl spatřován ve skutečnosti, že „společně s obviněnými Z. P., K. N. a T. S. 1. po předchozí vzájemné domluvě dne 23. 1. 2009 obviněný P. nejprve předal obviněným S. a N. peníze v částce cca 20.000,- Kč na nákup omamné látky kokain, kteří ji předali obviněnému M., a tento jim za to v B. poskytl cca 10 gramů omamné látky kokain, z čehož si obviněný N. ponechal cca 1 gram, zbylou omamnou látku kokain obvinění S. a N. předali téhož dne v B. obviněnému P. a obviněný P. téhož dne v B. na ulici U. mezi objekty prodejny Elektrická ruční nářadí V. a OD T., poté, co si ze zakoupeného kokainu ponechal cca 1,5 až 2 gramy, prodal J. N. (utajený svědek dle §55 odst. 2 trestního řádu) 6,9142 gramu omamné látky kokain, obsahující 0,7951 gramu kokain báze, a dále 20 tablet obsahující paracetamol, vše za 18.800,- Kč, přičemž kokain náleží dle zákona č. 167/1998 Sb. přílohy 1 mezi omamné látky zařazené do seznamu I podle Jednotné Úmluvy o omamných látkách, přičemž z takto získaných peněz obviněný P. poté částku 18.000,- vrátil obviněnému R. B., 2. po předchozí vzájemné domluvě dne 29. 1. 2009 kolem 23.00 hodin v B. na ulici U. na parkovišti mezi objektem prodejny Elektrická ruční nářadí V. a OD T. prodali J. N. (utajený svědek dle §55 odst. 2 trestního řádu) 86,49 gramu omamné látky kokain, obsahující 18,68 gramu kokain báze za částku 195.500,- Kč, kdy tento obchod proběhl tak, že v době od 26. 1. do 29. 1. 2009 obviněný P. oslovil obviněného S. s tím, aby kontaktoval obviněného N. a zajistil přes něj od obviněného M. 100 gramů kokainu, přičemž dne 29. 1. 2009 obviněný P. přijel do B. společně s obviněným S. a obviněný M. spolu s obviněným N. přivezli na shora uvedené místo výše zmiňovaný kokain, který opatřil obviněný M., přičemž na témže místě obviněný P. za přítomnosti obviněného M. po zvážení shora uvedený kokain předal J. N., převzal od něho shora uvedenou částku, kterou si ihned poté vzal obviněný M. s tím, že si ji následně všichni čtyři obvinění na základě předchozí dohody rozdělí, obviněný P. dále předal J. N. 0,89 gramu rostlinné hmoty zvané marihuana obsahující psychotropní látku tetrahydrokanabinol a v dalším jednání jim bylo zabráněno zákrokem Policie ČR, přičemž kokain dle zákona č. 167/1998 Sb. přílohy 1 náleží mezi omamné látky zařazené do seznamu I podle Jednotné Úmluvy o omamných látkách, a tetrahydrokanabinol náleží dle téhož zákona přílohy 4 mezi psychotropní látky zařazené do seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách.“ Za výše uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti osmi měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Dále mu byl uložen trest propadnutí věci, a to věcí přesně specifikovaných v citovaném rozsudku.
Proti tomuto rozsudku podal J. M. opět (v pořadí již třetí) dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že odvolací soud opět nepostupoval správně, když se v odůvodnění napadeného rozsudku opíral o pojmy, resp. skutečnosti, z nichž samotný rozsah naplnění skutku dovodit s náležitým stupněm určitosti trestnímu právu vlastní rozhodně nelze. To proto, že se soud opírá v první řadě o počet osob, které bylo zjištěné množství látky určené kvality a množství potencionálně způsobilé ohrozit na zdraví nebo životě a jaká byla intenzita tohoto ohrožení. To s tím, že soud blíže neodůvodnil, proč by měl být skutek hodnocen jako spáchaný ve značném rozsahu, což pouze konstatoval. Dovolatel dále vyjádřil přesvědčení, že pokud má trestní právo působit preventivně, je třeba pojmy, které nejsou v zákoně přesně definovány, vykládat minimálně tak, aby byl jejich obsah pro obviněné alespoň předvídatelný. V daném případě by se s ohledem na dovolatelem získaný prospěch jevilo jako logické analogické použití §138 tr. zákoníku, kdy prospěch získaný dovolatelem nelze klasifikovat jako značný a bylo by tedy namístě posouzení označeného trestného činu v jeho základní skutkové podstatě, tedy jako zločin nedovolené výroby a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. Vzhledem k použití základní skutkové podstaty tohoto trestného činu (zločinu), i následně uložený trest by byl mírnější (s možností uložení podmíněného trestu odnětí svobody). Vzhledem ke zdravotnímu stavu své matky pak navrhl, aby byl výkon jemu uloženého trestu svobody odložen. Závěrem svého podání potom navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl takto: „ I. Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 trestního řádu rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 4 To 26/2010 ze dne 29. listopadu 2011 zrušuje. II . Podle §265k odst. 2 trestního řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. III. Podle §265 l odst. 1 trestního řádu se Krajskému soudu v Brně přikazuje,aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.“
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství v Brně (dále jen státní zástupce). V tomto svém vyjádření uvedl, že s ohledem na dovolací argumentaci a s ohledem na obsah předcházejícího usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2011 sp. zn. 3 Tdo 544/2011 je možno konstatovat, že je dána toliko jedna dovolací námitka relevantní z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a sice námitka nedostatku znaku „ve značném rozsahu“. Další námitku dovolatele, která směřuje proti trestu, resp. jeho výměře pod uplatněný dovolací důvod podřadit dle státního zástupce nelze. Nelze ji však podřadit ani pod jiný dovolací důvod, tedy např. ani pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť ten se uplatní pouze tehdy, byl-li obviněnému uložen trest takového druhu, který zákon nepřipouští, eventuelně byl-li mu vyměřen trest mimo rámec příslušné trestní sazby. Tato situace však nenastala, což ostatně ani sám dovolatel netvrdí. Pokud jde o námitku nedostatku znaku „ve značném rozsahu“, jde dle vyjádření státního zástupce sice o námitku relevantní, avšak nikoliv důvodnou. Zdůraznil, že krajský soud v napadeném rozhodnutí v souladu s pokyny Nejvyššího soudu zohlednil při úvaze o naplnění znaku „ve značném rozsahu“ hned několik kriterií. Konkrétně se jednalo o celkové množství kokainu, dále o částku, kterou obviněný jeho prodejem získal, počet osob, který mohl být předmětnou látkou ohrožen a intenzitu tohoto ohrožení. Celkové množství kokainu pak činilo 96,49 g, utržená částka 215.500 Kč a na životě mohlo být při aplikaci předmětné látky ohroženo 19 až 97 lidí. Nad rámec toho je třeba poukázat na skutečnost, že výše uvedené množství kokainu bylo dovolatelem distribuováno v průběhu pouhého jednoho týdne (23. 1. 2009 a 29. 1. 2009) a že představovalo zhruba 2 000 dávek drogy. Za situace, kdy mohl dovolatel během pouhého jednoho týdne ohrozit na životě až 97 lidí a kdy se jednalo o cca 2 000 dávek drogy, je naplnění znaku „ve značném rozsahu“, resp. uplatnění přísnější právní kvalifikace dle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku zcela namístě. Krajský soud dle státního zástupce nepochybil, pokud ve svých úvahách zohlednil i další okolnosti případu a námitka dovolatele, že krajský soud nesprávně uvažoval o celkovém počtu potenciálně ohrožených osob, je ve světle názoru Nejvyššího soudu nedůvodná. Krajskému soudu nelze vytknout ani to, že nebral v úvahu §138 tr. zákoníku, neboť výkladové pravidlo obsažené v §138 tr. zákoníku nelze pro určení znaku „ve značném rozsahu“ použít, neboť tento znak je komplexním institutem, k jehož zjištění je třeba posoudit veškeré okolnosti případu. S odkazem na příslušná rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky (srov. zejména usnesení ze dne 15. 6. 2011 sp. zn. 3 Tdo 631/2011, ze dne 3. 8. 2011 sp. zn. 3 Tdo 544/2011, ze dne 4. 1. 2012 sp. zn. 7 Tdo 945/2011 a další) tak lze konstatovat, že vzhledem k rozhodovací praxi Nejvyššího soudu může být za značný rozsah považováno i množství několikanásobně menší, než vyplývá z matematických výpočtů dříve běžně používaných, a to s přihlédnutím ke všem okolnostem případu. To např. stran pervitinu značí možnost vyhodnocení nakládání s již cca 60 g pervitinu jako jednání „ve značném rozsahu“ (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. 5. 2010 sp. zn. 8 Tdo 463/2010, ze dne 15. 6. 2011 sp. zn. 3 Tdo 631/2011, ze dne 18. 1. 2012 sp. zn. 3 Tdo 967/2011 nebo ze dne 19. 10. 2011 sp. zn. 4 Tdo 1164/2011). V návaznosti na shora uvedené tak uzavřel, že k naplnění uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedošlo, neboť Krajský soud v Brně v napadeném rozhodnutí zaujal ohledně jednání dovolatele správnou právní kvalifikaci. Předmětné dovolání tudíž shledal zjevně neopodstatněným a jako takové je navrhl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout. Současně souhlasil, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
Co se týká námitky dovolatele, že neměl být shledán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, nýbrž pouze přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, je potom takto uplatněná námitka vznesena nejen právně relevantně pod deklarovaným dovolacím důvodem, ale jedná se současně i o námitku opodstatněnou a je namístě k ní uvést následující:
Podle §283 odst. 1 tr. zákoníku spáchá trestný čin ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze,vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed. Zato bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem. Přísnější sankce ve vztahu k množství omamné nebo psychotropní látky hrozí pachateli podle §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, spáchá-li čin podle odstavce 1„ ve značném rozsahu “ a podle písm. d) „ ve větším rozsahu “ vůči dítěti nebo v množství větším než malém vůči dítěti mladšímu patnácti let.
Jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, kvalifikaci činu podle rozsahu vymezeného trestním zákoníkem nelze zužovat toliko na množství (objem a hmotnost) příslušné látky, ale je nutné posoudit, zda z celkového hlediska došlo ke skutečnostem, které lze mít za takové, jež odpovídají naplnění již kvalifikované skutkové podstaty označeného trestného činu, v daném případě tedy již zmíněnému značnému rozsahu.
Kriteriem pro určování množstevní hranice rozsahu stanoveného trestním zákoníkem je nařízení vlády č. 467/2009 Sb., jež nabylo účinnosti dne 1. 1. 2010, kdy podle §2 citovaného nařízení vlády jsou hodnoty určující množství větší než malé u omamných látek, psychotropních látek a přípravků je obsahujících uvedeny v příloze 2. Tímto nařízením vlády tak byl definován nejnižší kvantifikační stupeň pro posuzování trestní odpovědnosti pachatelů tohoto druhu trestné činnosti podle základní skutkové podstaty §283 odst. 1 tr. zákoníku. Podle tohoto vládního nařízení, aby množství kokainu mohlo být považována za větší než malé, je potřeba, aby se jednalo o drogu o hmotnosti 1 g s minimálním množstvím účinné látky 0,54 g. Pouhým násobením dvacetinásobky (které vychází z Pokynu obecné povahy nejvyššího státního zástupce č. 6/2000) tak lze dospět k závěru, že za větší rozsah by bylo možno považovat 20 g kokainu s minimálně 10,8 g účinné látky, za značný rozsah potom 400 g kokainu s minimálně 214 g účinné látky. Je tedy zřejmé, že potenciální množstevní hranici se objem drogy distribuované dovolatelem ani nepřibližuje.
Tato skutečnost by však sama o sobě vést k závěru, že dovolatel jemu přisuzovaný trestný čin nespáchal ve značném rozsahu, nestačí, když, jak vyplývá z konstantní judikatury Nejvyššího soudu (a konkrétně i senátu 3 Tdo), při konstatování naplnění hranice rozsahu tohoto trestného činu lze, s přihlédnutím k dalším závažným okolnostem případu, dovodit naplnění znaku značného rozsahu právě z těchto dalších okolností, a to i při několikanásobně menší množstevní hranici.
O takový případ se však v posuzované věci nejedná. Nejvyšší soud v rámci svého rozhodování spatřoval takovéto další okolnosti zejména v době, po kterou se pachatel trestné činnosti dopouštěl, počtu osob, kterým takto drogu prodal a množství osob, které by jím distribuovaná droga byla schopna potenciálně ohrozit na zdraví či životě. V nyní projednávané věci je však zcela zjevné, že se dovolatel dopustil jemu přisuzované trestné činnosti pouze jednorázově ve dvou navzájem souvisejících případech s odstupem šesti dnů, kdy i osoba kupujícího je stejná. Stejně tak počet osob, kterým by jím prodaná droga mohla způsobit vážnou újmu na zdraví (19 osob), nelze beze zbytku akceptovat, protože vychází z hypotetické úvahy (ničím nepodpořené) o případně způsobené smrti těchto osob (uživatelů drogy), když skutečně není namístě důvodně předpokládat u běžného uživatele kokainu, že by si jej aplikoval v takovém množství, které by jeho životu bylo nebezpečné. Bez dalšího tak za daného stavu nelze přijmout jednoznačný závěr, ze kterého vyplývá, že dovolatel naplnil spácháním předmětných skutků všechny znaky skutkové podstaty zločinu nedovolené výroby a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, tedy, že uvedený čin spáchal ve značném rozsahu.
Z hlediska předmětného dovolacího důvodu je tedy (jak již uvedeno) námitka uplatněná dovolatelem spočívající v tom, že se soud nedostatečně vypořádal s kvalifikačním rozsahem „značného rozsahu“, uplatněna nejen právně relevantně, ale i důvodně.
Rozhodnutí odvolacího soudu je tedy zatíženou takovou vadou, že dovolacímu soudu v rámci řízení o podaném dovolání nezbylo než takto podanému dovolání obviněného M. vyhovět, a proto také napadený (citovaný) rozsudek Krajského soudu v Brně podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil, kdy podle §265k odst. 2 tr. ř. současně zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, tedy se znovu zabýval odvoláním státního zástupce (z jehož podnětu bylo odvolací řízení konáno). Řízení se tak vrací do stadia, kdy bude znovu projednáno odvolání státního zástupce, přičemž v tomto novém řízení je Krajský soud v Brně vázán právním názorem, který vyslovil v tomto usnesení Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. ř.), kdy vzhledem ke skutečnosti, že napadené rozhodnutí bylo zrušeno jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, je odvolací soud povinen aplikovat ustanovení §265s odst. 2 tr. ř., podle kterého nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného (zákaz reformace in peius). V naznačených souvislostech a s ohledem na výše uvedené bude odvolací soud při svém rozhodování také zvažovat, zda v daném případě není namístě postupovat také podle §261 tr. ř., a to ve vztahu k obviněným N. a S., a tedy tím, zda skutkové a právní závěry týkající se dovolatele, lze vztáhnout i k těmto obviněným.
Konečně podle §265 l odst. 4 tr. ř. vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě. Podle zjištění dovolacího soudu ze dne 9. 10. 2012, obviněný vykonává takto uložený trest z rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 4 To 26/2010 ze dne 29. 11. 2011 ve V. K. Protože v posuzované věci Nejvyšší soud důvody vazby podle §67 tr. ř. v současném stadiu řízení ve vztahu k obviněnému J. M. neshledal, rozhodl podle §265 l odst.4 tr. ř. tak, že se obviněný do vazby nebere.
Toto rozhodnutí učinil dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit v zasedání veřejném [§265r odst. 1 písm. b) tr. ř.].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. října 2012
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka