ECLI:CZ:NS:2012:3.TZ.72.2012.1
sp. zn. 3 Tz 72/2012 -22
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 21. listopadu 2012 v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Pavla Šilhaveckého stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. O. , proti usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 7. 12. 2009, sp. zn. 23 T 100/2007, a podle §268 odst. 2 a §269 odst. 2 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Okresního soudu v Děčíně ze dne 7. 12. 2009, sp. zn. 23 T 100/2007, byl porušen zákon v ustanoveních §61 odst. 2 a §63 odst. 2 zákona č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009 a v řízení, které mu předcházelo v §2 odst 5, 6 tr. ř., v neprospěch obviněného M. O.
Napadené usnesení se zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Odůvodnění:
Usnesením Okresního soudu v Děčíně ze dne 7. 12. 2009, sp. zn. 23 T 100/2007, bylo v trestní věci obviněného M. O. rozhodnuto podle §61 odst. 2 zákona č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), tak, že se podmíněně upouští od zbytku trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení všech motorových vozidel, který mu byl uložen trestním příkazem Okresního soudu v Děčíně ze dne 7. 6. 2007, sp. zn. 23 T 100/2007, na dobu 18 (osmnácti) měsíců, a podle §63 odst. 2 tr. zák. soud zároveň stanovil zkušební dobu v trvání 3 (tří) let. Usnesení nabylo právní moci dne 7. 12. 2009.
Ministr spravedlnosti České republiky podal proti tomuto usnesení podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. O. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení §90 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb. (dále „tr. zákoník“) a v řízení, které mu předcházelo, v §2 odst. 5 tr. ř. v neprospěch obviněného M. O.
Ve stížnosti namítá, že usnesením Okresního soudu v Děčíně ze dne 7. 12. 2009, č. j. 23 T 100/2007-63, došlo k porušení citovaných ustanovení, když trest zákazu činnosti, s ohledem na již dříve uložený trest stejného druhu z rozhodnutí Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 12. 2. 2007, sp. zn. 2 T 225/2006, začal obviněný vykonávat dne 12. 2. 2008. Předpokládaný konec výkonu trestu tak připadal na den 12. 8. 2009. V mezidobí však byl obviněný M. O. odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 7. 2008, sp. zn. 5 T 21/2008, který nabyl právní moci téhož dne, za trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. a trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem.
Dále uvedl, že dotazem na centrální evidenci vězňů bylo zjištěno, že obviněný M. O. byl ve výkonu trestu odnětí svobody od 25. 8. 2008 do 7. 11. 2008, tedy celkem 74 dní. Vzhledem k tomu, že do doby výkonu trestu zákazu činnosti se nezapočítává doba, po kterou byl odsouzený ve výkonu trestu odnětí svobody, je evidentní, že obviněný M. O. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel uložený mu trestním příkazem Okresního soudu v Děčíně ze dne 7. 6. 2007, č. j. 23 T 100/2007-18, vykonal dnem 25. 10. 2009. Pokud tedy soud I. stupně rozhodl dne 7. 12. 2009 o žádosti odsouzeného o podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti, rozhodoval v době, kdy obviněný měl již uložený trest zákazu činnosti zcela vykonán .
Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vytýkané porušení zákona vyslovil, podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil, a to včetně navazujících rozhodnutí, která touto změnou pozbudou svého podkladu.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že trestním příkazem Okresního soudu v Děčíně ze dne 7. 6. 2007, sp. zn. 23 T 100/2007, byl obviněný M. O. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a byl mu podle §171 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání 4 měsíců, přičemž výkon tohoto trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu 18 měsíců. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 18 měsíců. Trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 19. 11. 2007 a nabyl právní moci dnem 28. 11. 2007. S ohledem na skutečnost, že obviněný M. O. se ve zkušební době podmíněného odsouzení dopustil trestné činnosti, bylo usnesením Okresního soudu v Děčíně ze dne 17. 12. 2008, č. j. 23 T 100/2007-46, rozhodnuto podle §60 odst. 1 písm. b) tr. zák. o ponechání podmíněného odsouzení v platnosti za současného prodloužení zkušební doby podmíněného odsouzení o 18 měsíců. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dnem 9. 1. 2009.
Dne 3. 8. 2009 podal obviněný M. O. k Okresnímu soudu v Děčíně žádost o podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení všech motorových vozidel. Usnesením Okresního soudu v Děčíně ze dne 7. 12. 2009, č. j. 23 T 100/2007-63, které nabylo právní moci téhož dne, bylo jeho žádosti vyhověno a podmíněně upuštěno od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti, který mu byl uložen trestním příkazem Okresního soudu v Děčíně ze dne 7. 6. 2007, č. j. 23 T 100/2007-18. Zároveň mu byla stanovena zkušební doba v trvání 3 (tří) let.
Podle §61 odst. 2 tr. zák. po výkonu poloviny trestu zákazu činnosti nebo zákazu pobytu může soud podmíněně upustit od výkonu jeho zbytku, jestliže odsouzený v době výkonu trestu způsobem svého života prokázal, že dalšího výkonu tohoto trestu není třeba, anebo jestliže soud přijme záruku za dovršení nápravy odsouzeného.
Podle §63 odst. 2 tr. zák. při podmíněném upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti nebo zákazu pobytu soud stanoví zkušební dobu až na pět let, nikoliv však na dobu kratší než zbytek trestu; zkušební doba počíná právní mocí rozhodnutí o tomto upuštění.
Podle §49 odst. 3 tr. zák. se do doby výkonu trestu zákazu činnosti nezapočítává doba výkonu trestu odnětí svobody; započítává se však doba, po kterou bylo pachateli před právní mocí rozsudku oprávnění k činnosti, která je předmětem zákazu, v souvislosti s trestným činem odňato podle zvláštních předpisů nebo na základě opatření státního orgánu nesměl již tuto činnost vykonávat.
Podle §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. V přípravném řízení orgány činné v trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v tomto zákoně i bez návrhu stran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede. V řízení před soudem státní zástupce a obviněný mohou na podporu svých stanovisek navrhovat a provádět důkazy. Státní zástupce je povinen dokazovat vinu obžalovaného. To nezbavuje soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí.
Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Výkon trestu zákazu činnosti začíná právní mocí rozsudku (trestního příkazu), jímž byl uložen (srov. R 8/1969), a končí uplynutím doby, na kterou byl stanoven, nedošlo-li k postupu podle §61 odst. 2 nebo §64 odst. 1, 3 tr. zák. Do doby výkonu trestu zakázané činnosti se nezapočítává pouze doba, po kterou byl vykonáván trest odnětí svobody, až do skončení výkonu trestu odnětí svobody nebo do podmíněného propuštění pachatele z jeho výkonu. Přitom nezáleží na tom, zda jde o výkon trestu odnětí svobody uloženého týmž rozsudkem jako trest zákazu činnosti, anebo o výkon trestu odnětí svobody uloženého rozsudkem jiným (dřívějším nebo pozdějším). Překážkou výkonu trestu zákazu činnosti je tedy doba skutečného výkonu jakéhokoli trestu odnětí svobody, a to i v případě, že byl nařízen poté, co bylo rozhodnuto o přeměně podmíněného trestu odnětí svobody (včetně podmíněného odsouzení s dohledem) nebo o přeměně trestu obecně prospěšných prací a o nařízení náhradního trestu za nevykonaný trest peněžitý. Byl-li trest odnětí svobody z jakéhokoli důvodu přerušen nebo byl-li odsouzený z výkonu trestu odnětí svobody podmíněně propuštěn a později byl nařízen výkon zbytku trestu, doba, po kterou byl odsouzený na svobodě, se do výkonu trestu zákazu činnosti započítá.
Podle §60 odst. 2 tr. ř. lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty.
Ze spisu Okresního soudu ve Vsetíně, sp. zn. 2 T 225/2006, vyplývá, že obviněný M. O. byl rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 12. 2. 2007, sp. zn. 2 T 225/2006, odsouzen pro trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin a zároveň mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel ve výměře 12 měsíců. Uložený trest zákazu činnosti obviněný M. O. vykonával v době od 12. 2. 2007 (§49 odst. 3 tr. zák.) do 12. 2. 2008 včetně (§60 odst. 2 tr. ř.).
Byť trestní příkaz Okresního soudu v Děčíně ze dne 7. 6. 2007, sp. zn. 23 T 100/2007, nabyl právní moci dnem 28. 11. 2007, uložený trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel (uložený na dobu 18 měsíců) začal obviněný vykonávat teprve po vykonání trestu zákazu činnosti z rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně, sp. zn. 2 T 225/2006, tzn. až ode dne 13. 2. 2008. Konec trestu zákazu činnosti tak připadal na den 13. 8. 2009.
Ze spisu Okresního soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 5 T 21/2008, se podává, že obviněný M. O. byl odsouzen rozsudkem tamního soudu ze dne 23. 7. 2008, sp. zn. 5 T 21/2008, který nabyl právní moci téhož dne, za trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. a trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Výkon trestu odnětí svobody nastoupil dne 25. 8. 2008. Usnesením Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 7. 11. 2008, sp. zn. 3 PP 65/2008, byl obviněný M. O. podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 7. 2008, sp. zn. 5 T 21/2008, a byla mu stanovena zkušební doba v trvání 2 roků. Usnesení nabylo právní moci dnem vyhlášení a téhož dne byl obviněný propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody.
Ze shora uvedeného je zřejmé, že obviněný M. O. v době od 25. 8. 2008 do 7. 11. 2008, t.j. po dobu 2 měsíců a 14 dnů, vykonával trest odnětí svobody. Vzhledem k tomu, že do doby výkonu trestu zákazu činnosti se nezapočítává doba, po kterou byl odsouzený ve výkonu trestu odnětí svobody (tj. doba skutečného výkonu jakéhokoli trestu odnětí svobody), v daném případě doba od 25. 8. 2008 do 7. 11. 2008, je evidentní, že odsouzený M. O. trest zákazu činnosti uložený mu trestním příkazem Okresního soudu v Děčíně ze dne 7. 6. 2007, sp. zn. 23 T 100/2007, který měl vykonávat v době od 13. 2. 2008 do 13. 8. 2009 včetně, vykonal dnem 27. 10. 2009 .
Pokud tedy Okresní soud v Děčíně rozhodl o žádosti obviněného o podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti usnesením ze dne 7. 12. 2009 , sp. zn. 23 T 100/2007, tak, že podle §61 odst. 2 tr. zák. podmíněně upustil od zbytku trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení všech motorových vozidel, který byl obviněnému M. O. uložen trestním příkazem Okresního soudu v Děčíně ze dne 7. 6. 2007, sp. zn. 23 T 100/2007, a podle §63 odst. 2 tr. zák. mu zároveň stanovil zkušební dobu v trvání 3 let, učinil tak v době, kdy měl obviněný M. O. uložený trest zákazu činnosti již zcela vykonán.
Nejvyšší soud ze všech výše uvedených důvodů podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením Okresního soudu v Děčíně ze dne 7. 12. 2009, sp. zn. 23 T 100/2007, byl porušen zákon v ustanoveních §61 odst. 2 a §63 odst. 2 zákona č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009, a v řízení, které mu předcházelo v ustanovení §2 odst 5, 6 tr. ř., v neprospěch obviněného M. O. Podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 7. 12. 2009, sp. zn. 23 T 100/2007, zrušil. Zároveň zrušil i všechna další navazující rozhodnutí, která touto změnou pozbyla svého podkladu.
Nad rámec výše konstatovaného je třeba uvést, že Okresní soud v Děčíně rozhodoval o žádosti obviněného o podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti za účinnosti zákona č. 140/1961 Sb. (trestní zákon účinný do 31. 12. 2009) a nemohl proto porušit ustanovení §90 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb. (trestní zákoník), který nabyl účinnosti teprve dne 1. 1. 2010, jak bylo namítáno ve stížnosti pro porušení zákona.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. listopadu 2012
Předseda senátu:
JUDr. Petr Š a b a t a